Jazzman Oran Etkin: Dětem nehraji dětské písně, Herbieho Hancocka ale ano

Oran Etkin na koncertě v Brně (duben 2019)
Oran Etkin na koncertě v Brně (duben 2019)

Skladatel, klarinetista a saxofonista Oran Etkin je v poslední době v Česku relativně častým hostem. V dubnu v rámci festivalu Mladí ladí jazz odehrál dva koncerty a pokračuje i v oblíbených workshopech pro děti, ve kterých se nebojí mladým posluchačům přibližovat nejen africkou hudbu, ale i jazz Herbieho Hancocka. Poslední dva workshopy proběhnou dnes a zítra v Děčíně a v Praze.

Oran Etkin ve svých kompozicích spojuje prvky jazzu a hudby jiných kontinentů, především Afriky. Vedle "hudby pro dospělé" se věnuje hudební výuce dětí vlastní metodou Timbalooloo. Pomocí zábavných her, příběhů a písní ukazuje, že každý je ve své podstatě muzikantem.

V současnosti si Etkin školí v Česku své nástupce a chystá i další rozšíření dětských workshopů v regionech. V rámci festivalu Mladí ladí jazz vystoupil klarinetista spolu s českými a slovenskými hudebníky také v brněnské Staré pekárně, kde vznikl tento rozhovor. 

Vaše cesta ke klarinetu a saxofonu vedla oklikou přes jiné hudební nástroje. Proč?

První byl klavír, protože ho bylo u nás doma slyšet téměř neustále a nedalo se mu uniknout. Začal jsem tedy studiem klasického klavíru, k němuž jsem od třetího ročníku přidal housle. Když jsem později úplně propadl hudbě, začal jsem hrát na saxofon. Na klarinet jsem začal nejprve s klasickou hudbou. Bydlel jsem v Bostonu, ale každoročně jsem cestoval do Izraele na letní workshopy zaměřené na klasickou hudbu. Louise Armstronga a jazz jsem začal poslouchat až od třinácti.

Oran Etkin v Jazz Docku 8. 4. 2019

Jaké další hudební styly vás ovlivnily?

Zaujala mě hlavně africká hudba, jíž se intenzivně věnuji už patnáct let. Dokonce i své první album jsem natočil v Africe s hudebníky z Mali. Minulý rok jsem strávil několik dní v Zimbabwe, kde jsem měl možnost zahrát si se zimbabwskými hudebníky. Vždy jsem kolem sebe slyšel také izraelskou hudbu, dokonce i na škole jsem se setkal s hudebníkem Davidem Krakauerem, který mě zasvěcoval do techniky a tajů klezmeru.

Proč vás okouzlila právě africká hudba?

Ze všech stran jsem poslouchal, že když budu poznávat různé hudební styly, podvědomě se odrazí v mé vlastní tvorbě. Když mi bylo devatenáct, dostal jsem se k africké hudbě přes učitele tance Johna Camaru. Kromě toho, že byl tanečníkem, hrál na perkuse a seznámil mě s africkými hudebníky. Africká hudba mě oslovila také proto, že má velmi blízko k jazzu. Rytmicky mi připomíná americkou hudbu. Dokonce i v R’n‘B, salse a blues je slyšet vliv africké hudby. Jsou si melodicky blízké a přistupují podobně k improvizaci.

Jedním z vašich spoluhráčů je kytarista Lionel Loueke. Jak jste se dali dohromady?

Oba jsme se v roce 2002 přistěhovali do New Yorku. Do té doby jsem hrál s několika africkými muzikanty a často jsem přemýšlel, kam mě to posune dál. Lionel hrál na mých dvou albech - Kelenia a Gathering Light. Je jedním z prvních afrických muzikantů, kteří se umějí ponořit hluboko do africké hudby a zároveň se otevřít moderní hudbě, kterou nazývá Wayne Shorter 'cestou do neznáma'.

Album Kelenia byl africký projekt s velkým podílem improvizace a byl inspirován kapelou The Fringe. Ti spolu hrají pětačtyřicet let a hodně improvizují. Na jejich koncerty jsem chodil už jako třináctiletý. V kapele hrál saxofonista George Garzone, který se řadí mezi nejlepší bostonské saxofonisty. George sa pak stal také mým učitelem.

Podívejte se, jak Oran Etkin dětem přibližuje tvorbu Herbie Hancocka:

Jedním z vašich mentorů byl také saxofonista Yusef Lateef. Co jste se od něj naučil?

Yusefova osobnost se naplno odrážela v jeho hudbě a způsobu učení. Dokázal pozorně naslouchat ostatním a akceptovat jejich názor. Navíc byl velmi pozorný a citlivý. Vždy zdůrazňoval, že pro každého muzikanta je důležité dopracovat se k vlastnímu zvuku. Vycházel z blues a patřil k prvním hudebníkům, kteří se inspirovali world music. Vždycky mi říkal, že každý muzikant musí propojit svůj intelekt s duší.

Ze začátku jste působil jako učitel. Co vás k tomu motivovalo?

Od začátku jsem se ztotožnil s tím, že jako hudebník musím své znalosti předávat dalším generacím. Přesně tak, jak je Yusef předával kdysi mně. Vedle formálních pedagogických metod jsem vždy uznával i neformální postupy. Nedaleko nás bydlel Danilo Perez (uznávaný klavírista, člen kvarteta Waynea Shortera). Danilo byl pro nás mentorem a silnou autoritou. Rád vzpomínám, jak nás s sebou bral na koncerty. Totéž chci předávat dětem i já, nechci se zaměřovat jen na klasické didaktické metody.

Jak poznáte, co platí na děti?

Moje sestra je o deset let mladší, a tak jsem mohl už od dětství pozorovat myšlení a chování dětí. Později jsem je začal učit rytmus, představivost a smysl pro melodii. To vše jim je třeba vštěpovat v raném věku, ještě dříve, než ovládají řeč.

Jak pokračujete s projektem Timbalooloo?

V našem newyorském centru Timbalooloo v Soho působí učitelé, které jsem sám vyškolil. Nyní trénujeme poprvé učitele v Praze. Tento rok jsem vyškolil dva, kteří půjdou od poloviny dubna do června do škol v Brně a Děčíně. Projekt potrvá jedenáct týdnů. Zatím se jedná o pilotní projekt, na jehož monitorování a vyhodnocení máme k dispozici antropologa. Pokud se nám podaří získat grant, budeme moci šířit naše vzdělávání ve více školách.

Podívejte se na koncert Orana Etkina na Mladí ladí jazz 2018:

Zaměřujete se programem spíše na privátní anebo veřejný sektor?

V Americe působíme jako soukromá společnost, ale lekce nabízíme také veřejnému sektoru. Financování českého pilotního programu zařídili Mladí ladí jazz. Mimochodem, Česko je první zemí mimo USA, v níž tento program realizujeme.

Proč jste si vybral právě Česko?

Naše spolupráce trvá už šest let. V 2014 jsem tu zorganizoval první malý koncert a workshop pro děti. O dva roky později jsme to zkoušeli ve větším měřítku. Děláme dvoutýdenní turné v různých regionech, často ve školách se smíšenými osazenstvem, romskými a neromskými dětmi.

Na jaké hudbě je projekt postaven? Přizpůsobujete ji zemím, v nichž ho prezentujete?

Timbalooloo je unikátní tím, že nepoužíváme žádné známé dětské písně. Pro děti hrajeme například skladby Herbieho Hancocka, africkou, brazilskou nebo indonéskou hudbu. Chceme jim ukázat něco nového.

Herbie Hancock jistým způsobem „posvětil“ Timbalooloo. Pomohlo vám to ke zviditelnění?

Pro mě osobně bylo velkým zadostiučiněním, když náš program posvětil. Viděl video, v němž učíme děti na příkladu jeho skladby Watermelon Man, na základě čehož nás pozval prezentovat program do Paříže do UNESCO a na Mezinárodní den jazzu. Nevím, možná Herbieho jméno znamená hodně pro naše partnery, s nimiž spolupracujeme.

Oran Etkin – Gathering Light

03171903.jpeg

Fenomenální klarinetista Oran Etkin na desce Gathering Light propletl, jak se píše v tiskové zprávě, „čerstvé a dobrodružné kompozice s melodiemi a rytmy, které nasál během turné po Indonésii, Číně, Japonsku či Izraeli. Věříme, že s naší volbou Alba týdne budete souhlasit.

Co je podle vás na práci s dětmi nejdůležitější?

Musíte k nim být upřímný. Děti vycítí, pokud to tak není. Rovněž je třeba s nimi jasně komunikovat a musíte mít jasno v tom, co jim chcete říct. Je důležité abstrahovat od nepodstatného a podat jim základní myšlenku tak, aby jí rozuměli. Když se vám to podaří, máte vyhráno a dostanete je tam, kam chcete.

Jak jste se naučil s dětmi komunikovat?

Po ukončení studia jsem se nechal zaměstnat jako učitel v předškolním zařízení. Denně jsem učil dvanáct dvacetiminutových lekcí. Neustálým nacvičováním rutiny se člověk postupně zlepšuje. Hrál jsem dětem hudbu, kterou mám rád, vyprávěl jsem jim o hudebnících, snažil jsem se pochopit, co je rozesměje a čím je mohu získat nebo ztratit.

Často šlo o metodu pokusu a omylu. Rychle jsem pochopil, že výklad musím postavit na příbězích. Po letech jsem už přesně věděl, co na děti zabere. V tom stádiu jsem začal s výchovou dalších učitelů. Když přijdete na to, co rozesměje jedno dítě, můžete to použít na ostatní. Reagují stejně, bez ohledu na zemi původu.

Proč jste si pro Timbalooloo vybrali právě klarinet?

V mých dětských příbězích je klarinet hlavním hrdinou. Má své jméno - Klára, a příjmení Net, jejichž spojením vzniká klarinet. Mezi mnou a nástrojem, Klárou, vzniká pracovní vztah. Na pódiu mám v pouzdře rozložený klarinet a dětem vysvětluji, že pouzdro je postel, ve které spí moje kamarádka Klára. Když klarinet vybírám z pouzdra a skládám, probouzím Kláru. Klarinet mluví a při hraní mi způsobuje radost. Hraje krásnou melodii, má příjemný hlas. Děti vnímají, jak pomocí klarinetu mluvím a jeho zvuk jim připomíná dětský hlas. Máme také kontrabas, který se jmenuje Velká Mama Basa.

Mladí opět naladí. Už nejenom jazz

Jaga Jazzist

Její hlas kdysi BBC přirovnalo k Nině Simone či Amy Winehouse. Řeč je o britské zpěvačce Andreye Trianě, která již tuto sobotu 30. března zahájí v Divadle Archa 10. ročník festivalu Mladí ladí jazz. Akce vyvrcholí 30. dubna koncertem Jaga Jazzist na pražském Karlově náměstí.

Jak posuzujete úspěch vaší metody?

Je úžasné pozorovat, jak se děti učí tvořit hudbu. Dříve šla hudba mimo ně, ale po kurzu vidíte, že hudba je jejich součástí. Těší mě, když vidím, jak děti umějí vyjádřit hudbu. Snažím se jim vysvětlit, že každý hudební nástroj vypráví. Pokud to pochopí, dívají se na nástroje v orchestru jinak než předtím.

Pomocí hudby mohou děti vnímat také své kulturní dědictví. Myslím, že devadesát pět procent lidí je přirozeně muzikálních. Projevuje se to hlavně v dětství. Je velmi důležité vštípit jim hudbu v raném věku, protože právě v tomto věku děti vše intenzivně vnímají. Osvojují si smysl pro hodnoty a empatii. To vše vzniká ještě předtím, než začnou chodit do školy. Vliv rodinného prostředí se odráží na dětech odmalička. Už ve školce můžete pozorovat velmi rozdílné osobnosti. Mysl dětí je velmi snadno formovatelná.

Které země budou následovat po Česku?

Zájem projevila Čína, ale to jsou zatím jen úvodní jednání. Cítím ale, že je za tím někdo s obchodním duchem. Nám jde především o to, aby se hudba dostala k dětem. Cítím v tomto směru jistou sociální odpovědnost.

Jakým projektům se budete věnovat v příštích měsících?

Plánujeme vydat album. Na podzim jsem nahrál nové album pro Timbalooloo. Nahrávky vznikaly po celém světě, dokonce s českými hudebníky, kteří hráli dnes se mnou v kapele. Nahrávali jsme ve více zemích – v Číně, Zimbabwe a Japonsku. Je to album pro děti, ale v Zimbabwe vzniklo také album pro dospělé. Měl jsem během šňůry týden čas a využil jsem ho v Zimbabwe na hraní s místními muzikanty. Dvě skladby jsem pak použil také na albu pro děti. Nakonec jsme se rozhodli použít na dětské album dvě skladby z každé země.