Jazzová rodina Idy Kelarové

10. duben 2012

U brněnského vydavatelství Indies Scope vyšlo pokračování úspěšného projektu Jazz Famelija zpěváků Idy Kelarové a Desideria Duždy. Co o novém albu Šunen Savore říká sama autorka?

Tvorba formace Idy Kelarové a Jazz Famelija se vyznačuje propojováním romských a jazzových prvků, romských harmonií a latinsko-amerických rytmů se zvukem jazzové kapely. I nyní Ida Kelarová přizvala ke spolupráci ty nejlepší české a slovenské hudebníky, v nichž se spojuje tradice romského muzikantství s otevřeností a novátorstvím mladých jazzmanů. Nahrávku jsme vybrali také za Album týdne na Euro Jazzu. Více již Ida Kelarová v krátkém interview:

Nové album je takovou spojnicí mezi minulou nahrávkou Romská balada a Aven Bachtale, které byli žánrově vyhraněnější. Byl to záměr propojit tyto dva světy, nebo to vyplynulo při nahrávání?

Toto CD je zajímavé tím, že opravdu vznikalo přímo ve studiu. Písně se neustále tvoří a my je nestíháme natáčet, což by byla škoda. Takže jsem cítila impuls a šlo se do toho.Jsme seskupení, kde všichni hrajeme a máme své další aktivity, takže když se sejdeme, tak to je opravdu jen na koncertech. Tentokrát jsme se všichni sešli na 6 dní a ve studiu jsme tvořili. Předložila jsem naše nové písně kapele přímo na místě. Nikdo jsme pořádně nevěděli, co z toho vznikne. Oproti jazzovému CD Aven Bachtale jsem se držela myšlenky, aby toto album bylo více o romské písni, než o jazzové improvizaci. Oproti emotivnímu CD Romská balada naopak aby bylo pohodovější.Romové tvoří a písně vznikají každým dnem. Úžasné na tom je, že tyto písně se k Romům jak u nás, tak na Slovensku dostanou během pár dní, bez toho, že by se tito lidé potkali. Písně jsou pojítkem a toto způsob, jak zůstává romská kultura neustále živá.

K nahrávání jste opět přizvali „mládí“, ale i zahraničního hosta. Co je na takové spolupráci nejzajímavější?

Přizvala jsem si opět naši skvělou sestavu Jazz Famelija, která vytvořila celý podklad pod písně. Po několika letech jsem přizvala i vokalistku Marii Duždovou, která se mnou spolupracovala mnoho let a byla členkou skupiny Romano Rat, kterou jsem založila společně s Desideriem Duždou v roce 1999. Maruška je talentovaná vokalistka a svou sólovou píseň na tomto albu dokonce i sama složila.Třešničkou na dortu se stal můj dlouhodobý kamarád a velký umělec Lelo Nika. V podstatě jsem měla dlouhodobý sen pozvat Lela ke spolupráci, tak se to tentokrát podařilo. Navíc miluji akordeon jako hudební nástroj, neboť u nás, v naší hudební rodině tento nástroj zastával důležité místo. Dalším mým zájmem a potřebou je zviditelňovat kvalitní Romy, kvalitní umělce a společně nejen měnit a bourat předsudky, ale také vytvářet vzory pro další mladé romské talenty.

02595845.jpeg

Ida Kelarová provozuje dlouhodobě projekt Čhavorenge - pěvecký sbor talentovaných romských zpěváků od 6 - 19 let. Poslechněte si rozhovor, který o tomto projektu pořídilo rádio Wave:

Jak došlo ke spolupráci s akordeonistou Lelo Nikou?

Lela jsem potkala na společném koncertu v Kodani před 12 lety. Když ho slyšeli naši muzikanti, plakali dojetím, platili mu stomarkovky za každou píseň. Roman, náš tehdejší harmonikář po tři měsíce nemohl zahrát sólo. Totálně se tenkrát blokl a po třech měsících začal opět cvičit a harmoniku si díky Lelovi dodnes zamiloval. Byla jsem ráda, že se Roman mohl letos s Lelem sejít. Dnes mám tu čest s Lelem vystupovat na prestižních festivalech ve světě. Naše další vystoupení bude na Menuhin festivalu ve Švýcarsku. Zde vystoupíme společně s Lelem a také s Ondrou Krajňákem na klavír a Jožkou Fečou na kontrabas.

02595843.jpeg

Když cestujete za koncerty do zahraničí, v kterých zemích se vám hraje nejlépe?

To se opravdu nedá říct. Všude, kde hrajeme, se nám dostává opravdu velké zpětné vazby. Vnímám to tak, že když lidé na náš koncert přijdou, tak se nechají strhnout ne jen kvalitní muzikou, ale také energií, která k naší muzice patří. Můj otec vždy říkal, že hudba je nejsilnější univerzální jazyk, kterému všichni rozumí. Co se týče zpěvu, tak to platí dvojnásobně, je to jazyk, kterým dokážeme říct i to, co se slovy říci nedá. Přestože lidé romskému jazyku nerozumí, dokážou se nechat zasáhnout energií a společně se napojit a v tom momentě už je jedno, jestli jsme doma nebo v zahraničí.

Jsou reakce na skladby jiné z romského publika a jiné od ostatních posluchačů, kteří romskému jazyku nerozumí?

Reakce jsou v podstatě různé. Jsou Romové, kteří nemají rádi naši hudbu, protože chtějí pouze tradiční čardáše a oblíbili si klávesové samohrajky, které dle mě naprosto škodí jakékoliv kreativitě a hlavně škodí romské kultuře a její prezentaci. Potom jsou Romové, které naše hudba oslovuje a inspiruje a cítí k nám a naší tvorbě úctu. CD si ale nekupují, takže pokud nám vyjde deska, tak si ho mezi sebou všichni vypálí a mají ho Romové nejen u nás a na Slovensku, ale i v jiných krajích.Často se potom stává, že Dežovy písně se hrají na romských zábavách, nebo například v Polsku, Rusku a jiných krajích, bez toho, že by znali autora. Tím pádem se ta píseň stává jejich. Na koncerty Romové nechodí, takže bez vypalovaček by o nás ani nevěděli. Nedávno jsme hráli a v publiku byli Romové. Když jsem zapívala první notu písně „Romale“, spustil se neskutečný aplaus, to se u neromského publika nestane. Není to ale otázka toho, zda jazyku rozumí či nikoliv.

02595842.jpeg
autor: Petr Vidomus
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.