Jean-Marie Machado - La Fête à Boby
Jazz křížený s šansonem, tangem a tak trochu ztřeštěným písničkářstvím. To je nová deska Jean-Marie Machada a jeho neobvyklého ansámblu Danzas. Zvolili jsme ji Albem týdne.
Pianista a skladatel Jean-Marie Machado má portugalské a italsko-španělské předky, dětství pak strávil v Maroku, kde se taky narodil. Je podobné zázemí překážkou, nebo spíše výhodou při vytváření neortodoxních jazzových fúzí?
Každopádně Machado poměrně dlouho studoval klasické piano a hudební teorii, a teprve postupem času se dostal k jazzu a dokonce pop music. Příznivci francouzské jazzové scény si asi vzpomenou, že v polovině 80. let byl považován za jednoho z jejích nejtalentovanějších pianistů a získal si jméno především díky Triu Machado (s bratry Moutinovými) a několika deskám, nahraným pro známý francouzský Label Bleu.
Postupem času spolupracoval s takovými esy jako Martial Solal, Andy Sheppard, Paul Motian, Paolo Fresu, nebo třeba Dave Liebman (duetní deska Eternal Moments). Pro nejnovější CD je ovšem podstatné, že Jean-Marie Machado vyniká v různých „přeshraničních“ uskupeních (kombinace hudby s divadlem a poezií), a to ne nutně na jazzovém základě (viz jeho projekty stavící na portugalském fadu, andaluské hudbě apod.).
Na novinkovém CD vede Machado hodně neobvyklý oktet Danzas – ansámbl, který se pohybuje s neuvěřitelnou lehkostí současně na poli jazzu, klasiky, středomořských inspirací, ale i potrhlého cirkusáctví a kabaretu. Ne všechny tyto složky musejí být zastoupeny současně (viz mnohem jazzovější debutové album Fiesta Nocturna, 2010), každopádně je však propojují s vkusem a zřetelným smyslem pro jazzovou improvizaci.
Na kapele Danzas je zajímavé především složení. Sestava s tubou místo basy a s jazzovými nástroji ve front line (saxofon, trombón, občas trubka) může naoko připomínat jazzové dechovky typu českého Bucinatores Sextet. Jenomže Machado jde dál: rytmiku rozšířil o akordeon, piano a vibrafon, mezi sólové nástroje pak přidal ještě flétnu. Pokud se máme pokusit opět o srovnání, je tady nápadná podobnost třeba s českým Wrgha Powu Orchestra (který ovšem tvoří ještě smyčce).
Podívejte se na ukázku:Na rozdíl od předchozího, ryze instrumentálního CD na nové desce La Fête à Boby přizval Machado ke spolupráci zpěváka André Minviella. I když „zpěvák“ asi není to pravé pojmenování; mnohem více na něj pasuje slovo performer, scat man či rapper, posouvající hranice vokálního projevu a práce s textem. Každopádně francouzský objev posledních let.
Minviell tu ovšem není náhodou. Celé album je totiž poctou Boby Lapointemu – francouzskému zpěvákovi poválečné éry, který vynikal humornými texty, aliteracemi (opakování skupin hlásek na začátku veršů) a hříčkami se slovy. Letos uplynulo 40 let od jeho úmrtí, proto se také CD jmenuje La Fête à Boby, tedy Bobyho párty.
A párty to skutečně je. Boby Lapointe byl v podstatě komediant a tomu odpovídá i celkové vyznění. Nemusíme rozumět francouzsky zpívaným textům, abychom pochopili, že tahle ztřeštěnost je především oslavou života a bezstarostnosti, která stojí a padá se slovními hříčkami a hýří vtipem. Vlastně to není tak obyčejná párty, ale spíše cirkus, nebo hranicemi žánrů nespoutaný kabaret:
Pro jazzového posluchače všechny tyhle výstřelky směrem k valčíku, kabaretu, nebo cirkusáckému šramlu občas není jednoduché skousnout. Nicméně při bližším pohledu přijdeme na to, že jazzový fundament tu nepochybně je. Přímo prýští z improvizací sólistů (zejména flétny, saxofonu, případně skvělého tubisty). V kouscích jako Papala nebo Boby en Sibibi žasneme nad jazzovým drivem, se kterým se zpěvák André Minviell pouští do scatu nebo hlasových ekvilibristik v jazzu obvyklých.
Jean-Marie Machado tentokrát přispěl jen dvěma skladbami, zbytek jsou jeho aranžmá Lapointeových písniček. V nich je Machado věrný náladě originálů z 50. a 60. let, nicméně je obohacuje o nové barvy. Spojení flétny, akordeonu a vibrafonu působí bezpochyby magickým dojmem:
Nové album skladatele Jean-Marie Machada rozhodně není pro tradičního jazzového posluchače. Pokud se však dokáže otevřít jiným, leckdy na první pohled nepochopitelným vlivům, je odměněn poetikou a nástrojovými kombinacemi, které jeho nahlížení na jazz v každém případě rozšíří. Jestliže se v hudbě rádi necháte překvapovat, zkuste právě toto.
Jean-Marie Machado - La Fête à Boby
Jean-Marie Machado – pianoAndré Minviell – zpěvJean-Charles Richard – saxofonGueorgui Kornazov – trombónFrançois Thuillier – tubaJoce Mienniel – flétnaDidier Ithursarry – akordeonFrancois Merville – bicíJean-Marc Quillet – vibrafon, perkuse
Label: Bee Jazz, 2012
Album týdne je programový blok ve vysílání Euro Jazzu, tedy webcastu na novém jazzovém webu Českého rozhlasu. Album týdne vybírá Redakce jazzu a populární hudby ČRo 3 – Vltava s přihlédnutím k aktuálnosti, originalitě, hudebnímu přínosu a dramaturgické relevanci (často podle tematického rámce daného týdne). Vybrané Album týdne získává v daném týdnu vyšší rotaci, než je obvyklé u ostatních alb. Ukázky z něj se vysílají na Euro Jazzu pravidelně každý den od pondělí do pátku vždy v 11:00 a 19:00.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
