Jérôme Sabbagh – Plugged In
V Paříži narozený, ovšem od roku 1995 v New Yorku usazený saxofonista Jérôme Sabbagh může být českému posluchači povědomý spoluprací s kytaristou Davidem Dorůžkou. CD Plugged In je jeho první elektricky laděnou nahrávkou. Vybrali jsme ji za Album týdne.
Saxofonista Jérôme Sabbagh doposud natočil čtyři sólová alba. Mezi jeho stěžejní projekty patří mainstreamově založené kvarteto s kytarou (Ben Monder, Joe Martin, Ted Poor) postavené na původní tvorbě, trio s basistou Benem Streetem a bubeníkem Rodney Greenem soustředěné spíše na standardní repertoár a nově i improvizačně rozvolněnější trio s kytaristou Benem Monderem a bubeníkem Danielem Humairem (viz deska I Will Follow You, 2010).
Vedle toho má Sabbagh množství sidemanských zkušeností, jimiž navázal ještě na svá někdejší studia na Berklee. Hrál tak například s Laurentem Coqem, Jeffem Ballardem, Danem Tepferem, Miguelem Zenónem, Chrisem Cheekem a mnohými dalšími.
Nová Sabbaghova nahrávka je pro saxofonistu tak trochu vykročením do neznáma. Jak už naznačuje název Plugged In, má jít o elektrickou kapelu, postavenou na groovu a rockových prvcích. Sabbagh však nejde vyšlapanou cestičkou, kterou začal právě se zmiňovaným kytaristou Benem Monderem, ale kytaru zaměňuje za elektrické piano Fender Rhodes. Vystavěl tak nejen svou první kapelu s klávesami, ale v úzkém spojení s belgickým pianistou Jozefem Dumoulinem představil projekt vyrůstající z inherentního napětí mezi vlastním, spíše lyrickým výrazem a syrovostí rocku a deformovaného elektrického piana.
Jde spíše o jednorázovou spolupráci, která byla umožněna grantem podporujícím výměnu mezi americkými a francouzskými hudebníky. Volba Jozefa Dumoulina coby klávesisty a vlastního Sabbaghova protipólu však nebyla náhodná. „V jeho hře jsem slyšel něco, s čím jsem se rázem ztotožnil. Používal mnoho efektů, ale současně měl vlastní, originální hlas a jistý odstín lyriky, který je v elektrickém kontextu hodně neobvyklý,“ vysvětluje Jérôme Sabbagh volbu klávesisty.
Jozef Dumoulin rozhodně není přímočaře rockový hráč, známe ho z avantgardních formací na pomezí jazzu a funkem napájeného M-Base (například z kapely Octurn, se kterou loni navštívil Prahu, Mâäk's Spirit, nebo ostatně v nové kapele Malika Mezzadriho). Ačkoli je usazený v Paříži, má velmi silné vazby hlavně na Belgii, odkud pochází. Nedávno se představil také se sólovým albem (elektrické trio na CD Rainbow Body, 2011).
Kvality, o nichž Sabbagh mluví v souvislosti Dumoulinovým zvukem a přístupem, demonstruje již klávesistovo sólo v úvodní Drive:
Kompozičně jde skutečně o vyrovnaný projekt obou zmiňovaných hráčů: Dumoulin i Sabbagh složili každý po sedmi kouscích. Rozdíl v jejich rukopisu je patrný poměrně brzy. Zatímco Sabbagh píše velmi melodické a provzdušněné skladby, které leckdy připomenou cover nějaké popové písničky (Special K, Minor), Dumoulin nezapře svůj avantgardní background – jeho skladby jsou harmonicky mnohem temnější a evokují práci právě ve zmiňované belgické kapele Octurn (např. Aisha, Walk 3 Bis).
Výsledkem je bezpochyby kontrast, který občas hraničí se schizofrenií (ani ne tak mezi skladbami, jako spíše v kontrastu různých pasáží na úrovni daných kompozic). Ve svých vlastních kompozicích se Sabbagh příliš nesnaží překročit svůj stín, ve skladbách, které donesl do studia Jozef Dumoulin se však saxofonista až překvapivě otevírá novým impulsům, s nimiž dosud neměl velkou zkušenost.
Pokud dnes slyšíme kapelu ve složení tenor-el.piano-baskytara-bicí, nabízí se mnohá srovnání (Underground Chrise Pottera, Keystone Davea Douglase, Perpetual Motion Donnyho McCaslina atd.). Další jazzový saxofonista, který sní o groovově založené kapele? Tak jednoduché to nebude. Ačkoli třeba Dumoulinova Ur lehce evokuje přímočarý jazzrock 70. let, ve většině ostatních skladeb je ostřejší groove, který známe ze zmiňovaných formací, spíše tlumen, i když jej znatelně cítíme, je vždy spíše pod povrchem, než aby byl dáván na odiv.
Jérôme Sabbagh se taky nepouští do takových sólistických exhibicí jako kupříkladu Potter nebo McCaslin; upřednostňuje spíše koncentrovanější, jasně vystavěná témata bez přílišných odboček do volnějších vod.
Sabbaghovo první „elektrické“ album nestaví na těžkotonážním groovu, jaký bychom snad mohli očekávat. Plugged In je kontrastní CD rozkročené na půli cesty mezi špičkovým mainstreamem newyorské provenience a avantgardou vycházející z jisté části belgické/francouzské scény. Sabbagh a Dumoulin při skládání postupovali odděleně (každý skládal s vlastní vizí na opačné straně Atlantiku, ukázali si až výsledek). Pokud své odlišné kompoziční přístupy pro příště propojí a dojde ke skutečnému splynutí, bude to jen pro dobro věci. I tak jde ale o nahrávku, kterou je dobré slyšet.
Jérôme Sabbagh – Plugged In
Jérôme Sabbagh – tenor saxofonJozef Dumoulin – Fender RhodesPatrice Blanchard – baskytaraRudy Royston – bicí
Label: Bee Jazz, 2012
www.beejazz.com www.jeromesabbagh.com
Album týdne je programový blok ve vysílání Euro Jazzu, tedy webcastu na novém jazzovém webu Českého rozhlasu. Album týdne vybírá Redakce jazzu a populární hudby ČRo 3 – Vltava s přihlédnutím k aktuálnosti, originalitě, hudebnímu přínosu a dramaturgické relevanci (často podle tematického rámce daného týdne). Vybrané Album týdne získává v daném týdnu vyšší rotaci, než je obvyklé u ostatních alb. Ukázky z něj se vysílají na Euro Jazzu pravidelně každý den od pondělí do pátku vždy v 11:00 a 19:00.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
