Laurent de Wilde – Over the Clouds
Uznávaný francouzský pianista Laurent de Wilde se po dlouhých šesti letech vrátil ke klasickému formátu akustického pianového tria. CD Over the Clouds s vynikající americkou rytmikou jsme vybrali za Album týdne.
„Úskalí života i nedostatek času mi v uběhlých šesti letech neumožňoval nahrávat s triem, mé elektronické experimenty získaly navrch nad tímhle akustickým kombem,“ uvádí pianista Laurent de Wilde nové album, „přitom takovouhle kapelu jsem postrádal stále víc,“ dodává.
„Tak hodně, že jsem se rozhodl vnést do nových kompozic poznatky, které jsem získal při mých předchozích zvukových dobrodružstvích: jak rozšířit prostředky tradičního tria s využitím jeho předností, jeho křehkosti, jeho jazyka, který je sice usazen v tradici, ale neustále se obměňuje?“
Tato De Wildeho slova odkazují k bohaté hudební zkušenosti, kterou měl jak s akustickým triem (především na přelomu 80. a 90. let, ale i později), tak se stále fascinujícím světem elektroniky. Ta v posledních letech skutečně převládla: nejprve vystupoval ve vlastní kapele Organics, která byla v jisté době symbolem francouzského e-jazzu (v roce 2005 vystoupila i v Praze), a později dokonce jen v duu, s dídžejem a producentem Otisto 23). Právě s Otisto 23 vydal tři velmi úspěšná alba (PC Pieces, Remixed by Friends a Fly), z nichž posledně jmenované jsme ostatně zvolili Albem týdne před rokem a půl.
Podívejte se na dokument z nahrávání nové desky Over the Clouds:
Po tom všem by se však nemělo zapomínat na to, že Laurent de Wilde odrostl na deskách Theloniouse Monka (o kterém později napsal uznávanou knihu a vzdal mu hold na CD Spoon-a-Rhythm) a za oceánem studoval u post-bopové ikony Mulgrew Millera. Coby výtečný pianista doprovázel mnoho velkých jmen na obou stranách Atlantiku (Ira Coleman, Joshua Redman, Dee Dee Bridgewater, Greg Osby atd.) a získal několik cen doma i v USA.
De Wildeovým posledním a velmi oceňovaným pianovým triem bylo to, se kterým v roce 2006 vydal desku The Present. Už na ní jsme vedle brilantně swingujících pasáží a odkazů na Monka či Ellingtona cítili, že dlouhodobější zkušenosti s elektronikou se odrážejí i v prostředcích jinak akustického tria. Ne snad použitými nástroji či zvuky, ale především v rytmice. Tu od té doby pianista obměnil (osvědčený bubeník Laurent Robin je na novém CD pouze v roli hosta) a jistým způsobem se vrátil ke své newyorské minulosti.
V roli basisty je tu totiž opět legendární Ira Coleman – De Wildeův sideman z řady desek přelomu 80. a 90. let (Odd and Blue, Colours of Manhattan, Open Changes atd.). Bubeníka Clarence Penna potom pianista přizval jednoduše proto, že jde o jednoho z nejlepších hráčů své generace.
Po opětovném shledání s Irou Colemanem si francouzský pianista uvědomil, jak moc je oba přitahuje africká hudba v mnoha svých podobách. „Odtud pramení ta úctyhodná zásobárna rytmů a melodií, které se neustále mísí se západním jazzem,“ říká k tomu De Wilde v bookletu. Inspirace Afrikou se na albu Over the Clouds objevuje hned na několika místech.
Například motiv s preparovaným pianem v titulní Over the Clouds vzešel z úryvku melodie, kterou De Wildeovi hrál na balafon jeho dobrý známý, senegalský hudebník Souleymane Mbodj. Poslechněte si výsledek:
De Wilde je fanouškem legendy afrobeatu Fela Kutiho, a tak zpracovat jeho píseň Fe fe naa efe pro něj musela být velká výzva. Nezvykle se rozhodl celou rytmiku v tomto tracku zdvojit: vedle Colemanovy baskytary hraje Jérôme Regard na kontrabas a velký souboj se odehrává také mezi dvojicí bubeníků, Pennem a Larentem Robinem:
Už na předchozí triové desce The Present si De Wilde vzpomněl na Duka Ellingtona (tehdy převzal jeho Fleurette Africaine). Nejinak je tomu zde: v úvodu si pohrává s Ellingtonovou Prelude to Kiss a brzy poté skladateli vzdá poctu ve vlastní Edward K. Přestože ji pianista hrává dlouhá léta, nové spojení s Irou Colemanem mu umožnilo vykřesat ze starého motivu nečekaně výbušnou směs:
Značná část alba Over the Clouds staví na poměrně výrazné rytmice. De Wilde má však i svou baladickou tvář, jak se ukazuje např. v sólovém intermezzu Le bon médicament nebo nádherném blues nazvaném Some kinda Blues (skladba vznikla k představení francouzského herce Jacquese Gamblina a měla ztvárnit „Lady jazz“ – vysněný objekt touhy všech jazzových fanoušků).
Setrvalá basová figura v závěrečné New nuclear killer odkazuje k nedávné jaderné katastrofě v japonské Fukušimě. „Skladba se nakonec vyvinula úplně jinak, než jsem plánoval, ale tak to dopadá, když si hrajete s takovými věcmi (tj. jádrem),“ říká k tomu pianista.
Nové album Laurenta de Wilde v sobě snoubí jazzovou tradici, které se pianista věnoval v minulosti, a nové (především rytmické) impulsy, které načerpal ve sféře elektroniky. Každopádně Over the Clouds vyniká skvělými instrumentálními výkony, výraznou melodickou prací a zajímavými kompozičními postupy. Je v něm ale i cosi navíc: že by onen šarm, který si s francouzským jazzem spojujeme?
Laurent de Wilde – Over the Clouds
Laurent de Wilde – pianoIra Coleman, baskytaraClarence Penn – bicí, perkuse
Hosté: Jérôme Regard – kontrabas, Laurent Robin – bicí (track 3)
Label: Gazebo, 2012
Album týdne je programový blok ve vysílání Euro Jazzu, tedy webcastu na novém jazzovém webu Českého rozhlasu. Album týdne vybírá Redakce jazzu a populární hudby ČRo 3 – Vltava s přihlédnutím k aktuálnosti, originalitě, hudebnímu přínosu a dramaturgické relevanci (často podle tematického rámce daného týdne). Vybrané Album týdne získává v daném týdnu vyšší rotaci, než je obvyklé u ostatních alb. Ukázky z něj se vysílají na Euro Jazzu pravidelně každý den od pondělí do pátku vždy v 11:00 a 19:00.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
