Létání s Mocca Malacco
Kvintet Mocca Malacco již zdaleka nekoncertuje s takovou intenzitou jako dříve, nicméně v pražských klubech se příležitostně objevuje. Nyní vydal ambiciózní debut Aviation. „Dozráli jsme,“ říká v rozhovoru pro Český rozhlas saxofonista Michal Wróblewski.
Mocca Malacco vznikli v poměrně neobvyklém obsazení v roce 2005 jako klasická studentská kapela na Konzervatoři J. Ježka. Ačkoli tehdy nehráli tak často, svými instrumentálními výkony se stali v pražské jazzové komunitě pojmem. Mimo hlavní město se stali známější díky účinkování na festivalu Jazz Goes To Town, nebo sérii Jazz do regionů (2008).
Mocca Malacco se prezentují jako kapela hrající „moderní instrumentální jazz, skladby vlastní tvorby, lichých taktů, podmanivých harmonií, hlubokých myšlenek a absurdních názvů“. Personálně jde hlavně o projekt dvojice leaderů, Štěpána Janouška (trombón) a Michala Wróblewského (sax). Oba měli na pražské VOŠ štěstí na výborné učitele (Přemysl Tomšíček, Svatopluk Košvanec, Rostislav Fraš) a postupem času se stali velmi vyhledávanými hráči ve vícero sestavách (TOČR, Bucinatores Orchestra, Toxique, Navigators atd.). Janoušek získal ocenění „nejlepší sólista“ v soutěži Junior Jazz 2008.
Poslechněte si ukázku z nového alba:Nová deska Aviation zachycuje aktuální sestavu s kytaristou Jiřím Šimkem (Muff, Limbo atd.) a již ustálenou rytmikou (Daniel Panchártek – basa, Martin Kuzma – bicí). Oproti jiným Wróblewského projektům klade Mocca Malacco větší důraz na groove a poměrně jasnou formální strukturu. „Mísí se tam vlivy rocku, jazzu, junglu, lichých rytmů a spousta dalších,“ dodává saxofonista, který také složil většinu kompozic.
Saxofonistu Michala Wróblewského jsme požádali o krátký komentář k albu Aviation:
Mocca Malacco vzniklo už v roce 2005. Proč právě teď, po tolika letech, dozrál čas na první album? Pravdou je, že jsme původně chtěli tuto desku natočit mnohem dříve, nestalo se tak především kvůli tomu, že kapelu vždy opustil jeden člen v době, kdy byla nejsehranější. Proto jsme si počkali na ten pravý čas pro tuto sestavu a myslím, že jsme udělali dobře.
Michale, můžeš pro čtenáře trochu přiblížit hudbu, kterou nové CD obsahuje?
Hudba na desce Aviation je pestrá už jen proto, že repertoár, který obsahuje, vznikal v průběhu asi šesti let. Najdete zde skladby, které hrajeme na koncertech už dlouho, zároveň skladby téměř nové. Podílím se na nich autorsky se Štěpánem Janouškem a s Jirkou Šimkem. Každý z nás má trochu jiný rukopis, ale myslím, že zvuk kapely skladby dobře stmeluje. Celkově by se dalo říct, že deska zní dost groovově, což přirozeně vyplývá ze současné sestavy, mísí se tam vlivy rocku, jazzu, junglu, lichých rytmů a spousta dalších. Tyto složky jsou smíchány do hravého celku, k jehož kompaktnosti přispěl i Jirkův mix.
Některé skladby na novém albu máte již v playlistu poměrně dlouho (Kitten bonsai, Neuvěřitelně blonďatá). Mohl bys popsat, jak se v průběhu času proměnily?
Ano, obě tyto skladby jsem napsal, když mi bylo asi sedmnáct let a kapelu provázejí téměř od počátku. Kitten bonsai je svým způsobem něco jako hymna Mocca Malacco, myslím, že kapelu svou formou, rytmikou a melodikou dost vystihuje, proto na desce nesměla chybět. Neuvěřitelně blonďatou jsme původně točit nechtěli, byl to vlastně Jirkův nápad ji natočit a jsem moc rád, že jsme to udělali, protože je na desce kontrastní a zároveň má hezkou atmosféru. Obě tyto skladby se v průběhu času proměňovaly lehce formálně, zvukově, hlavně ovšem uzrály.
Oproti původní sestavě už album Aviation obsahuje nového bubeníka, tedy Martina Kuzmu. Co do kapely vnesl oproti Petru Mikešovi? Co na něm po hudební stránce oceňuješ?
Martin je velký profesionál, což jsme ve studiu ocenili. Je to výborný groovový bubeník a jeho příchod kapelu posunul jiným směrem.
Nějakou dobu už v kapele hraje taky kytarista Jiří Šimek, což je přece jen o trochu starší hráč, který se na desce podílel i mixem. Co vnáší do kapely on, ať už kompozičně nebo instrumentálně?
S Jirkou si hudebně rozumím. Do kapely přinesl zkušenost a nový zvuk. Před ním hrál s námi na kytaru Jakub Duša, což je naprosto jiný druh kytaristy. Myslím, že kombinace Jirky a Martina nás proměnila v mnohém. Jirkovi také vděčíme za skvělý mix a master desky, se kterými si dal velkou práci. Cením si jeho zvukové představivosti, ať už jako muzikanta nebo zvukaře.
Tvář Mocca Malacco výrazně formuje i Štěpán Janoušek, se kterým už hraješ dost dlouho. Šlo by popsat, jak funguje vaše komunikace v kapele? V čem se hudebně doplňujete, nebo naopak lišíte?
Tohle se opravdu těžko popisuje. Od té doby, co jsme spolu začali hrát, se mezi námi na pódiu děje jistá magie. Často se nám na koncertech při improvizacích stávalo, že jeden dopředu věděl, co zahraje druhý. Navíc se známe dlouho a dobře. Štěpána si moc vážím jako člověka i jako hudebníka. Myslím si, že je to trombonista světové úrovně. V posledních letech se naše hudební cesty kromě Mocca Malacco rozcházejí, což mi ale přijde naprosto přirozené, jako kluci jsme měli podobné vzory, poslouchali podobnou muziku, ale každý hudebník i člověk se vyvíjí jinak, a to je v pořádku.
Byly doby, kdy jste na koncertech hráli skladby vašich oblíbenců Steva Colemana nebo Davea Hollanda. Mohl bys rozvést, v čem tě ti dva inspirovali? Asi to bylo v rytmicko- melodickém konceptu. Když jsme zakládali kapelu, hodně nás ovlivnil zvuk kvintet Davea Hollanda, ať už se jedná o ten se Stevem Colemanem z osmdesátých let, nebo ten novější s Chrisem Potterem a Robinem Eubanksem. U mě tehdy šlo asi především o kompozice. Hodně jsem se vzhlédl v ostinátech a nepravidelných lichodobých taktech, což mne provází vlastně dodnes. Na novém albu je vliv Davea Hollanda snad lehce patrný pouze v Kitten Bonsai.
Co tě naopak hudebně inspiruje v současné době?
V současné době mne inspiruje plno věcí. Oslovuje mne jakákoliv hudba otevřená, kreativní, upřímná. Je pravda, že hodně muziky, která mne dřív zajímala, mne dnes už nudí a naopak. Baví mne originalita, což je ale vlastně velmi relativní pojem. Konkrétních příkladů hudby, která se mi líbí je mnoho, za všechny po docela čerstvém zážitku z Jazzdocku: Kneebody…
Dalo by se říct, že protipólem Mocca Malacco je volněji improvizační E-Converso. V čem se tahle tvoje kapela odlišuje od konceptu Mocca Malacco?
Zásadní rozdíl je formální. Zatímco v Mocca Malacco je forma vždy daná (obsahuje sice improvizaci, ale i ta má více či méně danou formu), hudba E-Converso je formálně plastická, to znamená, že se velice často v jakoukoli chvíli může stát libovolná věc. Tato výsada nám poskytuje velkou svobodu, kreativitu, různorodost, ale zároveň si žádá větší odpovědnost za celek. Mám rád oba tyto druhy improvizace.
Pokud vím, tak pokračuješ dále ve studiích na jazzovém oddělení JAMU. Lze popsat, jak tě ta škola dále rozvíjí?
V první řadě jsem v Brně potkal spoustu lidí, kteří mne inspirují a s kterými dále spolupracuji. Mimo to má katedra jazzové interpretace skvělé učitele, a také dobrou úroveň studentů. Vilém Spilka (vedoucí katedry) často zve zajímavé hudebníky, kteří provádějí ve škole různé workshopy, což je nesmírně přínosné. Myslím, že tato škola má velkou perspektivu.
Pozn. Album Aviation bude pokřtěno 5. 12. v pražském klubu Jazz Dock.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
