Lionel Loueke: Herbie za mě náhradu nehledá

V posledních dvou letech jste natočil dvě alba inspirovaná hudbou Herbieho Hancocka. Prvním byl váš sólový projekt HH, druhý vznikl ve spolupráci s Gillesem Petersonem. Jak vznikl nápad natočit další album s hudbou Herbieho Hancocka?

S nápadem mě oslovil Dave Stapleton z Edition Records. Zeptal se mě, jestli znám Gillese Petersona. Jeho jméno mi tenkrát ale nic neříkalo. Gilles mi poslal jednu přearanžovanou Herbieho skladbu, která mě ohromila. Vždycky jsem chtěl dělat elektronickou hudbu a ukázalo se, že Gilles je ideální volba. Jeho přístup k hudbě se mi opravdu líbil. Poslal mi několik vlastních úprav Herbieho hudby a požádal mě, abych do nich nahrál kytaru. Na albu HH Revisited se nijak významně nepodílím, Gilles dělal všechny aranže, já jsem nakonec nahrál kytaru a zpěv do dvou skladeb. Byl to docela přirozený vývoj.

Nahráli jste s Gillesem všechen materiál, který byl napsán pro tento projekt, nebo jste nechal něco na příště?

Několik věcí zůstalo ležet stranou, ale těžko říct, jestli se někdy zrealizují.

Vraťme se k vašemu albu HH. Jak jste přistupoval k aranžování známých Hancockových skladeb?

Byla to docela výzva. S Herbiem hraji už téměř dvacet let a na album jsem vybral hlavně skladby, které jsem hrál dlouhá léta s jeho kapelou na koncertech. Mým hlavním záměrem bylo posunout Herbieho původní písně novým směrem. Za druhé – Herbie je pianista, já jsem kytarista. Za třetí – rozhodl jsem se natočit album jako sólovou desku, což se ukázalo jako výzva, protože většinu písní jsme vždycky hráli jako kapela. Za čtvrté – musel jsem se rozhodnout, které konkrétní písně z Herbieho rozsáhlého katalogu na album vyberu. Udělal jsem si seznam těch, do kterých bych mohl vnést něco nového, abych se odpoutal od původní verze, kterou všichni dobře znají.

Konzultoval jste svůj výběr také s Herbiem Hancockem?

Než jsem šel do studia, svěřil jsem se mu se svým záměrem. Řekl, že by mu bylo ctí a že si moje aranže vyslechne. Chtěl jsem mít jeho požehnání. Po dokončení nahrávání byl Herbie první, komu jsem nahrávku poslal. Po poslechu mi řekl, že jsem jeho starým písním vdechl nový život, a ocenil, že jsem se nesnažil napodobit originály.

A co autorská práva?

Právem patří Herbiemu, můj podíl je jen z pozice autora aranží.

Nedávno jste spolu s Gretchen Parlato nahrál pro vydavatelství Edition Records album Lean In. V jaké fázi se nachází?

Nahrávání je hotové, materiál komplet zmixovaný, album vyjde v květnu. Základní myšlenka projektu byla založena na dohodě s Gretchen, že každý z nás přispěje polovinou hudebního materiálu. Řekli jsme si, že oprášíme také písničky, které jsme spolu hráli před dvaceti lety. Za ta léta se nasbíralo poměrně dost materiálu, jen jsme si potřebovali domluvit setkání ve studiu, kde bychom mohli společně hrát a improvizovat. Z toho, co takto postupně vznikalo, jsme vybrali písně na album. Na albu hraje také bubeník Mark Guiliana, baskytarista Burniss Travis od Roberta Glaspera a v několika skladbách zpívá Markův a Gretchenin syn Marley. Základem alba je však kytara a zpěv.

Občas hrajete také s formací Aziza spolu s Davem Hollandem, Chrisem Potterem a Ericem Harlandem. Jaké jsou vaše další plány s Azizou?

V létě jsme odehráli několik společných koncertů v Evropě a letos plánujeme natočit album, pravděpodobně v Americe, mělo by vyjít na labelu Davea Hollanda (Dare 2 Records, pozn. red.)

A co vaše spolupráce s WDR Big Bandem? Na YouTube jsem viděl záznam z vašeho nedávného hostování s orchestrem.

S Bobem Mintzerem jsme dali dohromady společný repertoár, takže jsme připraveni na další koncerty v budoucnu.

Máte kromě svých vlastních projektů ještě dost času na intenzivní a časově náročné šňůry s Herbiem Hancockem?

S Herbiem máme docela nabitý kalendář. V červnu budu hrát s Gretchen i Herbiem v Kanadě, v červenci s Herbiem v Evropě, v srpnu s Gretchen a Herbiem v USA a na podzim mě čeká turné s Herbiem. Nepřestanu.

Jste stále jediným koncertním kytaristou na turné Herbieho Hancocka?

Přesně tak, když nemám volno pro hraní s Herbiem, nikdy za mně nebere náhradu. Nevím proč, ale je to tak (smích).