Louis Sclavis Atlas Trio - koncert na Euro Jazzu

Sobota 13. 10. 2012 – Euro Jazz 20:00 – 21:00: Jazz Club – Záznam koncertu z Kesselhaus, Berlín, Německo z 5. 6. 2012

Sclavisovy inspirace přicházejí z mnohdy nečekaných oblastí: africká hudba (jak dokazuje ve známém triu s Aldo Romanem a Henri Texierem), free-jazz a volná improvizace (spolupráce s Evanem Parkerem a Peterem Brӧtzmanem), soudobá vážná hudba (desky jako Chine nebo Chamber Music), film a vizuální umění (alba Dans la Nuit, Napoli’s Walls), lidová hudba apod. Pro jeho formace bývají příznačná neobvyklá nástrojová spojení, otevřenost volně improvizovaným plochám a široké spektrum barevných odstínů (jeho oblíbeným a široce využívaným nástrojem je basklarinet).

Pro některé z jeho posledních nahrávek pro label ECM je pak typická také inspirace špinavostí či až jistou agresivitou rocku, elektrických kytar či Fender Piana, případně elektroniky. Takovým Sclavisovým protipólem byl na albech L'imparfait des langues (2007) a Lost on the Way (2009) kytarista Maxime Delpierre s prvotní zálibou v Jimi Hendrixovi nebo Pink Floyd, posléze však osobitý jazzový hráč v mnoha francouzských formacích. Jeho neortodoxně zkreslený zvuk vytvářel v opozici ke křehkosti klarinetu nezvyklá pnutí a nová, nečekaná zvuková spojení.

I když Sclavisova nejnovější nahrávka Sources představuje zcela novou kapelu a Delpierre zde nehraje, zmiňované napětí a mezi rockem a free či zvukově mezi kytarami a klarinetem, tvoří určitou spojnici s předchozími alby pro ECM.

Do formace Atlas Trio zde Sclavis přizval pianistu Benjamina Moussaye a elektrického kytaristu Gillese Coronada. Moussaye jsme mohli obdivovat v roce 2001 na královéhradeckém Jazz Goes to Town, kde vystoupil s vlastním triem: ačkoli s ním tehdy byla spojována jména jako Bill Evans nebo Brad Mehldau (případně Ahmad Jamal díky obdivuhodné práci s dynamikou), jeho rozptyl je mnohem širší: extrémně volné formy (v minulosti i po boku Sclavise), inspirace postmoderním triem Bad Plus a konečně i elektronika (projekt Sky Riders s Laurentem Robinem). Kytarista Gilles Coronado je pak již konstantou mnohých francouzských uskupení, mezi jeho inspirační zdroje patří jazzrock 70. let, ale realizuje se i na šansonových nahrávkách.

Podívejte se na ukázku z koncertu Atlas Tria:

Spojení klarinet, el. kytara, piano (resp. Fender Rhodes) tentokrát znamenalo velkou neznámou i pro Sclavise. Ačkoli zde absentuje jakýkoli perkusní nástroj, jde mnohdy o značně rytmické záležitosti – s neobvykle razantním groovem, který může místy (La Disparition, Sous influences) vyznívat jako francouzská odpověď na groovově založené kapely současných amerických saxofonistů (Chris Potter, Donny McCaslin). Podobně jako u Potterovy kapely Underground basový rejstřík supluje Fender Piano, případně kytara. Jak je znát zejména na koncertech, Sclavis nicméně nesměřuje k vypjaté sólistické exhibici, naopak se vyžívá ve snaze zapůsobit menším množstvím tónů, opakujících se motivků a šíří barevného spektra nástroje.

Také rytmika není stále tak okázale funkující, svou sílu dává pocítit zejména v minimalistických, repetitivních plochách, na jejichž základě Sclavis rozvíjí zajímavé melodické nápady (např. A Road to Karaganda, odkazující k etnickým inspiracím nejen názvem, titulní Sources s lehkým využitím elektroniky).

A ještě jedna ukázka z koncertu, tentokrát o poznání razantnější:

Klarinetista Louis Sclavis vytvořil velmi originální fúzi jazzu, rocku, volné improvizace, ale i vážnohudebních inspirací. Jeho hnacím impulsem je především neutuchající napětí: mezi špinavostí zkreslené elektrické kytary a křehkostí klarinetu, mezi volností improvizace a důslednou prokomponovaností. Sobotní koncert Atlas Tria na Euro Jazzu určitě stojí za poslech!

Louis Sclavis Atlas Trio – koncert v Berlíně, 2012

Louis Sclavis – basklarinet, klarinetBenjamin Moussay – piano, Fender Rhodes, syntezátoryGillese Coronado – elektrická kytara

www.myspace.com/louissclavis

Jazz Club je série koncertních záznamů, vysílaných každou sobotu od 20:00 na Euro Jazzu. Koncertní záznamy pocházejí buď z archivu Evropské vysílací unie (European Broadcasting Union), archivu Českého rozhlasu, nebo jde o záznamy již vydané na komerčně dostupných nosičích.