Lukáš Hurník

Ve variacích se postupně obměňuje jedna melodie. Nejdřív mírně, nakonec už k nepoznání.

Hudební obdoba románu – velká hudební kompozice, výzva pro skladatele i posluchače.

Motor každého barokního ansámblu.

Rafinovaná disciplína, v níž několik hlasů či nástrojů hraje každý svou samostatnou melodii, přitom ale mohou znít všechny společně.

Hudba líčí Shakespearův příběh ambiciózního Macbetha a jeho ještě ambicióznější ženy, ale současně se pohybuje na půdorysu sonátové formy. 

Hudba nás zavede to vojenského tábora v podvečer, vojáci tančí a starý mnich je v páté minutě skladby kárá za jejich hříchy pomocí hrozivého trombonového chorálu.

Shakespearovo drama převedené do hudby. 

Dvořák hudebními prostředky portrétuje Vodníka, mladou dívku, kterou Vodník stáhne pod vodu, dětský pláč a opět nezbytné vraždění. 

Hudba líčí Erbenovu baladu větu po větě, v orchestru slyšíme jízdu na koni, pohlednou dívku, dost kruté vraždění, zlověstné vrčení zlatého kolovratu, který umí mluvit.

V baroku nemusela být sonáta skladbou pro jeden nástroj. V této hraje violoncello a cembalo, které doprovázejí sólový barokní fagot.