Lukáš Hurník

Impresionistická práce s orchestrálními barvami nás vrací do temné husitské historie. 

Objevná práce s orchestrálním zvukem překvapující střihy mezi pasážemi dřevěných, žesťových a smyčcových nástrojů i mísením jejich zvuku, to vše s důkladnou pomocí bicích. 

Taneční rytmus, který lze cítit na pomalé dvě doby, středně rychlé tři doby, nebo velmi rychlé střídání taktů dvoudobých a třídobých. Matematická hříčka v hudební podobě.

Kontrast pomalého úvodu a brilantního pokračování je prostě efektní. A to se hudba těsně před koncem ještě zrychlí v tzv. strettě.

Rytmická smršť, jejíž strojový pohyb na několika místech umrtví průrva generální pauzy.

Důmyslná hra s různými podobami rychlého třídobého taktu, přesuny akcentů a pauzami na nečekaných místech.

Téměž chorální melodie vznášející se nad mechanicky podupávajícím basovým pohybem.

Tato symfonie vlastně nemá pomalou větu, její roli plní toto Allegretto nad pevně tepajícím rytmem v hlubokých smyčcích.

Tato melodie se zrodí z několika izolovaných motivů, postupně roste a nanabaluje na sebe hlubší a silnější emoce. Pak se zase zklidní…

Zběsilý rytmický běh zapsaný do extrémně krátkých trojdobých taktů.