Miroslav Vitouš: „Desky raději neposlouchám.“

28. květen 2014

Basista Miroslav Vitouš není zrovna hudebník, se kterým je jednoduché navázat kontakt. Redaktorovi ČRo Jazz se to podařilo před jeho pražským koncertem. Poslechněte si rozhovor se světoznámým basistou, který pořídil Daniel Vojtíšek pro pořad Jazzové novinky.

Na úvod si dovolím jednu osobní poznámku. Je to skoro přesně 20 let, kdy došlo k mému prvnímu „setkaní“ s Miroslavem Vitoušem. Na jaře roku 1994 prohlásila Zuzana Dumková v Malostranské Besedě památnou větu: „Jestli chcete slyšet zajímavou muziku, tak příští týden hraje v Edenu Vitouš s Garbarkem.Náhle se přede mnou předestřel doposud neznámý svět. Nová hudba a hlavně jiný muzikantský přístup. Od té doby bylo možné slyšet Miroslava Vitouše v České republice ještě několikrát. Ať už vystupoval v duu se svým bratrem Alanem, s triem a smíšeným sborem nebo zatím na posledním vystoupení v roce 2013 s Janem Garbarkem a Trilokem Gurtu.

Vitouš má v těchto dnech v Česku v plánu studiové nahrávání s Martinem Kratochvílem a také několik koncertů: 28. 5. v Kamenici nad Lipou spolu s Jiřím Stivínem v rámci festivalu Americké jaro, 29. 5. v rámci koncertního cyklu Jazzové Klausury v Autoklubu ČR a 11. 6. pak zahraje v Kutné hoře v rámci Mezinárodního hudebního festivalu.

Na pražské Klausuře bude Vitouš hrát sám s kontrabasem, pro který využívá speciální snímání a ozvučení. Program tohoto koncertu bude spočívat hlavně v improvizaci. V poslední době známý basista používá i wah-wah pedál ke zvýraznění vyšších frekvencí. Podle jeho slov dostává tak zvuk jeho kontrabasu zcela nový rozměr. Kromě toho, že může hlavně při hře smyčcem nástrojem „více mluvit“, posouvá tím zvukové možnosti kontrabasu blíže například směrem k saxofonu, trubce nebo lidskému hlasu.

Miroslav Vitouš v kapele Jana Garbarka:

Miroslav Vitouš o své hudbě říká: „Tak jako já hraji na kontrabas, tak hudba hraje na mě… a je jedno jestli hraji na kontrabas, piáno nebo bicí. Hudba je mezinárodní, mezivesmírná a nikdo si ji nemůže přivlastnit - když komponujete, když děláte vlastní hudbu, tak prakticky nemáte čas poslouchat jiné věci. Taky to není dobré, protože když komponujete, tak například mozek funguje jako kopírovací mašina, takže když něco slyšíte a za tři neděle to zahrajete, myslíte si, že je to vaše. A najednou zjistíte za půl roku, že to je odjinud. Raději nic neposlouchám, abych měl čistou hlavu.“

A jak Vitouše ovlivňuje prostor a publikum? „Na tom celkem nezáleží, když je výborný zvuk, tak se obyčejně rozjedu a jedu. Nejdůležitější je pro mě výborný zvuk, protože pracuji se zvukem. A když mám špatný zvuk a zní to ošklivě, tak mě nic nenapadne, protože nerad hraji ošklivou hudbu a ošklivé zvuky. To nejde dohromady s mojí koncepcí krásy.

V rozhovoru pro pořad Jazzové novinky došlo i na pár rad začínajícím jazzovým muzikantům. „Za prvé musí zvládnout nástroj maximálním způsobem. A hlavně poslouchat sám sebe, co nám říká intuice, co nám říká naše srdce. Pokud do toho vkročí něco, co nesouvisí s hudbou, s talentem, nebo s múzou, tak to je velmi ošemetné, protože někdy talent a múza odejdou, když se dáte na cestu, ve které se nemohou realizovat,“ říká Vitouš v telefonickém interview.

Spustit audio

Více z pořadu