Next Collective – Cover Art

Covery populárních melodií nejsou v jazzu ničím neobvyklým – byly běžné ve swingové éře a v pravidelných cyklech se do jazzu znovu vracejí (takto má např. Brad Mehldau v oblibě covery Radiohead, velmi běžná jsou jazzová zpracování písniček Beatles).

Kapela Next Collective je vlastně producentským výtvorem – label Concord měl v úmyslu představit nové jazzové tváře na jednom uceleném albu. Manažeři vydavatelství zároveň ale cítili, že hráči jako Logan Richardson, Walter Smith, nebo Matthew Stevens jsou sice kompozičně velmi zdatní, ale také dosti rozliční. Spojení tak rozdílných kompozičních přístupů by prý příliš nefungovalo, a tak zvítězil nápad na album původně popových coverů: spojující linie byla na světě.

Sešlo se tu sedm hráčů, kteří o sobě dávají v posledních letech velmi citelně vědět: jména jako Logan Richardson, Walter Smith, Matthew Stevens, Gerald Clayton, Kris Bowers, Ben Williams a Jamire Williams spojují data narození (mezi lety 1980 – 1989), diplomy z výborných jazzových škol, nesporné technické i kompoziční dovednosti a letité sidemanské zkušenosti ze známých kapel. Výrazným hostem je trumpetista Christian Scott.

Trumpetista Christian Scott |foto: Kiel Adrian Scott

Zároveň je to generace, která na střední neposlouchala jenom jazz, ale taky hip-hop, pop či R&B – tyto žánry jsou nedělitelné od jejich hudebního zrání a projevuje se to i na albu Cover Art.

Sedmičlenný Next Collective tak zpracoval (spíše méně známé) kusy z repertoáru Stereolab, D’Angela, Pearl Jam, Bon Iver a dalších. V jazzovém podání brilantních hráčů a aranžérů se písničky známé z televizních kanálů stávají svébytným hudebním dílem, které je možné, ale není nutné porovnávat s originálem.

Přesto to má jistý smysl. Posuďte sami: zde ukázka z posledního alba rapperů Jay Z a Kanye West:

A zde přepracování na jazzové desce Cover Art. Instrumentální verze sice nemá takovou naléhavost, přesto jí výrazně emotivní náboj dodává několikaminutové sólo trumpetisty Christiana Scotta:

Blíže k jazzu má soul/R&B zpěvák D’Angelo. Jeho Africa pochází z jeho alba Voodoo z roku 1999:

Poslechněte si přepracování stejné skladby na albu Cover Art, autorem aranže je pianista Gerald Clayton:

Pravděpodobně nejzdařilejší je přepracování skladby Ocean ze stejnojmenného alba rockových Pearl Jam (z roku 1992). Takto zní původní verze:

…a přepracování v režii Next Collective? Touto skladbou se na desce pravděpodobně nejvíce vzdalují originálu, což ale není na škodu, protože je tak v sólech více prostoru k prezentaci dovedností výtečných jazzových instrumentalistů. Ústředním momentem je kytarové sólo Matthew Stevense. Poslechněte si ukázku:

Nutno podotknout, že album Cover Art je střetnutím dvou odlišných světů, které mohou být pro leckteré jazzové posluchače nekompatibilní. Na druhé straně i jazzofil s lehce puritánskou povahou musí asi uznat, že některým skladbám jazzové přepracování naopak výrazně prospělo (viz např. cover Marvins Room, původně z repertoáru kanadského rappera Drakea).

Zpracování hip-hopových „standardů“ má snad šanci oslovit nové, mladší posluchače. Zda je tento směr jen producentským (obchodním) pokusem, nebo bude rezonovat i v samotné jazzové komunitě, se zřejmě teprve ukáže. To ovšem nic nemění na tom, že Cover Art koncentruje na jednom místě vycházející jazzové hvězdy, o kterých ještě uslyšíme.

Next Collective – Cover Art

Logan Richardson – alt saxofonWalter Smith III – tenor saxofonMatthew Stevens – kytaraGerald Clayton, Kris Bowers – piano, klávesyBen Williams – basaJamire Williams – bicíHost: Christian Scott – trubka

Next Collective |foto: Concord Jazz

Label: Concord Jazz, 2013

www.facebook.com/NEXTcollective

Album týdne je programový blok ve vysílání stanice Český rozhlas Jazz. Ukázky z vybraných CD vysílá ČRo Jazz pravidelně každý den od pondělí do neděle vždy v 11:00 a 19:00. Album týdne vybírá redakce s přihlédnutím k aktuálnosti, originalitě, hudebnímu přínosu a dramaturgické relevanci. Album týdne získává v daném týdnu vyšší rotaci, než je obvyklé u ostatních nahrávek.