Niacin – Krush
Když hardrockový baskytarista Billy Sheehan založil v polovině 90. let fusion trio Niacin, působilo na jazzové scéně jako zjevení. Ovšem slovo jazz je pro Sheehana a jeho souputníky Johna Novella a Dennise Chamberse až příliš svazující označení. Jak dokazuje i novinka Krush, kterou jsme zvolili Albem týdne.
Svou první desku vydali Niacin v roce 1996 na labelu Stretch, úzce spjatém s Chickem Coreou (který hostoval i na jejich druhém albu). Nicméně všichni tři členové měli v té době samozřejmě dávno vybudovanou kariéru: Billy Sheehan hlavně díky hard-rockovým Mr. Big z konce 80. let, varhaník John Novello díky sólovým projektům i zkušenostem s Chickem Coreou a Edgarem Winterem, bubeník Dennis Chambers je znám z mnoha jazzrockových formací (Santana, Mike Stern atd.).
Niacin sice nezapře jazzové a jazzrockové inspirace (hlavně zpočátku to byli varhaníci Jimmy Smith, Joey DeFrancesco, z fusion světa pak Return To Forever nebo Mahavishnu Orchestra), s pozdějšími alby je však znát zřetelnější příklon k rockové straně barikády: hard-rocku, metalu či těžkotonážnímu funku. Už na základě zázemí tří zmiňovaných hráčů tedy rozhodně nečekejme soul-jazz varhanických trií ve stylu 60. let. Ale na druhé straně: ani pouze vyčpělou jazzrockovou ozvěnu let sedmdesátých.
Fúze jazzu a progresivního rocku ve vínku Niacinu, navíc ve složení hammondky-baskytara-bicí, odkazuje spíše k varhanickým prog-rock esům jako Keith Emerson, Jon Lord (Deep Purple), nebo Ken Hensley (Uriah Heep). O jejich inspiracích svědčí i „covery“ z minulých alb – skladby Roberta Frippa, Jana Hammera, či Franka Zappy.
Co tedy čekat od osmého alba Niacinu? Vlastně vše, na co jsme v souvislosti s touto kapelou byli zvyklí: energií překypující groove, charakteristicky zkreslený zvuk baskytary Billyho Sheehana, oslnění technickou dokonalostí a geniální skupinovou alchymií. I nové album Krush je poměrně bohaté na nosná melodická témata, smršť harmonických změn a polyrytmů. Příznačné je, že drtivou většinu skladeb složili společně Sheehan s Novellem (Chambers se autorsky nepodílel na žádné).
Předchozímu albu s názvem Organik (2005) bylo možné vytknout, že až příliš staví na syntezátorovém retro étosu 80. let (oproti předešlým deskám, téměř výhradně hammondkářského ladění). Novinka Krush je v tomto ohledu rozumným návratem k „starým dobrým časům“ – práce s doplňujícími syntezátory či clavinety je tu navýsost střídmá a slouží spíš k dobru věci. Objeví se dokonce romantizující pasáže akustického piana (Prelude).
Progresivně jazzové trio Niacin patří ke špičkám podobného typu fúzí. Po více než patnácti letech existence kapely je potěšitelné, že neztrácí nic na své razanci, brilanci i kompoziční svěžesti. Pokud můžeme albu směřovat nějakou výtku, pak je to v otázce dramaturgické a zvukové vyváženosti – Niacin vždy dokáže na první poslech oslnit technickou brilancí a rychlostí. Jak už to tak bývá, to samo o sobě neznamená, že vás deska bude bavit i po poslechu desátém či dvacátém: příliš mnoho stejné razance a podobných postupů. Fanouškům fúze jazzu a progresivního rocku však novinku Krush nezbývá než doporučit.
Niacin – Krush
John Novello – hammond organ, syntezátory Billy Sheehan – baskytara Dennis Chambers – bicí
Label: Prosthetic Records, 2013
Album týdne je programový blok ve vysílání stanice Český rozhlas Jazz. Ukázky z vybraných CD vysílá ČRo Jazz pravidelně každý den od pondělí do neděle vždy v 11:00 a 19:00. Album týdne vybírá redakce s přihlédnutím k aktuálnosti, originalitě, hudebnímu přínosu a dramaturgické relevanci. Album týdne získává v daném týdnu vyšší rotaci, než je obvyklé u ostatních nahrávek.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
