Nils Petter Molvaer – Baboon Moon
Trumpetista a průkopník norské elektronické fúze Nils Petter Molvær už změnu v podobě nové kapely bezpochyby potřeboval. Jeho novou desku Baboon Moon jsme vybrali za Album týdne.
Jak už jsme dříve informovali, Nils Petter Molvær rozpustil svou kapelu, která s různými obměnami fungovala od poloviny 90. let a začal vystupovat v triu s bubeníkem Erlandem Dahlenem a o poznání mladším kytaristou Stianem Westerhusem (který ve skupině „nahradil“ Eivinda Aarseta). Zatímco posledním Molværovým albům (zejména ER a Hamada) mohli jeho skalní fanoušci vytýkat až přílišnou uhlazenost, Baboon Moon směřuje zcela opačným směrem: je to album zvukově velmi syrové a „zašpiněné“ inspiracemi z oblasti noisu a progresivního rocku.
Nahrávání desky probíhalo na ostrově Giske na západě Norska, jen kousek od Molværova rodného ostrova Sula. O tomto prostředí i nové kapele mluví hudebník v aktuálním rozhovoru s Fionou Talkington:NPM in Conversation with Fiona Talkington from Nils Petter Molvaer on Vimeo.
Na svém posledním albu Hamada (2009) Molvær osciloval mezi velmi harmonickými a extrémně brutálními pasážemi (Friction, Cruel Altitude), na novém snímku se však tyto protiklady zjevně slévají v jeden celek s výraznou dominancí druhého. Molvær již v triu ve stejném nástrojovém obsazení vystupoval (s generačně spřízněným Eivindem Aarsetem a Audunem Kleivem), background jeho nynějších spoluhráčů je však o poznání odlišný.
Stian Westerhus patří k nejžádanějším hráčům z mladé generace norských kytaristů, působí například v avantgardních formacích Puma nebo Monolithic, dva roky hrál u kultovních Jaga Jazzist. Jak dokázal i na letošním sólovém vystoupení v Praze, s kytarou nepracuje jako s běžným hudebním nástrojem, ale pomocí celého arzenálu efektů (různých typů zkreslení, delayů, pitch shifterů apod.) buduje občas neproniknutelnou zvukovou hradbu. Jeho oceňované album Pitch Black Star Spangled (2010) vyšlo u Rune Grammofon. Celý profil kytaristy přinesl před časem časopis HIS Voice.
Erland Dahlen je mladý bubeník, který se pohybuje zejména na norské elektronické scéně a v rocku (norská skupina Madrugada). Progresivně bluesový feeling, kterým přispíval na posledním živém albu Eivinda Aarseta (Live Extracts), nyní vnáší i do Molværova tria.
Podívejte se na klip k albu (úvodní track Mercury Heart):
Mercury Heart from Nils Petter Molvaer on Vimeo.
Molvær svůj nový styl nazývá „free, black progressive rock“, což je dostatečně radikální označení na to, aby trumpetistu vydělilo z nálepky jazzu, jak jej obvykle známe. Pořád jsou zde jeho natolik nezaměnitelné éterické plochy trubky, celek však s novou rytmikou dostal neuvěřitelný tlak – taková živočišnost byla cítit ve skladbách jako Cruel Altitude na předchozím albu Hamada, tam však šlo spíše o výjimku. Mnohem víc připomíná Molværovy sólové začátky, zejména debut Khmer (1997), kde ještě nebyl natolik oslněn elektronickými možnostmi jako na pozdější NP3. Šlo o album velice přímočaré, syrové, částečně s rockovými prvky, a podobně je tomu zde.
Ne všude je zvuk hlavních přítomných nástrojů – trubky, elektrické kytary a bicích – natolik čistý, jako je tomu v úvodní Mercury Heart. Molvær základní trio občas rozšiřuje o elektronicky deformovaný hlas, nejrůznější ruchy, smyčky, nebo třeba preparované piano. Basový rejstřík (baskytara zde není) tu z větší části obstarává kytara, případně Molværem ovládaný basový syntezátor.
Syrovost základního tria je obnažena v takřka hard-corově znějících kouscích, které jsou pro album typické. Příkladem je Recoil:
Je tady prostor i pro ambientní balady se stratosférickou Molværovou trubkou, i ta se ale občas vznáší nad poměrně drsnými riffy kytary a rockových bicích. Poslechněte si ukázky:
Pro hudebníka s natolik výrazným rukopisem, jakým Molvær disponuje, je po množství úspěšných, ale po čase nesporně podobně znějících alb obtížné překonat sám sebe. Zdá se, že se to trumpetistovi tentokrát podařilo – celkovým přitvrzením a úspornějším výrazivem. Autor šel dokonce tentokrát tak daleko, že velkou část produkce svěřil svému spoluhráči Westerhusovi a vytěžil tak z nového zvuku maximum. Baboon Moon je velice příjemná nahrávka, která umě spojila Molværovu pověstnou křehkost s hard-corovou odnoží norského jazzového spektra. Výsledek je tak dostatečně srozumitelný jeho stávajícím posluchačům, ale zároveň zjevně inovativnější, než trumpetistovy poslední nahrávky.
Podívejte se ještě na další sestřih přímo z nahrávání alba:Baboon Moon Medley from Nils Petter Molvaer on Vimeo.
Nils Petter Molvær – Baboon Moon
Nils Petter Molvær – trubka, efekty, syntezátory Stian Westerhus – elektrické a akustické kytary, syntezátory, preparované piano Erland Dahlen – bicí, perkuse Host: Susanne Sundler – hlas (9)
Label: Sula Records/Sony Music, 2011
Album týdne je programový blok ve vysílání Euro Jazzu, tedy webcastu na novém jazzovém webu Českého rozhlasu. Album týdne vybírá Redakce jazzu a populární hudby ČRo 3 – Vltava s přihlédnutím k aktuálnosti, originalitě, hudebnímu přínosu a dramaturgické relevanci (často podle tematického rámce daného týdne). Vybrané Album týdne získává v daném týdnu vyšší rotaci, než je obvyklé u ostatních alb. Ukázky z něj se vysílají na Euro Jazzu pravidelně každý den od pondělí do pátku vždy v 11:00 a 19:00.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.