Česká jazzová sklizeň: čtěte druhou část ankety publicistů

Oslovené osobnosti měly volit nejlépe jedno nejlepší album z těch, která vyšla v roce 2025 a na nichž se podíleli čeští jazzoví hudebníci. Nakonec jich ale většina zmínila více. Jejich komentáře si můžete přečíst níže. V následujících týdnech zveřejníme také vítěze naší ankety odborníků a brožuru s kompletním přehledem všech vydaných desek.

Milan Bátor (hudební publicista, hudebník)

Marcel Bárta: Episodes from the Spinning Ball

Jeden z nejvýraznějších autorských počinů roku. Neuvěřitelně energické spojení živelného progresivního jazzu s rytmickými mantrami, které navozují hypnotický a psychedelický pocit. Při poslechu tohoto alba se chce člověku chceš tančit a zpívat. Ačkoli jde o instrumentální hudbu, překvapuje i výraznou narativní složkou. Bártova hudba sama vypráví a vede k posluchačské sugesci i hlubokému zamyšlení.

Beata Hlavenková & SOČR – Radost

Beata Hlavenková na albu Radost soustředila to nejlepší ze své písňové tvorby. Orchestrální aranžmá Matěje Kroupy vetklo jejím mystickým skladbám nový archetypální rozměr. Je radost poslouchat Radost!

Nikol Bóková Trio – Hawk Springs Concert

Čtěte také

Když je hudba stále „na cestě“. Jaká jsou koncertní alba Nikol Bókové?

Tohle album splňuje vše, co očekávám od živé nahrávky. Hmatatelná energie, silné emoce a bezděčná souhra, která je tak přirozená, jak jen může hudební komunikace být. A nejen to. Překvapila mě i vycizelovaná zvuková stránka.

Jan Hocek (Jazzport, HIS Voice, Skjazz)

1. Marcel Bárta – Episodes ftom the Spinning Ball

Orchestr je s jazzovým kvintetem dokonale scelen, symfonický a jazzový sound je podle mého názoru geniálně rozpuštěn ve vzrušujícím proudu barevné hudby, tu mnohdy téměř meditativní, onde zase až extatické. Imprese a exprese se střídají a prolínají v kompaktní zvukové lázni, jakou jsem dosud v našich luzích a hájích v crossoverovém ranku neslyšel. Troufám si tvrdit, že tohle žánrové spojení získává takto nový, platnější význam… splynutí.

2. Brünnwerk – Něco teď a všecko příště

Tohle hudebně brilantní, nadobyčejně vytříbené album se vzpírá jakémukoli exaktnímu rozboru. V jeho případě bych totiž rozbil jeho kouzlo. Tak, jak dokáží přemoudřelí dospělí rozbít kouzlo dětství. Buďto jej tam posluchač vidí, respektive slyší, či nikoli…

3. Štěpánka Balcarová – O ztracené vodě

První dětská jazzová opera je přirozeně hravá, košatá, zároveň patřičně dramatická, též nezanedbatelně poučná, didaktická. A zvukově bohatá, s mistrně odstíněnými náladami. Střídají se tu (i vzájemně mísí) prvky ragtimu, dechovky, barevné jazzové imprese, straight-ahead jazz, vážná hudba, včetně té soudobé.

Každý rok bývá těžké vybrat tu nejlepší trojici alb. A letos obzvláště. Ve hře byla v mém případě dobrá dvacítka nahrávek. Například jména jako Pavel Hrubý, Emil Viklický, František Uhlíř, Atzmon/Bulatkin/Volos/Černák, Los Quemados, Nikol Bóková, Otto Hejnic Organism, Tomáš Liška & Invisible World hovoří za vše. A tak jsem nakonec „vynesl“ na vrchol ty počiny, jež jsou u nás stylovým a tematickým pojetím jedinečné. Samozřejmě na nejvyšším vrcholu by měl stanout šestialbový komplet volně improvizovaných sól Pavla Zlámala „Six Quotes – Šest promluv“ ve vlastnoručně vyrobené dřevěné krabici. Jenže to je zcela mimo jakékoli kategorie…

Maxmilian Wittmann (ČRo Brno)

Čtěte také

Co hraje Viklickému v autě? Pět srdcovek, ke kterým se pianista rád vrací

Zajala mě dvě alba natočená živě. Dokumentují dovednosti a schopnost komunikace v daném momentě. Uvádím dle preferencí:

1. Emil Viklický & Pavel Hrubý – Live at Jazz Dock
2. Nikol Bóková – Live at Colours of Ostrava

Dan Sywala (hudební publicista, ČRo Jazz)

1. Adam Urban Group – Momentum EP

Bubeník Adam Urban vydal album naposled v roce 2018 v rámci projektu Adam Urban & Aficionados. Jednalo se o dosti eklektický svět beatů, funku, reggae a moderního jazzu. Svým způsobem vás to přeneslo do Londýna a zkušeben & klubů, kde se pohybují jména typu Joe Armon-Jones, Moses Boyd nebo Richard Spaven. Nikdo z nich se nebojí propojovat beaty s dechy, a tak to udělal i Urban, který byl v té směsici zvukových příměsí a hostů stěžejním bodem. V rámci svého nového uskupení opět tvoří základ, a to nejen v rámci psaní skladeb. V písních je však stále cítit chuť čerpat od spoluhráčů z různých koutů světa maximum. Nebojí se vzít melodii, kterou spoluhráč znal z dětství a připravit na to variaci prohnanou filtrem tria a jejich improvizací. Vedle autorských kousků kapela vyniká právě svými osobitými interpretacemi známých písní, ze kterých si vezmou jen úryvek, jako například Scarborough Fair, původně tradiční anglická balada, kterou proslavili Simon & Garfunkel. Avšak vrcholem EP je úvodní kousek jménem Soldiers of God, který v sobě nese, jak název napovídá, religiózní esenci a sympatické vkusné povznesení. Zdroj inspirace se pokuste odhalit sami.

2. Tomáš Liška & Invisible World – Holy Grail

Vyhledávaný kontrabasista a otřískaný účastník hudebních shrnutí je v kariérní fázi, kdy se již plně může spoléhat na svou intuici. Inspirace jej zavede na blízkých východ a tou náladou se nechá autorsky vést. Narazí na sympatický ženský hlas, tak nabídne spolupráci a jako správný kapelník ponechá hostujícímu elementu možnost udávat směr. Právě personální složení, které zraje každým rokem, je zásluhou toho, že pokud je v kapele dobrá nálada, a především pokud se podaří propojit kalendáře, stačí všemu jen dát volný průběh.

3. Tygroo – Eat Human

Po šesti letech vydané album živelné formace Tygroo je sice na samém okraji pravidel této výroční ankety, kde jazz bereme „široce, včetně různých fúzí a okrajových žánrů“, ale i tak patří mezi špičku. Právě fúze je součástí DNA kapely, která má v sobě členy působící ve formacích typu TooT Ensemble, Der Šenster Gob či Yamaha Oriental. Hráčům není cizí romská, židovská či balkánská hudba. Na druhou stranu, společně tyto hudební slabosti posouvají moderně dál: zapojují beaty, samply, moderní produkci a své místo tam najde i rap. Ale i ten je osobitý svým způsobem z pozice vypravěče věštícího konec světa, pokud si budeme uhlodávat jeden z druhého. Právě to, jak si jejich podobu „kanibalistického jazzu“ vyložíte, nechávají na vás. Já si jdu pro další rakiji.