Ondřej Štveráček vydává učebnici improvizace a vyráží na turné

Ondřej Štveráček je nejen svrchovaným praktikem, ale také pedagogem. Momentálně působí na Mezinárodní Konzervatoři v Praze, kde přednáší obor jazzová improvizace a interpretace. V rozhovoru pro pořad Jazzové novinky se ponořil jak do takzvaně šedé teorie, tak do živoucí zeleně. Protože jedno bez druhého jaksi nefunguje.

Štveráček nejdříve prozradí obsazení svého Very Special Quartet, se kterým v březnu (data a místa viz níže) odjede turné: „Na klavír bude hrát slovenský virtuóz Klaudius Kováč, na basu česká basová stálice Tomáš Baroš a na bicí slovenský génius David Hodek.“ Slovo génius saxofonista nepovažuje za přehnané: „Na bicí hraje snad od dvou let a získal kupu cen už jako teenager.“

Právě na postu bicích došlo ke změně, stejně jako se kvůli covidovým peripetiím posouval i termín koncertní šňůry: „Turné jsem původně plánoval s americkým bubeníkem Genem Jacksonem, se kterým jsem natočil asi pět alb, na rok 2020. Pak se posunulo na rok 2021 a znovu až do letoška. Jenže kvůli současným restrikcím v Japonsku Gene nemůže přijet, nedostal by se zpátky.“ Vysvětleme ono Japonsko. Gene Jackson totiž momentálně působí jako hostující profesor na Senzoku Gakuen College Of Music v Tokiu.

Méně „světového“ výkonu za bicími se ovšem obávat nemusíme: „S Davidem už jsem hrál několikrát a moc se těším,“ láká posluchače Štveráček. Koncerty díky neoposlouchanému hráči dostanou transfuzi „nové krve“, zatímco ostatní členové kvarteta zaručují intuitivní sehranost: „S Tomášem Barošem hraju snad dvacet let. Klaudius Kováč je na všech mých posledních albech, to znamená, že spolupracujeme tak šest, sedm let.“

Po dotazu, jak si Ondřej vybírá spoluhráče, následuje praktická a vtipná odpověď. „Hlavně to nesmí být žádné primadony, protože občas hrajeme na místech, kde nejsou zrovna obří koncertní sály. Ale na to jsou jazzmeni zvyklí. V první řadě tedy jde o přátelství. Dále o to, jak se na pódiu doplňujeme hudebně a jakým ten člověk hraje stylem. Zda zapadá do mých momentálních představ o hudbě.“

Zazní i konkrétní příklad: „První album jsem natočil s pianistou Ondrejem Krajňákem, který hraje trochu jinak než Klaudius Kováč. Klaudius je, řekl bych, víc do McCoye Tynera, Ondrej měl více z Herbieho Hancocka. I když těžko to takhle zjednodušeně říci, vlivy se v hudebnících různě mísí.“

Program vystoupení se bude místo od místa měnit. Většinou kapela zahraje autorské skladby Štveráčkovy i členů kvarteta, doplněné tu tam standardem. Ovšem hned první koncert v Pardubicích bude výjimečný: „Tamní vystoupení jsem koncipoval jako Herbie Hancock Tribute, většina skladeb tudíž bude od Hancocka. Původní nápad totiž vycházel z faktu, že Gene Jackson hrál devět let v Hancockově triu. Ale zůstali jsme u tohoto nápadu i s Davidem.“

Improvizace vyžaduje odvahu

„Moje kniha Moderní jazzová improvizace obsahuje souhrn různých technik, jak improvizovat. Nejedná se přitom pouze o hraní na saxofon, techniky se dají použít pro všechny melodické nástroje. Mohou ji samozřejmě využít i klavíristé, ale protože hrají také harmonii, nebude pro ně tak přínosná,“ přibližuje autor svou publikaci.

„Obsah mohu shrnout takto. Techniky se skládají z pentatonik, hexatonik, jsou tam všechny možné stupnice, alterované, zmenšené, zvětšené, celotónové, bluesové…“ a výčet samozřejmě pokračuje. „Jsou tam i příklady, jak se to dá použít u konkrétních skladeb, takže je to myslím přínosné pro každého, kdo se chce trochu naučit improvizovat. A nejen v jazzu, ale třeba i v popu nebo funku.“

Čtěte také

Calm: Skrytá síla Ondřeje Štveráčka

Saxofonista odpoví i na dotaz, jak by poradil hudebníkům, kteří mají z improvizace strach. Což se často týká hráčů s klasickou drezůrou: „Poradil bych jim odvahu. Musí to zkoušet, dokud se to nepovede. A musí hodně poslouchat jazzové nahrávky. Protože pokud je neposloucháte, tak to do sebe nikdy nedostanete, co se týče frázování, improvizačních nápadů a tak dále,“ směje se jazzman.

„Knížka vám může pomoci třeba při analýze transkribovaných sól. Zjistíte, kdy třeba dotyčný muzikant zahrál postup ze zmenšené stupnice,“ přibližuje saxofonista praktický výstup své knihy.

K vlastním improvizacím pak Štveráček vysvětluje to nejdůležitější: „Bez emocí by to nešlo. A samozřejmě se také snažím navazovat na to, co hrají spoluhráči. Musíme spolu komunikovat, pružně reagovat na rytmické podněty, melodické riffy nebo harmonické postupy. S tím, že samozřejmě používám i techniky obsažené v knížce.“

Povídání se stočí i na další plány, například na výhledově připravované turné s Brianem Charettem. Celý rozhovor s Ondřejem Štveráčkem poslouchejte v záznamu pořadu Jazzové novinky výše.