Phronesis předvedou aristotelské ctnosti poprvé v Česku

V případě Phronesis navíc nehrozí žádné nebezpečí z prodlení. Jsou stále ve špičkové formě a hrají se stejným nadšením jako v době svých začátků. O jejich loňské osmé desce We Are All prohlásil magazín The Jazzmann, že je „svěží, invenční a dynamická jako vždy, navíc přináší cosi unikátního“. Respektovaný server All About Jazz pak udělil v recenzi čtyři hvězdičky z pěti a konstatoval: „Další povzbuzující triumf“.

Právě skladby z vydařeného alba We Are All budou tvořit páteř repertoáru dvou koncertů v ČR. Navíc Phronesis nikdy neztratili „reputaci strhující koncertní projížďky na horské dráze“, jak hrdě citují na svých webových stránkách.

Vyvážená koláž žánrů

Phronesis si zvolili název podle jedné ze základních lidských ctností, jak je ve své Etice definoval ve 4. století před naším letopočtem Aristotelés: Fronése bývá popisována jako „moudrost aplikovaná v praxi, umění jednat správně a prozíravě tak, abychom měnili svůj svět i sami sebe k lepšímu“. Trio tuhle poučku převedlo do jazyka hudby. Jedná s moudrou erudicí, když vyváženě vnáší do svého stylu prvky rocku, popu nebo world music. Přesně ví, jaké tóny zasadit do koláže, aby to bylo akorát.

Trio založil v roce 2005 dánský kontrabasista Jasper Høiby, známý také spoluprací s britským saxofonistou Markem Lockheartem či norským saxofonistou Mariem Nesetem. Už od samých začátků hrál s Phronesis také bubeník norsko-švédského původu Anton Eger (též JazzKamikaze, Django Bates či Marius Neset).

Za klavírem původně seděl Švéd Magnus Hjorth, který s Phronesis natočil i albový debut Organic Warfare (2007). Když se však Hjorth vydal v roce 2009 na sólovou dráhu, zaujal jeho místo anglický pianista Ivo Neame. Od té doby zůstala sestava beze změn. O psaní repertoáru se velmi demokraticky dělí všichni tři členové Phronesis.

Právě díky prvnímu albu s Ivem Neamem Green Delay (2009) se Phronesis podařil průlom ze Skandinávie také na britskou scénu, kde si tria všimla dokonce mainstreamová média jako The Guardian. Chválila tehdy cit pro chytlavé, ale přitom neotřelé melodie a zároveň strhující groovy. Tato zjednodušená charakteristika, zahrnující také brilantní práci s dynamikou od jemných baladických poloh po hru „rockově“ razantní, platí prakticky dodnes.

Poprvé s elektronikou

Následující titul Alive (2010), natočený ve skvělé atmosféře živě v Londýně a zachycující hostování hvězdného amerického bubeníka Marka Guiliany, jmenoval magazín Jazzwise „nejlepším jazzovým albem za posledních pět let“. Od té doby věhlas tria už jenom rostl, v roce 2011 následovala první návštěva USA a Kanady. Ke koncertním milníkům Phronesis patří představení v londýnské Queen Elizabeth Hall v roce 2013.

Phronesis|foto: Peter van Breukelen

Triu se podařilo nevídané: Žádné z jeho alb nelze označit za vyloženě „slabší“. Ale pokud máme vypíchnout ještě jeden milník, tak z rámce tria invenčně vybočující spolupráci s Frankfurt Radio Big Band a aranžérem/dirigentem Julianem Argüellem na koncertním programu a následně albu The Behemoth (2017).

Zatím poslední novum a docela velké překvapení v případě předtím striktně akustických Phronesis představuje využití elektroniky, varhan a elektrických klávesových nástrojů v závěrečné skladbě The Tree Did Not Die z aktuálního alba We Are All. Bude hodně zajímavé sledovat, kam další cesta invenčního tria povede.

Koncerty Phronesis:

30. 10. 2019 – Olomouc, Jazz Tibet Club
31. 10, 2019 – Praha, Jazz Dock

Jasper Høiby – kontrabas

Ivo Neame – piano

Anton Eger – bicí nástroje