Potterův úkrok k tradici na novém živém albu

16. únor 2023

Recenzovat album Chrise Pottera je úkol složitý. Pro čtenáře, který je s tvorbou tohoto amerického saxofonisty obeznámen, není nutné zdůrazňovat Potterovu virtuozitu, tím méně poukazovat na podobně „nadpřirozené“ schopnosti jeho spoluhráčů. Kvarteto ve složení Potter, Marcus Gilmore (bicí), Craig Taborn (klavír) a Scot Colley (kontrabas) je team hráčů, zvyklých na nejrůznější hudební situace v jazzu i v jiných žánrech.

Got the Keys… je koncertní album, nahrané v newyorském klubu Village Vanguard, ve formátu akustického straight-ahead jazzového kvarteta. „Akustické“ album nahrál Chris Potter naposledy v roce 2017 (Dreamer Is the Dream, vydalo ECM) - tehdy byl opět za bicími Marcus Gilmore; Scott Colley natočil s Chrisem Potterem několik alb - včetně Potterova debutového profilového alba (Concentric Circles, 1994) a předchozího „živáku“ z Village Vanguard (Lift, 2004). Craig Taborn je další z Potterových pravidelných spolupracovníků - především coby člen původní podoby kvarteta Underground.

Bez autorských skladeb

Kdo sleduje autorské počiny Chrise Pottera, všimne si značné pestrosti jeho jednotlivých alb. Tři desky pro ECM byly sice zvukově hodně podobné (jak by se u tohoto labelu dalo - s mírným předsudkem - čekat), nicméně v různém obsazení. Od roku 2019 vydává Potter u Edition Records. Mezi dvě alba s elektrifikovaným triem Circuits se vešel i saxofonistův (resp. multiinstrumentalistův) one man projekt There Is A Tide. Aktuální Got the Keys To the Kingdom je navíc kromě obsazení zajímavé i tím, že po dlouhé době neobsahuje ani jednu Potterovu skladbu.

Jak se ale dá z obsazení kapely vytušit, rozhodně nás nečeká set uklidňujícího muzaku coby podkres k obědu. Potterovy aranžmá mají vtip a kapela umí docílit nejrůznějších poloh. Dočkáme se ozvěn volného hraní - např. v případě Tabornova sóla v brazilské lidové Nozani Na (přesněji řečeno z Mato Grosso pocházející). I aranžmá Strayhornovy balady Blood Count zachází s původní skladbou poměrně volně - a velmi zajímavý je nápad s postupným přidáváním rytmiky.

Velmi málo hraná skladba Charlieho Parkera Klactoveedsedstene začíná jako moderní hard-bopový nářez. V průběhu saxofonového sóla přestane doprovázet piano, aby se přidalo až na „střídačky“ s bicími. Vlastně podobně, jako to známe ze živých alb saxofonisty Johna Coltranea - pořízených např. v klubu Village Vanguard.

Kapela virtuózů

Čtěte také

Chris Potter si rád vybírá i skladby, které rozhodně nepatří do jazzového kánonu. Už jsme jej slyšeli hrát It Ain’t Me Babe od Boba Dylana, nebo Synchronicity od The Police. Tentokrát se sice k rocku neuchýlil, nicméně album je rámováno bluesovou písní (You Gotta Move) a černošským spirituálem (titulní skladba). Úvodní blues je vynikající ukázkou Potterova aranžování - ať už jsou to změny v harmonii (původní skladba je velice podobná Come On In My Kitchen od Roberta Johnsona) nebo nový bridge na šest dob. Gilmore v této věci v některých momentech zní jako bubeník soul-jazzového komba ze 60. let.

I to je, podle mne, pro tuto desku a celé kvarteto příznačné. Je to kapela virtuózů, kteří jsou zároveň špičkovými jazzmeny - což podle mne znamená, že zákonitosti souhry, doprovázení a improvizace mají pevně zažité.

Nemůžu se ubránit spekulacím, jaký bude asi další projekt Chrise Pottera. Ale také mě napadá, že Got the Keys To the Kingdom je skvělá deska a jestli mi někdy bude připadat ohraná, určitě to bude dlouho trvat.

Pozn. Chris Potter zahraje 13. března v pražském klubu Jazz Dock.

Chris Potter: Got the Keys to the Kingdom: Live at the Village Vanguard

Vydavatel: Edition Records, 2023

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka