Richard Strauss: Láska Danae

Krásná Danae, jak praví řecká mytologie, byla dcerou argejského krále Akrisia a jeho manželky Eurydiky. Jejím synem byl Perseus, přemožitel Medúsy. Přišel na svět poté, co Zeus navštívil Danae v jejím domácím vězení v podobě zlatého deště. Věštba totiž pravila, že otec Danae, král Akrisis, zahyne rukou svého vnuka. Svou dceru proto ukryl před všemi muži do podzemí. Bůh si ale vždy našel způsob, jak dosáhnout svého. Jistou Lédu, manželku spartského krále Tyndarea, navštěvoval opakovaně v labutí podobě. Jejich děti jsou prý Kastór, Polydeukés a Helena, zvaná Trójská. Božského záletníka poznaly v přestrojení za Midase jeho čtyři milenky v opeře Láska Danae od Richarda Strausse. V příběhu vystupují jako manželky čtyř synovců krále Polluxe. Jsou to Evropa, kterou unesl Jupiter v podobě býka na Krétu, Semele, s kterou měl syna Dionýsa, Alkménana, kterou navštívil v podobě jejího nepřítomného manžela krále Amfitryóna a jejich synem byl hrdina Hérakles. A konečně již zmíněná Léda.

Libreto opery pracuje ale s tímto známým mytologickým příběhem po svém. O Perseovi nepadne slovo, zlatý déšť je posléze využit jako zdroj bohatství a nejvyšší bůh je jako nápadník princezny odmítnut. Text opery se také zmocnil ovidiovské pověsti o králi Midasovi. Za pomoc Dionýsovu učiteli, který se podroušen zatoulal do lesa, dostal dar, že vše, čeho s dotkne, promění se ve zlato. A své oslí uši prý dostal za trest, že při hudebním souboji Pana s Apollónem stranil lesnímu bohu stád, pastýřů a lovců. Strauss zhudebnil postavu Midase jako chudého oslaře, který dostane od Jupitera dar zlacení za pronájem své podoby a za službu v podobě božího posla Chrysopha. Libreto sarkasticky převrátilo zavedené pořádky a místo věčného života v blahobytu na Olympu, protože Jupiter opravdu chce pojmout Danae za manželku, se princezna neodvolatelně zamiluje do bědného oslaře. Aby s ním nakonec šťastně třela bídu v nuzné chatrči.

Richard Strauss původně libreto od Huga von Hofmannsthala odložil a zabýval se jím až ve svém stáří. Libretista už byl po smrti a Strauss spolupracoval s jiným literátem, divadelním vědcem Josephem Gregorem. Ten ho k nové opeře inspiroval a podílel se na úpravě Hofmannsthalova textu, samozřejmě se Straussovými zásahy. Lásku Danae komponoval dva roky a dokončil ji v roce 1940.

I v tomto díle a jeho textu nalézáme skladatele jako vypravěče vlastního příběhu, jak je známý třeba z autobiografických symfonických básní. Jednou je Život hrdiny (Ein Heldenleben op. 40), podle kritika Richarda Freeda zjevně dílo samoblahopřejícího charakteru. Romainu Rollandovi sebevědomě napsal, že on sám je neméně tak zajímavý jako Napoleon. Dalším dokladem promítnutí vlastního příběhu do hudby je Domácí symfonie (Symphonie Domestica opus 53), programová reflexe domácího každodenního života.

Svou Danae komponoval Strauss ve válečných letech a doba a její brutalita skladatele deprimovala. Jeho osobní život a sebevědomí bylo atakováno. Byl jmenován prezidentem Říšské hudební komory na podporu německé hudby a za pár let byl z této funkce odvolán. Spolupráce s židovským spisovatelem Stefanem Zweigem, na které trval, nebyla bezpečná. Současně stál na straně svého syna Franze, který měl židovskou manželku Alici. Osobně a marně jel do Terezína, kde byli deportovaní její příbuzní, aby tam odevzdal dopisy žádající jejich propuštění.

V opeře tedy nalézáme několik paralel. Postava krále Polluxe, který je ohrožován svými věřiteli, je obrazem skladatele, který se obává o svůj majetek. Autor studie v bukletu  kompaktního disku, Andreas K.W. Meyer, píše: „Na tomto pozadí lze chápat podobu věřitelů obtěžujících Polluxe na začátku Lásky Danae mnohem existenciálněji - nejde jen o levné peníze, ale i o život. Toto je traumatická situace někoho, kdo je světu cizí ve čtyřech ohledech a kdo vidí spásu (v jazyce Danae ve zlatě) pouze v hudbě, pouze ve své hudbě“.

Richard Strauss, který byl a cítil se být privilegovanou autoritou německé hudby, je náhle odstrčen. Současný svět se mu odcizuje a vzdaluje. A pak mu předává Werner Egk, ve společnosti několika mladých skladatelů, Goebbelsovo odsouzení. „Vy pane Straussi, jste ze včerejška!“ Jak devastující pro skladatele, který sám o sobě prohlásil: 

Jsem poslední hora velkého pohoří. Po mně přijdou roviny.

Podobně jako jeho Jupiter v Lásce Danae, který vidí, že se mu lidé vzdalují a stahuje se do „nedotknutelnosti svého božství“, prožívá unavený Strauss v závěru života svůj západ slunce, své finále ze Čtyř posledních písní - Im Abendrot. 

Opera Láska Danae přinesla  interpretům řadu problémů, které řešil dirigent Clemens Krauss škrty a transpozicí obtížného partu Jupitera. Naše nahrávka je v tomto hledu pozoruhodná tím, že tenorista Franz Grundheber trval na tom, že bude zpívat roli Jupitera v pozici, kterou používal Strauss. Vůbec poprvé zazněla opera zcela nezkráceně a „s originálním zvukem“ dne 2. dubna 2003 v koncertním provedení Kiel, ze kterého tato nahrávka vychází.

Vysíláme v neděli 19.11. v 16:00