Skladby Kurta Rosenwinkela mají potenciál stát se standardy, říká Vojta Drnek
Akordeonista Vojtěch Drnek se zásadní měrou podílel na přípravě obsáhlého svazku partitur více než 150 Rosenwinkelových skladeb. Z první ruky jsme zjistili, co taková mravenčí práce obnáší.
Nová kniha Kurt Rosenwinkel: Ultimate Book of Compositions obsahuje notové zápisy téměř kompletního skladatelského díla kytaristy Kurta Rosenwinkela, kompozic nahraných na albech i těch dosud nepublikovaných. Tento výsledek osmi let práce vychází 10. června na více než 1500 stranách.
Práce s Kurtem je nejsilnější kapitola mého jazzového života.
Vojtěch Drnek
Zajímavostí je, že na transkripcích a přípravě partitur k publikování se významně podílel Vojtěch Drnek, český akordeonista a skladatel, který – stejně jako Rosenwinkel – žije v Berlíně.
Kniha může sloužit pedagogům, studentům i každému hudebníkovi, který by si chtěl rozšířit obzor o detailní vhled do Rosenwinkelovy tvorby. Více už v našem rozhovoru s Vojtěchem Drnkem.
Jak ses k práci na přípravě knihy Kurt Rosenwinkel: Ultimate Book Of Compositions vlastně dostal?
Kurt žije už mnoho let v Berlíně, kde v roce 2016 založil společně s Michaelou Bókovou, mojí teď už manželkou, vydavatelství Heartcore Records. S Michaelou se známe víc než deset let, a už když jsem studoval na JAMU, pomáhal jsem jí s různými drobnostmi pro label, kterého je manažerkou. Když sháněla někoho, kdo rychle přepíše hudbu Pedra Martinse podle nahrávek do not pro křest alba VOX, nabídl jsem se a zužitkoval dovednosti získané ve skvělých lekcích intonace a sluchové analýzy Jiřího Slavíka na JAMU.
Jelikož byli s mou prací na notách pro VOX všichni spokojeni, Michaela navrhla, abych se zkusil pustit do projektu, který už přede mnou započalo a vzdalo několik lidí. A to převést Kurtovy kompozice do digitální podoby v notačním softwaru. Začal jsem na zkoušku práci na albu Heartcore. Kurt byl z mé transkripce nadšený, dohodli jsme se, že si pro tento projekt zkusím zařídit v Heartcore Records postgraduální stáž přes Erasmus. To se podařilo, a po absolvování magisterského studia na JAMU jsem se přestěhoval do Berlína a nastoupil jako notový editor v Heartcore Records.
Psal jsi, že do přípravy knihy ses zapojil na dlouhé čtyři roky. A také, že během covidu jsi pracoval prakticky denně. Pomohlo ti to ustát i chandru během lockdownů, kdy se nedalo scházet, natož vystupovat?
Rozhodně. Když to v březnu 2020 „spadlo“, dost mě to sebralo. Vždy před sebou potřebuju mít nějaký jasný úkol, cíl, turné… Všechno tohle tehdy zmizelo. Práce na knize, podobně jako naše nově vzniklé vydavatelství Ma Records, mě v době lockdownů držela nad vodou. Ale je třeba říct, že lockdown nám dal možnost se na projekt opravdu intenzivně, dlouhodobě soustředit. To by jinak vůbec nebylo jednoduché, protože před covidem byl Kurt většinu roku na turné.
Měl jsi k dispozici ručně psané Rosenwinkelovy notové zápisy? Stahoval jsi něco třeba podle nahrávek?
Když jsem se do projektu zapojil, vytvořil jsem nejdřív velký soubor pravidel, kterými se bude kniha řídit. Vznikl z toho to-do list o téměř šestnácti tisících bodech. Myslím, že pro dobrou čitelnost not je konzistence klíčová, proto jsme strávili dost času diskuzemi nad tvarem akordových značek, nad různými notačními a grafickými směrnicemi.
Kurt měl v té době už digitalizované asi dva tucty lead-sheetů, které bylo potřeba pečlivě zkontrolovat a opravit podle nově zvolených pravidel. K většině skladeb z Kurtových prvních alb jsou k dispozici ručně psané notové zápisy. Některé jsme také oskenovali a začlenili do knihy jako doprovodný grafický materiál. I ty však bylo třeba adaptovat či rozepsat, ujasnit formu.
Spoustu hudby bylo ale třeba i „stáhnout“ z nahrávek. Třeba prakticky celá alba Heartcore a Caipi, pro které neexistovaly téměř žádné notové podklady, hudba často vznikala přímo v průběhu nahrávacího procesu. Konkrétně u těchto alb jsem přepisoval do not většinu nástrojů.
Byl pro tebe v obtížnosti přípravy rozdíl mezi skladbami, které psal Rosenwinkel s kytarou a které s pianem?
Vlastně ano! Když Kurt píše u piana, málokdy zůstane u prostého lead sheetu, tyto skladby jsou často zaranžované, či lépe řečeno prokomponované, a proto bylo potřeba ručně psaný materiál doplnit o specifické voicingy – akordy. Výsledkem jsou moc krásné klavírní kusy, jako Lost Song či Whispers of Love.
V průběhu práce jsme se ale takto vrátili i k některým kytarovým skladbám a vypsali celou kytarovou aranž. Zde bych vypíchnul skladby z alba The Next Step, pro které jsme vytvořili tabulatury pro přeladěnou kytaru, na kterou Kurt napsal skladby jako Zhivago, A Shifting Design, A Life Unfolds nebo Use of Light. Posledně jmenovaná je podle mě jedna z nejsilnějších jazzových balad své doby, a moc doporučuji prostudovat, jak přirozeně využívá neobvyklé kytarové ladění.
Jak a v čem ti byl Rosenwinkel nápomocný, a vůbec jak se s ním dělalo?
Práce s Kurtem je a asi vždy bude nejsilnější kapitola mého jazzového života. S Kurtem jsme společně nad knihou strávili stovky hodin, nejprve hlavně diskuzemi nad celkovou podobou projektu, nad akordovými značkami, nad voicingy, nad rytmy. Některou starší hudbu jsme téměř objevovali společně, protože se k ní Kurt desítky let nevrátil.
Po digitalizaci všech skladeb následovaly tři série pečlivých korektur, při kterých jsme vždy každou skladbu poslechli, přečetli, zahráli a ujistili se, že je vše v pořádku. Byla to skvělá spolupráce, Kurt se tím trochu vrátil do studentských let, a tak jsme se jako dva jazzoví „nerdi“ smáli nad komplikovanými akordovými značkami, nad tím, jak mu který spoluhráč nebyl co schopný zahrát, a tak podobně. Osm hodin dne pak zmizelo jako lusknutím prstu.
Myslím, že díky kombinaci Kurtova nadšení a nekompromisního přístupu jde o opravdu výjimečný soubor kompozic, kde za každým rozhodnutím stojí hluboké přemýšlení a silný umělecký záměr.
Vybavíš si nějakou historku z té spolupráce, nejlépe vtipnou?
Terčem vtipů jsme se stali především já s Kurtem, protože jsme v průběhu těch čtyř let práce snad tucetkrát prohlásili, že už jsme skoro hotovi a za pár měsíců to můžeme začít vyrábět. Vždycky, když jsme se přiblížili k cíli, dostali jsme nápad, jak materiál ještě vylepšit. Doplnit knihu o Kurtovy nevydané kompozice, přidat tabulatury, doplnit prázdné stránky o scany originálních ručně psaných not a archivních fotografií, dodat Kurtovy úžasné komentáře o každé skladbě pro historický a kompoziční kontext.
Čtěte také
Od začátku práce také vznikla dvě nová Kurtova alba plná autorských kompozic. V jednu chvíli jsme Michaele ukázali náš to-do list jako hotový a připravený pro celkovou korekturu. A ona si všimla, že jsme zapomněli na nějaké nevydané skladby, které znala z koncertů kapely Caipi z doby, kdy jim dělala tour manažerku. Tyto skladby existovaly jen jako dema, neobjevovaly se v Kurtových archivech not. Kurt pak proto dostal za úkol pořádně probádat své archivy a přišel asi s deseti dalšími skladbami, které bylo třeba kompletně přepsat z nahrávek.
I já jsem probádal online katalogy, a objevil například album Going To Meet The Man projektu Metta Quintet, na které i Kurt už téměř zapomněl, kde je jedna z jeho nejkrásnějších skladeb, suita Chico & Harriet (na obalu CD chybně Chico & Harriett). Od našeho „objevu“ Kurt tuto skladbu zase začlenil do repertoáru svých kapel, a dokonce ji zaranžoval pro svůj nedávný koncert s Jazz at Lincoln Center Orchestra Wyntona Marsalise, který jsem měl to štěstí slyšet naživo.
Skladby jsou v knize řazeny přibližně chronologicky, jak byly publikovány. Vytane z nich vývoj, zrání Rosenwinkelových kompozic?
V prvé řadě je třeba říct, že i nejstarší Kurtovy kompozice jsou mimořádně zralé. Důkazem je např. album Udercover: Live at the Village Vanguard, kde vedle sebe stojí skladby z každého období Kurtova uměleckého života, a nehádal bych, že nejstarší z nich je Music z roku 1988 – jazzový valčík, který může směle stát po boku mnoha jazzových standardů.
Pokud se podíváme pozorněji, můžeme mezi nejstaršími kompozicemi najít mnoho odkazů na Kurtovy hudební vzory – např. Ornette Coleman v Eyes Cries, John Coltrane v Cubism a The Leap, Elmo Hope v Mr. Hope, Joe Henderson v Joe (fantastická nevydaná skladba), Pat Metheny v taky nevydané Good Morning. Později v druhé polovině devadesátých let psal skladby mnohem více individualistické a na albu Enemies of Energy i relativně radikální. Repertoár skladeb z alba The Next Step pak do jisté míry definoval vývoj moderního jazzu v novém tisíciletí.
Po opět velmi odlišném a intenzivním skladatelském období alba Heartcore přichází více a více rockových skladeb a písní, ze kterých postupně v průběhu mnoha let vzniklo album Caipi. Všechny tyto kompoziční proudy jsou však v nových kompozicích stále živé. Kniha je protkaná Kurtovými komentáři ke každé skladbě a albu, a je fascinující sledovat tento vývoj z jeho vlastní, velmi osobní perspektivy.
Shrnutí téměř kompletního dosavadního Rosenwinkelova díla je pochopitelně zamýšleno jako pobídka k přebírání skladeb, byť bude fungovat i jako studijní materiál. Myslíš, že kniha třeba i přispěje ke „vzniku“ nějakého standardu?
V jazzové komunitě cítíme velký zájem a nadšení. A kniha je, krom specifických vypsaných aranžmá, plná otevřených kompozic, které mají potenciál stát se jazzovým standardem. V to samozřejmě moc doufáme.
Ty osobně, po celé práci, měl bys chuť si nějakou „rosenwinkelovku“ zahrát, pochopitelně ve vlastní úpravě pro akordeon?
Po těch letech práce – ano! Všechny.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
