Šťastné brněnské setkání Cyrilla Oswalda

Některé spolupráce se rodí dlouho a pracně. Promýšlí se koncepce, zkouší, koncertuje a po patřičném čase na přípravu repertoáru a sehrání následuje třeba albový debut. Ne tak v případě setkání v Praze žijícího Cyrilla Oswalda s triem Jiřího Slavíka The Survivors. Tady vše šlo jaksi samo. A ne, cílem tu nebyla kompozice v reálném čase. Zralá a hotová deska vznikla nahrávkou hned toho vůbec prvního společného koncertu 10. března 2023 v pražském Jazz Docku.

Jistě, rodilí Moravané The Survivors jsou sehraní již sedmi lety spolupráce. Byť oproti koncepci elektrického tria se zdvojenými klávesami, zaznamenané na hravé, nejen dětské desce Děti a rodiče (2021), se The Survivors tentokrát přesmykli do formy klasického tria klavírního. Multiinstrumentalista Jiří Slavík se místo kláves a saxofonu vrátil ke kontrabasu. Jiří Levíček sedl za akustické piano. A Jakub Tengler se drží svého kopyta, tedy paliček.

Ovšem spojení The Survivors s Cyrillem Oswaldem, jenž se v posledních letech věnoval spolupráci s Danielem Bulatkinem, předtím projektu Cirillic a v Nizozemí dlouhodobě s New Rotterdam Jazz Orchestra, bylo v době nahrávky nové.

Setkání na JAMU

I když, jednu platformu setkávání má čtveřice hudebníků společnou. A tím není myšlena prostě jen česká jazzová scéna, která je relativně malá a každý se na ní za chvíli potká s každým. Tři z muzikantů se totiž věnují pedagogické činnosti na brněnské JAMU, kam Cyrille Oswald nastoupil v roce 2020. A čtvrtý, Jakub Tengler, JAMU absolvoval. Jistě měli příležitost si společně zajamovat.

I tak je ovšem záznam hned prvního koncertu téhle sestavy příkladně hladký, elegantní, zvládnutý, empatický… Zkrátka, jako kdyby se kvarteto už dávno vzájemně sehrálo a otrkalo i na pódiu. Vědělo, jak na sebe reagovat, mělo vyzkoušenou a zažitou komunikaci před publikem.

Cyrille Oswald & The Survivors|foto:Michal Sýkora

Žádné rutinérské standardy

Kvarteto přitom nehraje sbírku standardů, což bývá typické pro impromptu sestavy. Vlastně jsou na koncertním albu zachyceny standardy pouze dva. Ask Me Now od Thelonia Monka a „jobimovka“ Antiqua. Podané s nepředstíranou chutí. Pět dalších kompozic je Oswaldových autorských.

Jistě, některé z kusů jsou již „starší“. Třeba v případě skladeb Joropito či Sneakers mohli muzikanti vycházet z verzí zachycených na Oswaldově desce Nerve (2007). I tak ovšem kvarteto nezní, jako kdyby hrálo kusy naživo poprvé, svázáno pohledem do not, jakže to téma vlastně bylo.

Čtěte také

Jiří Levíček v jazzovém testu: Byla doba, kdy jsem poslouchal jen Mehldaua

Pochopitelně pomáhá erudice všech zúčastněných, zažitá pravidla straight ahead jazzu a bopová tradice. Ne, nijak se tu neexperimentuje s volnou hudbou, v improvizacích se ctí ověřená pravidla. Nicméně přesná unisona (třeba v No. 4) či shoda v dynamice působí suverénně už v té nahrávce z prvního koncertu, a na to pouhá erudice nestačí. Na to se musí okamžitě sžít osobnosti se stejným timingem a schopností stejně hudebně přemýšlet. Nést se na jedné vlně.

Neboli, abychom ještě jednou parafrázovali tiskovou zprávu vydavatele, z nahrávky je cítit „svěžest premiérového hudebního setkání, protkaného přátelstvím“. Levíčkovo piano působí lehce, hravě a intuitivně. Kontrabas a bicí „starosvětsky“ swingují s přirozenou samozřejmostí. Saxofon se nad tím vším může pohybovat zcela bezstarostně.

Že se tu tolik neexperimentuje ale neznamená, že by hudba byla až příliš konzervativní. Například harmonie skladby Cryosophy rozhodně nepůsobí stereotypně.

Entity Cyrille Oswald a The Survivors se zkrátka potkaly v Jazz Docku opravdu šťastně a pro posluchače příjemně. Bude zajímavé sledovat, zda spolupráce skončí po několika koncertech stejně snadno, jako započala, což by byla škoda. Nebo zda se z ní vyklubou další společné aktivity. Případně jak bude kvartetu svědčit soustavnější práce, bez dobrodružství premiéry.