Vertigo a Hot Line s novými alby
Prakticky v jednom týdnu vyšla nová alba kapel Vertigo a Hot Line. Zatímco první zažívá obrat k experimentálnějšímu jazzu, druhá se obrací k fusion estetice 80. let.
Především Vertigo ve svém názvu odmazalo ono obligátní „quintet“ a dříve hostující Dorotu Barovou (Tara Fuki) přijalo za regulérního člena. Jejich v pořadí čtvrté album Metamorphosis je překvapující ve vícero ohledech.
Zatímco dříve mělo Vertigo ústřední osobu v podobě pianisty Vojtěcha Procházky (ne snad coby klasického leadera, na to má Vertigo příliš vyrovnané obsazení, ale hlavně skladatele), aktuální „album proměn“ je skladatelskou vizitkou Marcela Bárty (složil více než polovinu kompozic). Bárta je bezpochyby výrazným elementem v mnoha českých formacích (včetně vlastního projektu Muff), zde se však ukazuje v poloze, která dosud na deskách zaznamenána nebyla a mohli jsme ji slyšet pouze v klubech.
„Současná podoba Vertiga a jeho posun pro mě byl velkou inspirací. Chtěl jsem psát hudbu, kde se mohou všichni svobodněji vyjádřit a využít více své nástroje, jejich barvy a rozvíjet společný příběh,“ říká Bárta. Poslechněte si saxofonistovo sólo ve vlastní skladbě Revoluční:
Zatímco u „starého“ Vertiga jsme byli zvyklí na spíše sevřenější a intimnější výraz, nové Vertigo zaznamenalo výrazný posun směrem k volné improvizaci i inspiracím z oblasti vážné hudby. Pianista Vojtěch Procházka nesložil paradoxně jedinou skladbu, ale možná právě jeho studia v Norsku a jeho experimentální norské trio (ani ne tak na nedávném debutu, jako spíš na koncertech, z nichž můžete ukázky slyšet zde) může být klíčem k nové nahrávce. Jeho učitelem v Oslu byl například Christian Wallumrød. O Procházkově vlivu se zmiňuje i Marcel Bárta:
„Stejně tak jak se Vojtův styl rozvíjí, a to i díky studiu, poznání severu a jejich hudby, tak se stejným způsobem odráží v naší kapele, tomu nemůže být jinak, a je to v naší hudbě slyšet. Jeho styl hraní na piano a přístup k hudbě je velice netradiční a inspirující, dokáže nás skvěle vyprovokovat, a často nás i šokovat. Myslím, že Vojta přičichl k tzv. volnější hudbě už dávno před tím, jen se dostal do prostředí, které je tomu daleko více nakloněno.“
Podle Bárty však nemůže být řeč o tom, že by Procházka zbytek kapely k volné hudbě „nutil“. K „free“ improvizaci prý přičichli už dávno i ostatní členové Vertiga. „Snaha nás všech je více se osvobozovat ve vlastním vyjádření, býti sami sebou, to nás spojuje. Tomu se tedy dá říci volnější hudba. Ať už je to písnička nebo čistá improvizace. Čím více lidí je v kapele, tím více musíte potlačit sám sebe a více poslouchat ostatní. Anebo nemusíte a jdete do konfliktu. Obojí je přínos, pokud víte, proč to děláte.“ Poslechněte si další dvě ukázky:
Vertigo s novým repertoárem vyráží na malé turné: Brno (19.4.), Olomouc (20.4.), Pardubice (21.4.), Praha (25. a 26. 4., Jazz Dock).
Horká linka
Nové album vydala také Hot Line Jana Hály. Fusion formace toho jména má delší historii (vznikla v roce 1984, první album vyšlo u Pantonu v roce 1989).
Autorem všech skladeb na aktuální desce Story Telling je Jan Hála, který působí na naší jazzové scéně bezmála třicet let. V 70. letech byl členem jazzrockové formace Mahagon a původní sestavy Pražského big bandu. Koncem 70. let hrál v rockové skupině Bohemia a jako studiový hráč působil v TOČRu a ve FISYO. V tomto kontextu nepřekvapí, že kompozice pro Hot Line jsou zakotveny ve fúzi 70. a 80. let, na které Hála „odrostl“. I zde se však Hot Line zvukově proměnila:
„Zatímco od poloviny 90. let Hot Line stylově navazovala na smooth jazz charakteristický pro label GRP (Grusin, Ritenour atd), posledních 11 let se snažím vrátit se k jazzovější fúzi. Od 70. let byla pro mne nejzajímavější kapelou Weather Report Joe Zawinula. Líbilo se mi jeho propojení jazzu a word music,“ vysvětluje Hála. Mimoto však za výrazný vliv označuje kapelu Yellowjackets, jejíž kombinace elektrické fúze a moderního jazzu může Hot Line připomínat.
Hot Line si prošla od alba Lizard (2000) výraznější personální obměnou. Hála (1956) se zde obklopil generačně mladšími hudebníky, které „objevil“ v bigbandu, který vede na Konzervatoři J. Ježka. „V předešlé sestavě hráli vynikající hráči, ale cítil jsem že, to nemá žádný vývoj, že kapela přešlapuje na místě,“ říká pianista. Z původní sestavy si tak ponechal jen kytaristu Jaroslava Friedla (hraje např. v Ilustratosphere Dana Bárty). Poslechněte si Hálovo sólo na syntezátor ve skladbě Paint the Sky:
Ve školním bigbandu si pak vytipoval saxofonistu a flétnistu Davida Fárka, basistu Martina Kapusníka a bubeníka Ondřeje Sluku (Nightwork). „Saxofonista David Fárek je rozený leader, je všestranný, velmi pohotový, střídá saxofony, klarinet, flétnu - prostě moderní instrumentalista jak má být. Bubeník Ondra Sluka má přesný time, je všestranný - hraje dobře fusion, ale umí hrát i na čtyři. Vždy jsem chtěl mít v kapele basistu, který hraje nejen baskytaru, ale může hrát i na kontrabas. Takového hráče jsem našel v Martinovi Kapusníkovi. Baví mne, že můžeme hrát jazzovější akustické kompozice, ale i elektrickou fúzi.“ Fárkovo sólo na flétnu si můžete poslechnout v další ukázce:
Hála nepochybuje o tom, že zvuk kapely zakotvený v 80. letech může některým posluchačům připadat „out of date“. Zároveň ale míní, že při obohacení o vlivy současného jazzu má tento žánr stále co říct. S takovou aktualizací Hálovi pomáhají právě o poznání mladší spoluhráči:
„S mladou krví přišly nové impulsy, chuť psát nový repertoár. Kluci mne zpětně ovlivňují, protože jsou ve věku mých synů, to znamená, že mají jiný pohled na svět i na muziku, poslouchají trochu jiné věci než já. Hrají také v jiných, stylově různorodých kapelách, což zase zpětně ovlivňuje Hot Line.“ Hot Line vystupuje nejčastěji v pražském klubu Agharta (nejblíže 22. 4.).
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
