Video: Jak si rakouští Haezz podmanili Jazz Dock

Rakouské, přesněji česko-rakouské trio Haezz, protože jeho členem je i Štěpán Flagar, dlouhodobě působící v zemi jižních sousedů, by obsazením bez harmonických a také bez bicích nástrojů mohlo evokovat nejen strolling, ale i volné impro. Není tomu tak. Jak prohlásil basista Tobias Vedovelli, cílem hudebníků je „hezký a jemný zvuk“.

SLEDUJTE KOMPLETNÍ ZÁZNAM ZDE:

Skladby Haezz často stojí na pečlivě vypsaných aranžmá a ač bez harmonického nástroje, o harmonie se starají třeba libé dvojhlasy trubky a saxofonu. Trio často volí i baladická tempa. Melodické linky nevlají nad rozvolněným základem, ale kontrabas se stará o pevné, relativně přímočaré groovy a nosné doprovodné linky. A samozřejmě leccos řekne i k harmonii.

V úvodu zazní Flagarova hybná skladba In Denial. Už z ní je patrná sehranost tria, vzájemné napojení a koncentrace jednotlivých hráčů na přesnou a zároveň procítěnou interpretaci.

Jako konferenciér funguje v triu kontrabasista Tobias Vedovelli, kterému nechybí smysl pro humor. Třeba když ohlásí skladbu Per aspera ad astra: „Zahrajeme nyní vysoce vzdělanou akademickou píseň… protože má název v latině, a napsal ji Martin.“ Dodejme, že překlad latinského idiomu je Bez překážky ke hvězdám.

Rakouské trio Haezz v Jazz Docku|foto:Libor Makrlík

Pro ponožky jedině do Vídně

Kontrabasista v průběhu upozorní na svérázný merchandising: „Máme limitovanou edici ponožek, ty jsme ale nevzali s sebou. Takže pokud chcete k Vánocům ponožky, zajděte za týden na náš koncert ve Vídni, vždyť to máte jen čtyři hodiny jízdy vlakem. Navíc je to prima výlet, ve vlaku si můžete dát pivko a pak se vám to bude zdát ještě blíž...“ No neberte to.

Hudba ale samozřejmě nespoléhá na vtipkování, je nosná sama o sobě. Další, tentokrát opět svižná skladba Port Ewetewe je pak založena „na snu, který se zdál Stepimu“ (jak familiérně poněmecku říkají spoluhráči Štěpánu Flagarovi) o jednom slavném pianistovi… a taky to tak zní“. Flagar zahájí skladbu sólovou improvizací, do které po chvíli vpadne starosvětsky swingující rytmus, přerušovaný ovšem stop-timy.

V Rastlos si trio pohraje s neobvyklými hráčskými technikami a zvuky, opět však kultivovaně a náladotvorně, bez pitvoření. Základ kompozice tvoří minimalistický pattern, kterého se ujme saxofon, nad kterým se postupně začne odvíjet táhlý, meditativní motiv.

Na český překlad názvu skladby Rastlos, napsané trumpetistou Matinem Eberlem, se Tobias zkusí zeptat Štěpána. Ten po chvilce váhání odpoví, že snad „Neúnavnost“. Pro neúnavné minimalistické „kolečko“ to sedí určitě.

Fakt, že skladby mají přesně psaný vícehlasý základ neznamená, že nemohou působit i experimentálně a trochu divoce. Příkladem budiž kus Weird / Schneiderlein. Ještě větší „divočina“ i s trochou free pasáží a lehkých disonancí je skladba Cello Sweet. „No, nezní to jako něco violoncellově sladkého, vlastně netuším, proč jsem to tak pojmenoval,“ žertuje Tobias.

Hlavní hvězdou ČRo Jazz Festu byl Aaron Parks s projektem Little Big. Také záznam Parksova vystoupení je přichystán k publikování, sledujte web ČRo Jazz.