Za jazzem do Ostravy: čtěte tipy na Colours

José James

Na tohoto amerického hudebního skladatele jste museli narazit, pokud máte rádi londýnského bubeníka Richarda Spavena nebo japonského trumpetistu Takuyu Kurodu, který k nám do České republiky jezdí pravidelně. Na druhou stranu, José má ještě významnější kontakty, a to třeba mezi ostřílenými hráči typu Erik Truffaz nebo když si k produkci přizval jména jako Pino Palladino nebo Flying Lotus. Stejně tak za něj lobbuje věhlasný DJ, moderátor a vydavatel Gilles Peterson. Josého baví propojovat hip hopové prvky s jazzovými harmoniemi, ale stejně tak má velkou úctu k legendám jako Billie Holiday a Erykah Badu.

Každé věnoval album, kde se zhostil jejich písní. Pro první jmenovanou nebylo co řešit, protože její hudbu poslouchá od dětství a „Chtěl jsem zároveň i ostatním předat, jak je pro mě důležitá, nejen jako umělkyně, ale stejně tak aktivistka, feministka nebo kapelnice,“ říká José o desce Yesterday I Had The Blues, kterou vydal přes významné vydavatelství Blue Note Records, ale v tomto desetiletí již vše připravuje pod vlastním labelem Rainbow Blonde.

Cédric Hanriot: Time is Color

Hip hopovým prvkům se v jazzu nebrání ani francouzský jazzový pianista, skladatel a producent Cédric Hanriot. Zprvu vystudovaný elektrotechnik si v pozdějším věku díky Fulbrightovu stipendiu splnil velký sen, a to studium na Berklee College of Music v Bostonu, po neúspěchu v Paříži: „Svým způsobem jsem rád za to, že mě do Paříže nevzali a vyšly Spojené státy, kde to pro mě dávalo větší smysl, pokud jde o jazyk a další muzikanty. Nemluvě o neskutečném networkingu. Bylo to božské. Jsem za tuto příležitost neskonale vděčný,“ říká Cédric, který se přece jen do francouzské metropole vrátil a na The American School of Modern Music vyučuje klavírní improvizaci a harmonii. Jeho nejnovějším počinem je album Time is Color z roku 2022, ale na kontě má i spolupráci i s osobnostmi jako Meshell Ndegeocello, Terri Lyne Carrington, Herbie Hancock, Robert Glasper, Donny McCaslin nebo Dianne Reeves. V případě poslední jmenované se jako klavírista a zvukový designér podílel na dvou třetinách skladeb z alba Beautiful Life, které získalo cenu Grammy za nejlepší jazzové vokální album.

Gary Clark Jr.

O něco bluesovější je následující tip, který však kvalitou nepokulhává. Spíše naopak. Americký zpěvák a kytarista Gary Clark Jr. ohromuje již od raného věku a příležitosti se před ním otevírají fascinující rychlostí. Přímluvy ze strany Jimmieho Vaughana, hostování na desce Sheryl Crow nebo spolupráce s Alicií Keys mluví za sebe. Rychle se však prosadil i s vlastní tvorbou. Po debutovém EP The Bright Lights přišel v roce 2012 plnohodnotný debut Blak and Blu, za který dostal svou první z dosavadních čtyř cen Grammy. Od té doby spolupracoval ve studiu mimo jiné s Foo Fighters nebo si naživo zahrál s The Rolling Stones nebo Ericem Claptonem.

Na Colours dorazí představit nejnovější tvorbu, a to letošní desku JPEG RAW, která v sobě nese mnohé prvky černé hudby od funku, přes rhythm and blues hip-hop až po soul nebo blues. „Blues bude vždy mou srdcovou záležitostí, ale i když ho tak miluju, tak je to jen malá část mě. Vytvářím beaty, miluju divadlo a rád vyprávím příběhy, Když doma hraju na trumpetu, tak je mým vzorem Lee Morgan a John Coltrane, když hraju na saxofon. Dokonce mám doma i dudy,“ říká Gary a upřesňuje i koncept nejnovějšího alba: „Nerad u sebe nosím mobil! Chybí mi upřímný lidský kontakt, pohled z očí do očí. JPEG RAW je o upřímnosti, bez příkras nebo úprav. Žijeme ve světě filtrů a přetvářek. Proto mě mrzí, že lidé, především ti mladší, často vzhlíží k falešným prezentacím, které jim o sobě nabízí jiní. Chci, aby moje děti věděly, co znamená být součástí reality.“

Mitsune

Poslední tip skýtá největší množství experimentů a zdravé ztřeštěnosti. Formace Mitsune sdružující umělce z Austrálie, Německa a Japonska naváže na loňské vynikající vystoupení jihokorejských Gray by Silver, nejen díky klíčové roli perkusí a bicích. Těch společných prvků se však najde více, včetně citu pro výpravnost nebo mysterióznost. Nicméně, poslední zmiňovaná vlastnost je posílena sjednocenými úbory a silným make-upem. Jako v avantgardní pohádce vás s trochu psychedelie hravě přenesou do japonské bajky, u které se však vyústění těžko odhaduje. Dobrým příkladem je jejich druhé a zatím poslední album Hazama: „Název alba odkazuje k pocitu, kdy jste v limbu, jednoduše zachyceni mezi světy. Deska vyjadřuje naše pocity z cestování a vnímání prolínání kultur. Neustálý pocit být někde mezi rodným a novým je jak krásný, tak pořádnou výzvou. Chceme vám ty stavy vykreslit a hrát si s tím.“