Život jazzmanů po hurikánu Sandy
Hurikán Sandy, který udeřil na Východ Spojených států minulý týden, znamenal nejen desítky obětí a miliardové škody. V centru světového jazzu – New Yorku – se více či méně dotknul i jazzových hudebníků a klubů.
Hurikán Sandy vešel do dějin jako výjimečný povětrnostní úkaz, který připravil o domov mnoho lidí a citelně zasáhl dopravní infrastrukturu nejlidnatějšího amerického města. Pro jazzovou komunitu má však New York ještě hlubší význam – je to místo, kde se soustředí pravděpodobně největší počet profesionálních jazzových umělců a vznikají nahrávky s celosvětovým významem.
Není tedy divu, že bouře zasáhla i místní jazzové hudebníky. Své o tom ví i český jazzový varhaník Ondřej Pivec, který v New Yorku působí od roku 2009. Peníze si vydělává hraním v černošském kostele na Coney Islandu a také v jazzových klubech.
Právě kostel, kde Pivec doprovázel gospelové soubory, se nachází v záplavové oblasti. „Je v podstatě úplně zničený. Ta budova byla dříve kino, takže se vnitřek svažuje dolů. Bylo tam tak šest metrů vody. Když jsem se tam přišel podívat, první věc, kterou jsem viděl, byly vyrvané lavice naházené na sobě. Všechny zdi, co nejsou nosné, se budou muset zbourat. V současnosti jsme se dočasně přestěhovali do prvního patra školy, která je hned naproti a čekáme na vyjádření pojišťovny,“ popisuje varhaník.
Jak ve své zprávě nedávno poznamenal New York Times, kluby tvoří páteř jazzové infrastruktury New Yorku. Ty nejznámější, jako Blue Note, Village Vanguard, Jazz Standard nebo Smalls sídlí v té části Manhattanu, která byla v průběhu katastrofy přezdívána „mrtvou zónou“. Kluby nemusely být přímo zničeny, ale výpadky proudu či problémy se zásobováním je často donutily na několik dní zavřít – což v okrajovém žánru znamená citelnou ztrátu příjmů jak pro provozovatele, tak pro samotné hudebníky.
Ne všechny kluby byly postiženy stejnou měrou. „Klub Smoke, kde hrávám každé úterý, je v pohodě, ale Arthur's Tavern, kde vystupuju v neděli večer, je na dolním Manhattanu, a musel na týden zavřít,“ vysvětluje Ondřej Pivec.
Zrušené koncertyNěkteré kluby přerušily program jen krátce, protože je odstávky elektrického proudu nepostihly – to byl případ klubu Dizzy’s v Lincolnově centru nebo známého Birdlandu. Slavný Village Vanguard ve čtvrti Greenwich Village zavřel na několik dní hlavně kvůli očekávanému odlivu posluchačů, kteří v časech krizí mívají jiné starosti: byl tak zrušen např. očekávaný sólový debut bubeníka Jeffa Ballarda. Klub Blue Note zavřel na pět dní, což je nejdéle v jednatřicetileté historii klubu. Poškozen však nebyl.
Na jazzové hudebníky tak v době po Sandy doléhají existenční starosti dané především několikadenním výpadkem příjmů, případně škodami na vlastním majetku (nezbytné auto, bydlení, zničené nástroje). Ondřej Pivec nepřišel o byt ani automobil, zmiňuje však praktické okolnosti: „Tam, kde bydlím, se nic vážného nedělo, jen mi v autě došel benzín a zatím jsem neměl moc štěstí. Jsou tu kilometrové fronty i u těch pump, které žádný benzín nemají.“
Ne všichni měli to štěstí. „Volal mi jazzman ze Staten Islandu, že má doma dva metry vody a musí se s rodinou vystěhovat. Přišel o značnou část nahrávek i hudebních nástrojů. Teď mu budeme měsíc přispívat na nájem a pojištění,“ říká Wendy Oxenhorn z neziskové organizace Jazz Foundation of America, která se stará o sociální zázemí jazzových hudebníků už 21 let a pomáhala jim i po hurikánu Katrina v roce 2005. Organizace nyní monitoruje situaci nejvíce postižených jazzmanů a snaží se pro ně získat finanční podporu.
Každý s hudebníků se s podobnými problémy přitom utkává po svém: „Já pracuju na popových písničkách a učím se hrát různé styly, abych se uplatnil, kdyby přišly horší časy,“ uzavírá Pivec.