Alice Bauer v poslechovém testu: V blues se ráda ztrácím i nacházím

První hádanku, tj. nahrávku Originálního pražského synkopického orchestru s Ondřejem Havelkou, rozluštila Alice bez problému: „Jen nevím přesně, ze kterého alba to je… Birmingham Berta.“ K vlastnímu účinkování s OPSO se Alice dostala díky jamům v klubu Blues Sklep, kam docházel i Pavel Klikar, kapelník orchestru:

„Zažili jsme s ním skvělý věci; spoustu improvizace, spoustu bluesovýho halekání, hráli jsme na všechny možné nástroje - a tak to vlastně celé vzniklo… Já jsem potom měla absolventský koncert na Ježkárně - vymýšlela jsem, co na něm budu hrát a už to nešlo jinak, než že jsem si usmyslela, že tam budu hrát blues (dokonce jsem ho hrála na kytaru). Nahrávku z toho koncertu jsem měla na kazetě, tu jsem dala bubeníkovi Radku Němejcovi a na základě téhle kazety mi Pavel Klikar řekl: ‚Přijď za mnou, ty máš takovou barvu hlasu, to by se tam hodilo…’… A tak jsem se stala součástí OPSO.“

Mozartovo Cantabile ve verzi Uriho Caina Alice neznala. A my se jí zeptali na vztah ke klasické hudbě: „Já jsem studovala klavír, ale nedodělala jsem ani první ročník. Odešla jsem v květnu (smích), protože jsem tou dobou dělala ještě lingvistiku a anglistiku - a zpěv. To se nedalo skloubit.“

U další nahrávky Alice Bauerová správně poznala varhaníka Jana Kořínka (se kterým ostatně i natočila album Our Kind Of Blues). Co pro Alici blues znamená? „Je to vyjádření, ve kterém se hrozně ráda ztrácím a nacházím a pouštím a objevuju. Je to otevřená forma… Když potřebuju otevřít koncert; když mi něco nesedne a potřebuju se srovnat, tak jdu vždycky od blues.“

Ztotožňuje se Alice také s obsahem bluesových textů? „Ty texty byly původně určený ke katarzi. Pokud je to zazpívaný upřímně, tak to může člověk zpívat celý večer - i poslouchat… takže - podle starého pravidla: Odzpívat blues - a ono zmizí (smích).“

Nemohli jsme si odpustit ani hádanku z oblasti a-capella souborů. A opět jsme našeho hosta nenachytali: „Tak - samozřejmě je to Birdland a nejsou to New York Voices, ale Manhattan Transfer.“

Alice se vyznala také ze svého vztahu k pěveckým kolektivům. „Každý člen a-capelly by měl být zároveň sólista a zároveň nesólista – vokalista. Určitě je důležité vnímat všechny ostatní stejně jako sebe sama. A protože člověk zpívá v harmonii s ostatníma, tak to harmony singing musí navíc být, jako by to zpíval sólově - zpěvák musí být ve více rolích.“

Cesta k world music

Protože jsme měli povědomost o Alicině zálibě ve world music, pocházela další hádanka z kompilace In An Egyptian Garden. Skladbu Olive Oili Alice neznala - a nás zajímalo, jak se u ní zájem o blízkovýchodní hudbu probudil?

„Měla jsem takovou výbornou kazetu, ke které jsem ztratila booklet, takže na ní bylo napsáno jenom Music Of Afghanistan. Já se k té kazetě vracela každých několik let, úplně mě to pohltilo a já jsem nechápala, jak je něco takového možné. Našla jsem si, že ty field recordings pořídil John Bailey, z jedné londýnské univerzity… Podařilo se mu nahrát hudbu z města Herat, které teď už asi ani neexistuje. Vždycky mi to trhá srdce, když to vysvětluju dětem…“

Zpěvačku Miriam Bayle Alice nejdříve nepoznala. Což vedlo k otázce, které jiné české zpěvačky by event. neznalému posluchači doporučila?

„Pokud to má být čistě jazzové, tak určitě Martu Kloučkovou. Veronika Vítová dělá pěkné věci - líbí se mi ty její slovenské písničky. A Ridina Ahmed, prosím vás. Hrozně zajímavá zpěvačka, která má přesah do jiných kultur. Samozřejmě Markéta Zdeňková, to je můj favorit. Jana Šteflíčková, to je strašně vtipný a chytrý člověk; cokoliv co udělá Radúza, za tím si taky stojím. A pak nějaké moje kamarádky, které nemůžete znát (smích).“

To všechno pochopitelně zdaleka není vše, o čem jsme s Alicí mluvili. Věnovali jsme se kapele Bohemia After Dark nebo Aliciným plánům na nové album. K poslechu celého záznamu jste tímto srdečně zváni.