Cécile McLorin Salvant zazpívá v Brně i Píseň duchů

Koncert 21. března v brněnském Besedním domě odehraje americká diva s haitskými a francouzskými kořeny podle původního plánu v duu s pianistou Sullivanem Fortnerem, tedy v úsporném obsazení, ve kterém vzniklo i předchozí album The Window (2018). O jeho komorní sound a část písní určitě nebude publikum ochuzeno. Fortner ovšem zůstává důležitým spoluhráčem zpěvačky i na novince Ghost Song, lze tudíž očekávat, že se aktuální album do programu propíše.

Hudebně jde o nahrávku až hýřivě pestrou, přitom zcela soudržnou. Logický rám alba, předehru i dohru koncepčního písňového cyklu, tvoří dvě skladbičky, které nazpívala Cécile a capella v kostele. Navíc irským tradičním „trylkujícím“ pěveckým stylem sean-nós. V dalších kompozicích střídá Cécile komorní sestavy i mohutnou instrumentaci.

K působivým momentům alba patří píseň I Lost My Mind, velmi dramatická a zcela nadžánrová. Podpořená bouří chrámových varhan, na které zahrál Aaron Diehl, ač je znám především jako jazzový pianista. „Napsala jsem tu píseň uprostřed pandemie, za nocí, kdy jsem nechtěla nic jiného než křičet. A nějaké hlubší já mi říkalo, že je úplně v pořádku, jestli ta skladba zní naprosto bláznivě. Že je zcela správné dělat bláznivé věci a nestarat se o to, jestli kvůli tomu budou lidé říkat, že jste přišli o rozum.“

Cécile McLorin Salvant|foto:Shawn Michael Jones

Chrámové varhany nejsou jediným neobvyklým nástrojem. V Dear Poplar zase autorka využila různě laděné loutny, na které hraje Daniel Swenberg. Odborník na slovo vzatý, pohybující se v oblasti klasiky, specialista na renesanční a barokní instrumentaci, pedagog Juilliard School, který ovšem skvěle zapadl i do ekosystému současného kreativního jazzu.

Titulní Ghost Song pak interpretka nazpívala rovnou s doprovodem pěveckého sboru Brooklyn Youth Chorus. Nezvyklá aranžmá přitom nejsou samoúčelná, autorka má vše do detailu promyšlené.

Čtěte také

Cécile McLorin Salvant: Barokní hudba mě naučila respektovat písňový text

„Každá píseň na albu zrcadlí tu další… A stejně tak každá kapela se vzájemně pojí s tou další, co se týče instrumentace. Odshora až dolů. A tohle je důvod, proč jsou písně v takovém vzájemném vztahu: Jsou jako dvojčata, jedna skladba je zlým dvojčetem toho druhého. Je to také podobné, jako když mě, živou bytost, navštíví duch. A pak jdu já zase na oplátku navštívit ducha. Straším ducha a otravuji ho, jako kdybych mu říkala‚ vypadni odtud a žij‘.“

Proč tolik duchařiny?

Odkud se vzalo „duchařské“ téma alba? Ne, Cécile nepropadla žádné pověrčivosti, jde tu samozřejmě o příměry, o vyjádření pocitů. I těch tragických, hluboce osobních. Ze smrti babičky a také dlouholetého spoluhráče, bubeníka Lawrence Leatherse. Další inspiraci si pak zpěvačka vzala z klasické literatury. Konkrétně z románu Na Větrné hůrce (Wuthering Heights, 1847) od Emily Brontëové:

„Když jsem během pandemie psala písně, ta kniha mě silně ovlivnila. Jde o ten nejklasičtější duchařský příběh, právě po jeho přečtení jsem se rozhodla udělat desku nazvanou Ghost Song. A protože nejlepší písničku inspirovanou tím románem napsala Kate Bush, rozhodla jsem se uvést album a capella verzí její skladby Wuthering Heithts,“ vysvětlila Cécile, proč si na úvod vybrala cover-verzi hitu z roku 1978.

Cécile McLorin Salvant|foto:John Abbott

Zmíněnou codou alba pak je tradicionál Unquiet Grave, který pochopitelně s úvodem cyklu i jeho koncepcí tematicky koresponduje. Ale ne, že by Cécile viděla vše v temných barvách, ona je ta deska spíše o příslovečném blýskání na lepší časy, světýlku na konci tunelu.

Čtěte také

Jazzfest Brno slibuje konec kulturního půstu

Album tvoří z naprosté většiny písně autorské, ovšem vedle intra a cody obsahuje ještě dvě další převzaté kompozice. Zpěvačce se skvěle hodila do krámu či spíš do koncepce The World Is Mean z Weillovy a Brechtovy Žebrácké opery, kterou dokáže podat patřičně dramaticky. Jako další cover-verzi si vybrala Stingovu filmovou píseň Until. Skladby pochopitelně pojala velmi po svém.

Jestli Cécile McLorin Salvant získá za Ghost Song čtvrtou Grammy v řadě se nedá odhadnout, ale dostatečné kvality albu nechybí. Leda že by přišlo příslušným akademikům až „příliš originální“, nezvyklé, nebo jak říká protagonistka, „bláznivé“. Zpěvačka a skladatelka se ovšem stále pohybuje na vrcholu tvůrčích sil.