Charles Mingus, rozzlobený muž jazzu, slaví stovku
Dubnový díl Vinyl Story jsme věnovali 100. výročí narození Charlese Minguse, které oslavíme 22. dubna. Charles Mingus je považován za jednu z nejdůležitějších postav jazzu vůbec. Byl vynikajícím hráčem na kontrabas, hrál velmi dobře na klavír, ale za jeho největší přínos bývá považováno jeho působení v roli hudebního skladatele.
Spolupracoval snad se všemi hudebníky, se kterými se vůbec mohl ve svých aktivních letech potkat. Hrál s Louis Armstrongem, Chico Hamiltonem, vyskytuje se na nahrávkách Lionela Hamptona, Milese Davise, nahrál debut s triem Paula Bleye, nebo se objevuje na důležité nahrávce z 15. Května 1953, v kvintetu Charlieho Parkera a Dizzy Gillespieho, kde spolu hrají tito pánové naposledy.
Na piano hraje Bud Powell, na bicí Max Roach a na basu samozřejmě Charles Mingus. Z této nahrávky zazní v úvodu našeho pořadu skladba Salt Peanuts Dizzy Gillespieho.
Mingus ovšem nebyl pouze skvělý instrumentalista a doprovazeč. Charles Mingus je oprávněně považován za největšího jazzového skladatele vůbec. V našem pořadu zazní jedna pravděpodobně nejznámější skladba Goodbye Pork Pie Hat, věnovaná Lesteru Youngovi a jeho typickému nízkému kloboučku. Skladba zazní ve verzi z roku 1959 z Mingusova alba Mingus ah um.
Architekt velkých hudebních celků
Největší Mingusova síla ovšem nebyla ve schopnosti napsat jednotlivou jazzovou skladbu. Jeho mimořádnou schopností bylo tvoření velkých celků.
Jedním z takových Mingusových počinů je album The Black Saint and the Sinner Lady. Jako autor dokáže mistrně spojovat komponované a improvizované pasáže do kompaktního celku. Právě tímto celkem je celá suita a deska The Black Saint and the Sinner Lady. Album bylo natočeno 20. ledna 1963 v New Yorku a nahrálo jej celkem jedenáct hudebníků. Na aranžích se podílel Bob Hammer. Patří též do výběru 1001 alb, která byste měli slyšet, než zemřete.
Mingus rozhodně neměl jednoduchý život. O tom svědčí jeho přezdívka „rozzlobený muž jazzu“ a dokonce podivný úkrok stranou v jeho hudební kariéře, kdy jeden čas přestal hrát a pouze fotil ‒ údajně se živil jako fotograf.
O tom, že by se mohl živit i jako schopný pianista, svědčí ukázka z jeho alba Mingus plays piano, které natočil celé sám sólo na piano. V pořadu zazní jeho kompozice Meditation for Moses.
O výjimečně plodném roce 1963 pro Minguse svědčí i poslední nahrávka našeho pořadu. Skladba je z alba Mingus Mingus Mingus Mingus Mingus, natočeného v roce 1963, vydaného o rok později. Skladbu nenapsal Mingus, ale mohl by. Jde o známý standard Mood Indigo Duke Ellingtona, kterou mistrovsky Mingus interpretuje.
V roce 1971 byl časopisem Down Beat uveden do síně slávy a v roce 1979 Mingus umírá. Jeho hudba tu ovšem zůstane navždy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
