Poznáte ho po dvou taktech. Vinyl Story připomněl výročí Oscara Petersona
Pořad Vinyl Story Českého rozhlasu Jazz se u příležitosti blížícího se 100. výročí narození Oscara Petersona zaměřil podrobněji na odkaz tohoto slavného kanadského pianisty. Moderátor Jakub Doležal přivítal ve studiu dva klavíristy odlišných generací, Mikuláše Pokorného a Jiřího Růžičku, aby společně prozkoumali Petersonovu kariéru, styl i dlouhodobější dopad na jazzovou scénu.
Rozhovor začal osobními vzpomínkami hostů na jejich první setkání s Petersonovou hudbou. Jiří Růžička si vybavil rok 1969, kdy jako teenager nahrával přímý přenos Petersonova koncertu z Lucerny na magnetofon Sonet Duo. Mikuláš Pokorný se s Petersonem seznámil v šesti letech díky desce Ella and Louis Again, kterou slyšel u babičky. „Fascinuje mě, jak to swinguje, jaký tam má feel, sound a time,“ popsal Pokorný svůj formativní zážitek, který ho nasměroval k hudbě.
Jedním z vrcholů pořadu byla zmínka o Petersonově prvním koncertu v Praze v roce 1969. Z archivů Českého rozhlasu jsme z něj do pořadu vybrali skladbu Triste od Antonia Carlose Jobima, která ukazuje Petersona v jiné poloze než v typických swingujících skladbách. Podruhé vystoupil Peterson v roce 1974, a to spolu s Countem Basiem.
Mikuláš Pokorný připomněl, že Petersonův „jazyk“ je absolutně rozeznatelný a signifikantní, s prvky blues a be-bopu, a že pianista by ho měl poznat po dvou taktech. Oba hosté zdůraznili, že i když se někteří snaží Petersona napodobit, jeho originalita zůstává nepřekonatelná.
Čtěte také
Diskuse se stočila k otázce Petersonovy originality a jeho role jako pokračovatele jazzové tradice. Mikuláš Pokorný ho označil za „tradici samu o sobě“ a „obrovský stavební pilíř kánonu“. Jiří Růžička dodal, že Peterson nebyl primárně inovátor, ale spíše špičkový představitel moderního mainstreamu, který si udržel svůj styl po více než padesát let. Zmínil také, že Peterson byl natolik ovlivněn Artem Tatumem, že po zhlédnutí jeho koncertu údajně nehrál dva měsíce.
Peterson a jiné nástroje
Zajímavá část rozhovoru se týkala Petersonova vztahu k jiným nástrojům než klavíru. Ačkoli v 60. a 70. letech klavíristé často hráli na varhany nebo elektrická piana, Peterson zůstal věrný akustickému klavíru. Jiří Růžička popsal, jak Peterson hrál na Hammondy nebo dokonce na klavichord, ale vždy s technikou určenou pro koncertní křídlo, což někdy působilo komicky.
Na závěr rozhovoru se diskutovalo o trvalém odkazu Oscara Petersona v roce 2025, kdy by oslavil 100 let. Jiří Růžička zdůraznil, že Peterson je „absolutně nepostradatelný“ pro studium jazzového nástroje a žánru. Přirovnal ho k Mozartovi nebo Beethovenovi v klasické hudbě, s tím rozdílem, že dějiny jazzu jsou dějinami interpretů. „Nesnáším slovo ‚staroba‘. To je stejné, jako když řekneme ‚Bach, to je staroba‘. To řekne jen člověk mdlého ducha,“ dodal Růžička, čímž podtrhl nadčasovost Petersonovy hudby.
Pořad Vinyl Story zakončil Oscar Peterson v poloze skladatelské, a to skladbou z alba Canadiana Suite (1965), souboru klavírních témat inspirovaných Kanadou, odkud Peterson pocházel. Celý rozhovor připomněl, že Oscar Peterson zůstává i po sto letech od narození ikonou jazzové hudby, jejíž vliv a genialita přetrvávají napříč generacemi.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
