Co dělali Al Di Meola, John McLaughlin a Paco de Lucia v sobotu?

Trojice kytarových géniů odehrála v sanfranciském Warfield Theater dva koncerty po sobě. V pátek 5. prosince a v sobotu 6. prosince 1980. Na památnou desku Friday Night In San Francisco se ovšem dostaly pouze snímky z pátečního večera. To se má ale změnit. K publikování se chystá Saturday Night In San Francisco.

Záznam sobotního večera vlastně už měl vyjít. Když Al Di Meola vyhlásil na svém facebookovém účtu pátrání po fanouškovských fotografiích z vystoupení, psal o tom, že chce archivní desku dostat na trh v červnu nebo září 2021. Tedy ke 40. výročí publikování Friday Night In San Francisco (1981). Ale nakonec příprava titulu Saturday Night In San Francisco trvala déle a jako vhodnější načasování zvolil kytarista léto 2022. Můžeme se aspoň víc těšit…

Co je skryto za nečekaným ohlášením archivního alba? Přehrabování archivu v trezorové místnosti Di Meolova nahrávacího studia, do kterého se kytarista pustil právě proto, aby zúročil čtyřicetiny ikonické desky. Dobře věděl, co hledá. Právě v jeho archivu čtyři dekády odpočíval šestnáctistopý profesionální magnetofonový pás se snímkem ze sobotního večera.

Když si Al nahrávku poslechl, vzbudila u něj nadšení: „Myslím, že je fenomenální! A všichni hrajeme odlišné nápěvy, než zazněly v pátek. Na záznamu z páteční noci jsem měl kus nazvaný Mediterranean Sundance. V sobotu ale zazněla skladba Splendido Sundance (ve studiové verzi ji nalezneme na Di Meolově dvojalbu Splendido Hotel, 1979, a existují i pozdější živé záznamy v podání kytarového tria, pozn. aut.). Na pásu jsou také tři sólové kusy. Takže rozhodně na albu Saturday Night In San Francisco nedostanete totéž, co na Friday Night. Je to neuvěřitelné. Těším se, až lidé nahrávku uslyší.“

Hrubou představu o atmosféře sobotního koncertu si ale můžeme udělat už nyní, díky před pár lety publikovanému záznamu Splendido Sundance na kameru. Je ovšem jasné, že zvuk restaurované profesionální nahrávky bude o něčem úplně jiném.

Ani John McLaughlin si to nepamatoval!

Na druhý večer ve Friscu vzpomíná Al s neskrývaným nadšením: „Bylo to dokonale vzrušující, protože publikum se s námi doslova sžilo, vychutnávalo si každou jednotlivou notu naší hudby. A my tři jsme vážně váleli. Bylo to až šíleně dobré!“

„O tom, že proběhla nějaká sobotní noc, přitom vlastně skoro nikdo nevěděl. Tedy kromě lidí, kteří koncert navštívili,“ pokračuje Di Meola, i když trochu podceňuje fanoušky, o čemž ostatně svědčí i video na YouTube. „Dokonce ani John si nepamatoval, že jsme ve Friscu hráli i druhou noc! (smích) Jenže já mám ten pás, profesionálně uskladněný, a nechám ho restaurovat.“

Jak řekl, tak učinil. Na zvukovou kvalitu dohlédl osobně ve spolupráci se zvukovým mistrem Royem Hendricksonem a s Berniem Grundmanem, který se postaral o mastering. „Tyto dříve nikdy nevydané triové nahrávky a sóla vybuchnou z vašich reproduktorů s úžasným jasem, dynamikou a v technicky brilantní podobě,“ slibuje tisková zpráva vydavatele Impex Records.

Dodejme, že Saturday Night In San Francisco vyjde jako vinyl, CD i SACD. Pochopitelně nebude chybět výpravný booklet, obsahující stať hudebního historika Charlese L. Granaty.

Obsahovat by album mělo triové verze skladby Johna McLaughlina Meeting Of The Spirits (ano, původně z repertoáru The Mahavishnu Orchestra), El Panuelo od Paca de Lucii, zmíněný kus Ala Di Meoly Splendido Sunrise a úpravu filmového motivu Black Orpheus z pera brazilského skladatele Luize Bonfá. A navíc, jak už Al také předeslal, po jednom sólovém vstupu každého ze tří virtuózů.

Skutečně, žádný překryv „pátku se sobotou“. Co víc, dokonce ani s následujícími deskami tria, tedy s tituly Passion, Grace And Fire a The Guitar Trio. Zdá se, že půjde o další důkaz ohromné invence a porozumění tří kytarových es.