Dánské imprese Luboše Soukupa

17. leden 2011
02215715.jpeg

V Dánsku dnes studují dva mladí čeští jazzmani – saxofonista Luboš Soukup (Kodaň) a pianista Vít Křišťan (Odense). Oba studovali jazz nejprve na známé jazzové akademii v Katovicích, která se již stala symbolem nových šancí pro mladé české hudebníky (dlouhou dobu šlo o jedinou možnost, jak vystudovat jazz na vysoké škole). Pro Soukupa i Křišťana se však polská škola stala pouze odrazovým můstkem k novým studijním možnostem. V Dánsku by totiž rádi zůstali i poté, co jim vyprší stipendijní pobyt.

Luboš Soukup (1985) vyrostl v Chrudimi a v Praze nejprve vystudoval saxofon na Vyšší odbornou školu Jaroslava Ježka u Rostislava Fraše. Nyní hraje na tenor, alt, soprán saxofon a na klarinet a k jeho nejznámějším participacím patří projekty jako Points, A.K.T., nebo Inner Spaces. S posledně jmenovanou česko-polskou kapelou chystá debutové CD, které bude pokřtěno 23. března v pražském Jazzdocku. Náš krátký rozhovor se ale točil hlavně kolem Dánska, které je tématem Euro Jazzu tohoto týdne, a studií na Rhythmic Music Conservatory v Kodani.

Jak ses vlastně dostal z Katovic na studia do Kodaně? Můžeš trochu popsat, jaké byly přijímačky? Oficiálně jsem nadále studentem katovické akademie, ale v Kodani studuji dva semestry v rámci programu Erasmus. Do začátku loňského února jsem si podal tři žádosti na výjezd do zahraničí, přičemž jsem si vybral tři školy, kromě Dánska ještě Jazz Institute v Berlíně a ESMUC v Barceloně. Nakonec jsem se rozhodl pro Kodaň. Součástí přihlášky byl životopis, prezentační CD s vlastní hudbou a motivační dopis. Vzhledem k tomu, že se mi v Kodani moc líbí, rozhodl jsem se, že tam zkusím teď v únoru přijímací zkoušky na magisterské studium. K přihlášce jsem přiložil šestiminutovou nahrávku svého projektu s minimálně třístránkovým popisem a obhajobou. Samotné zkoušky pak budou probíhat ve dvou kolech. Člověk musí zahrát se svým projektem, absolvovat pohovor a také složit intonační testy.

02215714.jpeg

Co tě zaujalo nejvíce na přístupu učitelů v Kodani? Jaká jsou specifika tamního jazzového oboru? Od začátku má člověk jiný pocit, když používá dennodenně anglický jazyk, ve kterém není vykání. Výsledkem je neformálnost, která mi vyhovuje. Kontakt s učiteli je také velmi vřelý. Jejich předností je, že dávají studentům volnost a nejvíce oceňují osobitý přístup k muzice. Proto není překvapující, že slovo kreativita tam slýchávám skoro denně. Vůbec jsem nečekal, že budu mít možnost se natolik rozvíjet v žánru, který mě baví nejvíce. Mimo to se mi líbí jedna tradice, která byla ve škole zavedena. A to koncerty ve školní kantýně skoro každý den v 12:15, kdy studenti prezentují své vlastní projekty. Člověk má tak mnohem větší přehled o tom, co dělají ostatní a jak na tom sám je.

Když jsem mluvil na podobné téma s pianistou Vojtěchem Procházkou, říkal, že norské školství je mnohem víc než Polsko otevřené novým impulsům a experimentům. Jak je to v případě Kodaně? Prostředí v Kodani je také otevřenější a kreativnější než v Katovicích. Jak jsem již zmínil, ve škole je prostředí, ve kterém si každý student může najít svoji cestu. Je tam skupina muzikantů, kteří experimentují s novými zvuky a zkouší všemožné fúze. Ale je tam i značná část hudebníků, kteří se drží určitého již vymyšleného žánru a kopírují své oblíbené jazzmany.

K nejznámějším kodaňským klubům patří Jazzhouse a Montmartre. Máš s nimi nějakou zkušenost? Dají se třeba nějak srovnat s pražskými či jinými českými kluby? Oba kluby jsem navštívil. Jazzhouse je jedním z nejlepších evropských klubů. Co se zvuku týče, řekl bych, že v Česku nemá konkurenci. Velkou roli v tom ovšem hraje i to, že je bar oddělen od sálu, což u nás není zvykem. Zato Montmartre je spíš kavárna. V obou prostorech vystupují často mezinárodní hvězdy a z dánské scény většinou jen ta největší jména. V Kodani bych doporučil ještě několik prostorů, kde můžete uslyšet hlavně dánské muzikanty. Jsou jimi Christiania Jazz Club, Huset i Magstræde, či Café Blågårds Apotek.

02215766.png

Kdo z dánských jazzmanů nebo skupin tě nejvíce zaujal? Hudebníků, kteří mě tu zaujali, je spousta. Výjimečný zjev je Kresten Osgood, neskutečně živelný bubeník a multiinstrumentalista vyznávající free jazz. Mezi saxofonisty mám rád Lotte Anker, která experimentuje s elektronickými zvuky a ruchy a Jespera Løvdala, který hraje spíše tradičnější jazz, ale velmi hezky. Mezi mladými kontrabasisty obdivuji Joela Illerhaga, který hraje v mém kvartetu. Je to výjimečně talentovaný muzikant a skvělý člověk. Ale našlo by se mnoho dalších jmen.

Mohl bys doporučit čtenářům pár dánských jazzových desek, které tě nejvíce zaujaly? Tak třeba tyto:

Lotte Anker a její trio s Američany Craigem Tabornem a Geraldem Cleaverem – Life at the Loft (ILK Music, 2009)

Makiko Hirabayashi trio s Marilyn Mazur a Klausem Hovmanem – Makiko (Enja, 2007)

Django Bates – Quiet Nights: Django sice není Dán, ale deska vznikla v Kodani (Screwgun, 1998)

Pokud vím, v březnu by Inner Spaces měli vydat své první album. Můžeš prozradit, u koho vyjde a nějak blíže jej charakterizovat? CD vyjde přes známý polský časopis Jazz Forum, který vychází každý měsíc. Je to výborná propagace kapely, protože se tak deska dostane snadno do rukou lidí, kteří se o jazz zajímají. Mezi ně patří i majitelé klubů a organizátoři festivalů. Věřím, že to bude mít pozitivní vliv na naše budoucí směřování na polské scéně, kde již kapela uspěla v některých soutěžích. Myslím, že nahrávání v ostravském rozhlase se opravdu povedlo. Vznik této desky je, řekl bych, osudový. Na poslední chvíli jsme vyměnili basistu, ale naprosto to sedlo a z nahrávek je podle mého názoru cítit čerstvost. Původně jsme neplánovali tento materiál vydávat, ale hned potom, co jsme si poslechli náběr, usoudili jsme, že by byla škoda, kdyby se to nedostalo k lidem. Zbývá zmínit ještě současné složení tohoto kvinteta – Štěpánka Balcarová – trubka, Vít Křišťan – klavír, Max Mucha – kontrabas a Grzegorz Maslowski – bicí.

02215788.jpeg