Enrico Rava Quintet - Tribe

„Posluchači ho spolehlivě poznají už po několika taktech: trubka úzkostlivého tónu, jakoby davisovského ražení, velmi často s dusítkem, střídá plynulé vyprávěcí fráze s náhlými, závratně vzlykavými výlety do vyššího rejstříku, a přitom neustále udržuje základní náladu osobitých skladeb s převahou pomalých temp,“ charakterizoval Ravovu hru Lubomír Dorůžka při recenzi předchozího alba New York Days. Na ní se obklopoval hvězdnou americkou rytmikou Grenadier-Motian, ve frontline exceloval saxofonista Mark Turner.

Rava přešel v mládí z trombónu na trubku – poté, co viděl naživo Milese Davise. Rozhodně však nelze tvrdit, že by šlo o Davisův klon, za svou kariéru si vybudoval dosti výrazný projev, který je poměrně jasně rozeznatelný.

Podívejte se na záběry z koncertu Ravova aktuálního kvinteta. Zde při konverzačních výměnách s trombonistou Gianlucem Petrellou:

Nové italské kvinteto není tak úplně nové. S jejími členy hrával po Evropě již pár let. Zejména spojení s trombonistou Gianlucem Petrellou na desce The Words and Days (2007) si vysloužilo skvělá hodnocení jazzových kritiků a byla připomínána jeho příbuznost s free-jazzovým trombónovým matadorem Roswellem Ruddem. Na albu Tribe dostává Petrella o trochu více prostoru než na zmiňované nahrávce. K nejvýraznějším vstupům patří asi právě to v Ravově originálu Choctaw:

Do okruhu hudebníků spřízněných s Petrellou patří mladý pianista Giovanni Guidi (1985), který již pár let příjemně překvapuje na deskách italského labelu Cam Jazz. Naposledy letos na vlastním albu We Don't Live Here Anymore, kde výrazně angažoval i Petrellu, se inspiroval bigbandy Carly Bley. V prvních reakcích na desku Tribe je vliv Bleyové zmiňován také, zejména v přístupu k baladám:

Rava se vždy rád obklopoval mladšími hráči, nevede ho k tomu nicméně altruismus či snaha „dát jim šanci“. „Jednoduše mě baví hrát s mladými muzikanty. S tím, jak se vyvíjím, potřebuji nové impulsy. A s Guidim je to stejné jako s Bollanim nebo Petrellou: vždy mě dokáže překvapit,“ říká k tomu Rava. Ještě mladší je basista Gabriele Evangelista (1988), který hrává v novém triu známého italského bubeníka Roberta Gatta. Rytmiku zde doplňuje zkušený bubeník Fabrizio Sferra (1959), známý ze spoluprací s Kenny Wheelerem, Chetem Bakerem, nebo Enricem Pieranunzim.

Poslechněte si Evangelistův přednes na kontrabas v baladě Incognito:

Album Tribe přináší nové kompozice, nově však také interpretuje Ravovy již historické kousky. F. Expres například vznikla již v 70. letech: Rava ji napsal pro svůj italský kvartet s Franco D’Andreou a nahrál pro ECM na album Opening Night v roce 1981:

Cornetteology, vzdávající hold Ornettu Colemanovi a Donu Cherrymu, ale také (jak vyplývá už z názvu) odkazující k Ornitology Charlieho Parkera, byla poprvé nahrána na albu Tati (v triu s Paulem Motianem a Stefanem Bollanim):

Měl-li Rava na albu Tribe dostát nálepky „ECM sound“, zjevně se mu to povedlo. Na desce převažují právě takto křehké balady a pomalá tempa, která s touto „jazzovou školou“ bývají spojována. K nejimpozantnějším v tomto ohledu patří Paris Baguette, doprovázená pouze jemným předivem Sferrových bicích a romantizujícím oparem piana:

Enrico Rava Quintet – Tribe

Enrico Rava – trubka Gianluca Petrella – trombón Giovanni Guidi – piano Gabriele Evangelista – kontrabas Fabrizio Sferra – bicí

Host: Giacomo Ancillotto – kytara

Label: ECM, 2011

www.enricorava.com