Erik Truffaz se vrací do Prahy, čtěte exkluzivní rozhovor

Dva koncerty v Praze má před sebou trumpetista Erik Truffaz. Vystoupí 27. září v Paláci Akropoli a o den později v Jazz Docku. Na obou místech se představí společně se svým Quartetem a se švýcarským rapperem Nyou. Vzpomínat budou na již kultovní album Bending New Corners, které vyšlo před dvaceti lety. Současně však Erik Truffaz připravuje k vydání novinku Lune rouge a hostuje na albu -123min. Čtěte exkluzivní rozhovor pro Český rozhlas Jazz!

Proč jste se rozhodl oslavit speciálními koncerty 20 let od vydání alba Bending New Corners? Čím je pro vás tak výjimečné? 

Jestliže měla moje tvorba nějaké opravdu zásadní momenty, pak to byla alba The Dawn a Bending New Corners. S nimi jsem totiž slavil první velké úspěchy. Navíc album Bending New Corners vzniklo zajímavým způsobem. Nic jsme nepřipravovali, pouze jsme během zkoušek improvizovali. Navíc právě na tomto albu jsme se ve spolupráci s rapperem Nyou dostali nejdál ve využití principů stylu drum’n’bass. A protože mne a mou kapelu právě toto album proslavilo, napadlo nás, že bychom se k němu mohli na koncertech vrátit. Mnoho našich posluchačů má toto album rádo, a tak jsem si říkal, že by nebylo špatné jim je znovu naservírovat. Byl to ostatně dobrý tah, vidíme, že se tento nápad publiku líbí. Byla to také příležitost zahrát si znovu s rapperem Nyou staré skladby. Po těch dvaceti letech ty věci rozhodně nehrajeme úplně stejně jako dřív. Ostatně klasičtí hudebníci opakují skladby, které vznikly před dvěma sty lety. Proč bychom nemohli my zopakovat, co jsme složili před dvaceti lety? 

Erik Truffaz a Nya znovu na scéně: 

Už jste mi odpověděl na nevyřčenou otázku, jestli ty skladby hrajete stejně jako dřív. Předpokládám tedy, že využíváte svých dlouholetých zkušeností a vše nějak posouváte. Je to tak? 

Samozřejmě. Skupina má více zkušeností. Je příjemné podívat se na starší hudbu s odstupem. Jsme si jistější sami sebou, všechno je jednodušší. Když jsem to album v roce 1998 natáčel, nemohl jsem tušit, že se k němu takto po dvaceti letech vrátím. 

S rapperem Nyou jste spolupracoval i na jiných deskách. Co se vám na jeho přístupu líbí? 

Nya účinkuje ve dvou skladbách na albu Saloua nebo v jedné skladbě na albu Arkhangelsk. Spolupracujeme pravidelně. Oceňuji na něm jeho groove, způsob, jaký klade za sebe jednotlivá slova, jeho smysl pro rytmus. 

Nyní připravujete nové album Lune rouge, které vyjde začátkem října. Co o něm v tuto chvíli můžete prozradit? 

Album Lune rouge představuje v mé tvorbě nový směr, výraznější roli než kdy dříve na něm hrají analogové syntezátory. Jiná je také práce s rytmem. Hudební produkci alba jsem svěřil bubeníkovi ze své kapely Arthuru Hnatkovi, kterému je teprve osmadvacet let a s rytmem pracuje jinak, než jsme v kapele byli zvyklí dříve. Například více používá polyrytmy. 

Erik Truffaz

Když jste vydal zmíněné album Bending New Corners, bylo Arthuru Hnatkovi pouhých osm let. Zná vůbec dobře vaši starší produkci? 

Nespolupracujeme poprvé, Arthur se podílel už na mém předchozím albu Doni Doni. Mou tvorbu sledoval dlouhodobě, poslouchal mé nahrávky už jako dítě. Ale já jsem především chtěl vyzkoušet něco, co by nás posunulo novým směrem. 

Mění se s větším využitím syntezátorů role trubky jako sólového nástroje? 

Ne, ta se moc nemění. Mění se náš zvuk, způsob komponování. A také ještě musím doplnit, že na albu budeme mít dva hosty, zpěváka Josého Jamese a zpěvačku Andrinu Bollinger. 

Zajímavé hosty, především zpěváky a zpěvačky, jste měl i na svých předchozích albech. Mění se nějak jejich role a například to, jaký význam jako instrumentalista přikládáte textům písní? 

Když si pozvu jako hosta na své album zpěváka, může zpívat takový text, s jakým přijde. Vůbec do toho nemluvím. Samozřejmě že kdyby se mi text velmi nelíbil, odmítnu jej. Ale jinak se role mých hostů nemění, stále mají velkou svobodu. Rozdíl je možná v tom, že v poslední době – na rozdíl od minulosti – už moc nespolupracuji s rappery. 

Poslechněte si první ukázku z nového alba Lune Rouge:

Říkal jste, že s novým albem se změnil způsob komponování. Jak to tedy dnes u vás v kapele probíhá? Přinesl prvotní nápady Arthur Hnatek a vy jste je pak doplnil o melodie? 

Arthur přinesl nápady, jejichž součástí byly už náznaky melodií. Některé z nich mi nevyhovovaly, a tak jsem je přepracoval. Potom jsme cizelovali formy skladeb, prodlužovali je nebo zkracovali. Ale Arthur ty věci přinesl už hodně hotové. Já sám jsem přišel s jednou úplně kompletní skladbou. 

Loni v létě jste začal spolupracovat se slovenským kytaristou Davidem Kollarem…

To je pravda. Znáte jej? 

Ano, znám se s ním osobně, už dlouho sleduji jeho dráhu. 

Vidíte, těsně před tímto rozhovorem jsem pro Davida něco nahrával. Mám ho jako muzikanta rád, mimo jiné proto, že má blízko k rocku. Sám jsem byl fanouškem rocku a konkrétně King Crimson. David má ale blízko také k ambientní hudbě a mně se vždycky líbil například Brian Eno. Je to opravdu velmi nadaný mladý muzikant. Zrovna mi poslal vynikající novou skladbu, takovou rockovější. Má velký smysl pro dobrý zvuk a pro prostor. Seznámili jsme se vlastně náhodou. Hrál jsem na festivalu v Košicích, David tam měl vystoupit s Arvem Henriksenem, ale ten byl nemocný, a tak jsem jej nahradil já. 

Slovenský kytarista David Kollar a Erik Truffaz

Trumpetista Erik Truffaz

Jako host hrajete také na albu argentinské sesterské dvojice Las Hermanas Caronni. Jak se vám líbí jejich hudba? 

Když mi někdo nabídne takovou spolupráci, nejprve si jeho práci poslechnu, a pak přemýšlím, čím bych ji mohl obohatit. To, co dělají sestry Caronni, je spíše folklorní hudba nebo world music. Je to tedy úplně něco jiného, než co dělám například s Davidem Kollarem. Snažil jsem se jejich písně doplnit krátkými zpěvnými melodiemi. 

A je to pro vás zajímavé? Posouvá vás to v něčem? 

Ale samozřejmě, mám to moc rád. Obohacuje mě, když objevuji něco nového a pokouším se sloužit hudbě různých žánrů. Já opravdu nejsem jen jazzový trumpetista. V poslední době mě více zajímá rock nebo world music než bebop. 

Vím, že vás zajímá také literatura. Co čtete v současné době? 

Celý život hledám knihy, z kterých se naučím něco nového. Nechávám se knihami vychovávat. Momentálně čtu Muže bez vlastností od Roberta Musila. Je to náročná literatura, někdy musím tutéž větu přečíst čtyřikrát, ale je to důležité, protože to člověku otevírá mysl a nutí jej soustředit se na něco, na co by jinak ani nepomyslel. V hudbě je to stejné. Když objevím autora, který mě nutí přemýšlet novým způsobem, je to velké plus. To je opravdové bohatství života. Objevovat lidi, kteří nás svými myšlenkami přesahují. To je úžasné. 

Související