Je třeba snít a nebát se riskovat, říká kanadská experimentátorka Kris Davis
Před nedávnem hrála v Praze Bagatelly Johna Zorna, nyní míří se svým triem na brněnský Jazzfest. Poslechněte si Jazz Profil: výběr z nahrávek kanadské pianistky, skladatelky a majitelky progresivního vydavatelství Pyroclastic, Kris Davis.
Kris Davis se narodila v roce 1980 ve Vancouveru. Na piano začala hrát, sotva vyšla z mateřské školy. Vyrůstala v Calgary, kde studovala klasický klavír na Královské hudební konzervatoři a v roce 1997 se přestěhovala na východ, do největší kanadské metropole jako stipendistka Torontské univerzity.
S jazzem se seznámila a zajímala se o něj už na střední škole – ve dvanácti letech hrála ve školní jazzové kapele – nicméně v Torontu se její zájem ještě prohloubil, díky studiu u pianistů Briana Dickinsona a Garyho Williamsona, ale také díky tomu, že se na torontské scéně poměrně brzy zorientovala. Torontskou univerzitu absolvovala v roce 2001 a hned získala grant na studium u klavíristy a skladatele Jima McNeelyho v New Yorku. Ještě téhož roku se tam přestěhovala.
Kris Davis hrávala v nejprogresivnějších newyorských klubech a v roce 2003 natočila své debutové album s názvem Lifespan. Deska naznačila Krisinu cestu k jejímu osobitému, hledačskému stylu. Ovlivněna mistry moderní klasiky i jazzu, oplývala hlubokým porozuměním tajům improvizace, neváhala zapojit i rozšířené techniky hry a hojně čerpala inspiraci třeba z děl klasických skladatelů Györgyho Ligetiho (jejího největšího miláčka), Luciana Beria nebo Mortona Feldmana, ale samozřejmě i jazzových legend jako Thelonious Monk, Cecile Taylor, Herbie Hancock nebo Keith Jarrett.
Po dokončení magisterského studia klasické kompozice na City University of New York se brzy stala jednou z předních osobností newyorského – a zejména brooklynského – jazzu a nové příležitosti na sebe nenechaly dlouho čekat. Podílela se mj. na projektech notoricky známých hudebníků, za všechny jmenujme třeba trumpetistu Davea Douglase, saxofonistu Johna Zorna, kytaristy Billa Frisella, Juliana Lage nebo Mary Halvorson, pianistu Craiga Taborna a nebo multiinstrumentalistu Roba Mazurka.
Věřit své intuici
Od úplných počátků vystupovala v různých konstelacích po boku původem německé saxofonistky Ingrid Laubrock, ať už šlo o trio Paradoxical Frog, kvarteto Lark nebo třeba naposledy duo, které zaznamenala deska Blood Moon. Mimořádný úspěch a cenu Grammy jí přinesla spolupráce s bubenicí Terri Lyne Carrington.
Největším uměleckým triumfem je prý pro ni však to, že dokázala pokračovat v hudební kariéře i poté, co se stala matkou. Koneckonců největší inspirací v životě jí byla právě její máma. „Naučila mě věřit své intuici a tomu, že život je krátký, takže je třeba snít ve velkém a nebát se riskovat, pomáhat druhým v nouzi a chovat se k lidem tak, jak byste chtěli, aby se chovali k vám.“
Zatím poslední kapitolu muzikantského snu Kris Davis napsalo album Run The Gauntlet. Spolu s kontrabasistou Robertem Hurstem a bubeníkem Jonathanem Blakem na něm vzdala hold pianistkám, jimiž se nechala ovlivnit: Geri Allen, Marilyn Crispell, Carle Bley, Renee Rosnes nebo Sylvii Courvoisier.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
