Můj domov je teď všude a nikde, říká slovinská hudební nomádka Kaja Draksler

Kaja Draksler (1987) vyrůstala obklopena lesy, jezerem a horami v malé slovinské vesničce Trboje. Nepochází z hudební rodiny, a tak se prý začala hudbě věnovat víceméně shodou okolností.

„Začalo to velmi brzy. Jednou jsem k Vánocům dostala malé dětské piánko a moc se mi líbilo. A tak mě rodiče dali ve čtyřech letech do vesnické hudební školy, která sídlila prakticky ve vedlejším domě. Vždycky jsem si myslela, že to bude jen koníček,“ vzpomíná Kaja na své hudební začátky.

Nakonec ale přehodnotila i své plány studovat latinu a starořečtinu a v osmnácti, v roce 2005, se vypravila do Nizozemska studovat hudbu. O několik let později se už zcela ponořila do bohatého světa amsterdamské improvizační scény, která skvěle doplňovala její studia klasické kompozice.

Po studiích se rozhodla zůstat v Amsterdamu a hojně vystupovala po celé Evropě, ale i ve Spojených státech a v Kanadě. Jako skladatelka spolupracovala s řadou prestižních formací, od vokálních a komorních souborů až po big bandy a orchestry. Za všechny jmenujme třeba Slovinskou filharmonii, italský Instabile Orchestra, Metropole Orkest nebo umělecké centrum KAAP a jeho luxusní působiště v Concertgebouw v belgických Bruggách.

Propojovat světy

Jako kapelnice se snaží dávat dohromady hráče, kteří pocházejí z různých prostředí a světů, takříkajíc pestrou směs. „Myslím, že můj proces výběru je zčásti racionální a zčásti intuitivní. Především se snažím představit si, jak mohou různé charaktery lidí a jejich způsob hraní fungovat dohromady jako celek. Klíčové je pro mě zkoušet stále nové věci, stavět se novým výzvám a udržovat si svěžest, zároveň je ale pro mě důležité pracovat a rozvíjet hudbu společně s pevnou skupinou lidí. Chci do své hudby zapojit jejich hlas a projev, dát jim svobodu, aby přispěli svým zvukem, ale také je ponoukat, aby dělali věci, které by možná normálně nedělali,“ vysvětluje Kaja Draksler, jejíž okteto se hned po debutu v roce 2017 setkalo s velkým ohlasem kritiky i fanoušků.

Kaja Draksler|foto:Francesca Patella

Ráda se nicméně uplatňuje v různých hudebních konstelacích. „Některé projekty jsou hodně konceptuální, jiné dost otevřené. Hudba mého oktetu je do značné míry napsaná, ale je zde i dost prostoru pro improvizaci. Když hraju sólově, jde většinou o kompozice. V duu, třeba s trumpetistkou Susanou Santos Silvou, volně improvizujeme. V triu Punkt.Vrt.Plastik (s basistou Petterem Eldhem a bubeníkem Christianem Lillingerem, pozn. red.) hrajeme pouze skladby, improvizujeme uvnitř formy. S hudbou, která není ode mě, je to docela fuška, protože kluci píší dost složité kompozice,“ vysvětluje Kaja, která se po třinácti letech v Nizozemsku přestěhovala do Kodaně, aby se po dalších pěti letech vrátila do Trboje, své rodné vesnice. „Můj domov je teď všude a nikde,“ říká.