Nechci hrát folklórní kýč pro peníze, říká Bojan Z

Bojan Zulfikarpašić se narodil 2. února v roce 1968 v Bělehradě, v bývalé Jugoslávii. Vyrůstal v prostředí, kde byla hudba na dennodenním pořádku. Hlavním hudebním zdrojem mu byly, jak se na území bývalé Jugoslávie, říká: „Starogradske pesme“. Jednoduše skladby se silnými prvky folkloru, oblíbené od 19. století, které se hrávaly na území Bělehradu v barech, restauracích a tavernách.

„Každý večer jsme po večeři v bytě o pětašedesáti metrech čtverečních vytahovali kytary a další láhve vína. U toho jsem usínal jako dítě,“ říká Bojan, který začal hrát a studovat hru na klavír ve věku pěti let ve škole Kosta Manojlović v bělehradské části Zemun, kterou by obyvatelé Bělehradu, kteří jsou zvyklí na mnohé, označili za drsnou.

Podobný popis by si zasloužily i chudinské čtvrti Brazílie, jejichž hudba se k Bojanovi také dostala vedle balkánského folkloru, klasické hudby, jazzu nebo blues. Jenže, stejně tak miloval jednu liverpoolskou čtveřici. „V šesti letech jsem dostal k narozeninám desku Revolver od Beatles. Tehdy bohužel nešlo sehnat noty, ale díky tomu, že jsem od lidí okolo viděl a slyšel, jak se dají skladby naučit poslechem, naučil jsem to taky a začal to aplikovat i zde,“ říká Bojan a dodává: „K jazzu jsem se dostal ve čtrnácti díky ikonám typu Keith Jarreth, Chick Corea nebo Herbie Hancock.“ 

Bojan Z|foto:Laetitia Dumez

V roce 1993 natočil svůj eponymní debut v rámci Bojan Z Quartet. Následoval titul Yopla! a v roce 1998 vydal album Koreni, na kterém se podíleli Karim Ziad z Alžírska, Kudsi Erguner z Turecka a Vlatko Stefanovski z Makedonie. Na těchto deskách, vydaných u labelu Label Bleu, kombinoval folklor a rytmické prvky z Balkánu, ale i z blízkého okolí. Bojanův osobitý vztah k různým formám folkloru najdete v záznamu.

Mít štěstí na spoje

Zajímavé spolupráce probíhaly průběžně po celou jeho kariéru, ale jedna z nejzajímavějších započala v roce 2019, majíc však silné starší kořeny. Řeč je o triu ve složení Bojan Zulfikarpašić (klavír), Gary Brunton (skladatel, producent, kontrabas) a Simon Goubert (bicí). Výsledkem bylo album Night Bus. Basista Gary Brunton a Bojan Z se poznali během studií na Le CIM v pozdních osmdesátých letech. V té době poznali i velice zkušeného bubeníka jménem Simon Goubert. Ke spolupráci ale došlo až o třicet let později. Název desky odkazuje ke Garyho a Bojanovým společným pozdním cestám domů po jazzových koncertech v noční Paříži.

Zároveň se často nestává, že by dvojka překonala jedničku, ale titul z roku 2021, pojmenovaný Second Trip, je jeden z nejsilnějších titulů v Bojanově diskografii, včetně skladby Mingus’ House. „Jedná se o poctu Charlesovi, který ovlivnil hudbu dvacátého století na mnoha úrovních. Obdivuji jeho kompozice, instrumentální techniku, politickou uvědomělost nebo angažovanost. Od mých šestnácti let jsem byl hluboce ovlivněn jeho basovým zvukem. Předtím, než jsem složil tuto skladbu, jsem si znovu poslechl mnoho jeho starších alb a znovu přečetl jeho autobiografii Beneath The Underdog, stejně jako knihu, kterou napsali Brian Priestley a jeho žena Sue Mingus. Napsal jsem text, který přináší můj pohled na jeho život a složitou osobnost,“ vysvětluje Gary Brunton, mimochodem student Davea Hollanda.

Natoč a vydej!

Z nejnovější tvorby se nabízí zmínit poslední Bojanovu řadovku, a to AS IS z roku 2023. „Album jsme nahráli za několik hodin. Je totiž součástí rozsáhlé kolekce nahrávek, které během krátké doby pořídila má drahá přítelkyně Hélène Dumez, která je trochu megaloman, ale stejně také klíčový mecenáš, který miluje hudbu. Pronajala byt, kde se postupně vystřídalo čtrnáct jejích oblíbených pianistů. Všichni jsme měli stejné podmínky, ale stejně tak byla motivace dosáhnout autentického zvuku. Sedneš si ke klavíru a takhle to prostě zní. Zároveň bez žádných úprav. Natoč a vydej. Aby se tomu konceptu ještě víc pomohlo, tak polovina jsou mé autorské a ta druhá mé oblíbené skladby jiných autorů,“ říká Bojan Zulfikarpašić, kterého můžete brzy vidět naživo, společně s formací Axiom 29. dubna v pražském klubu Jazz Docku.