Z Triloka Gurtu jsem byl úplně vyjevený, říká Tomáš Reindl

O hudební navození atmosféry se postará Reindlova skladba Párový tanec Shivy a Shakti, natočená v triu s violoncellistkou Dorotou Barovou a Pavlem Hrubým, jenž v tomto případě zvolil basklarinet. Autor hraje na tabla a obsluhuje interaktivní elektroniku.

„Ve skladbě jsem se inspiroval indickou hudbou, indickou rytmikou, a jak už napovídá název, trošku odkazuje i na kapelu Shakti Johna McLaughlina, která je v tomto ohledu velmi inspirativní. Jde o asi první a myslím že i dosud nejlepší formaci, jaká skloubila jihoindickou hudbu s jazzem,“ rozpovídá se host.

Hostitel naváže otázkou, zda Tomáš Reindl pochází z hudební rodiny: „U nás to bylo hodně o kostelních varhanách. Maminka je klavíristka a také varhanice, táta sice není profesionální muzikant, ale celý život se věnuje chrámovým varhanám jako organolog. Sestra nepadla daleko od stromu, ta je hodně dobrá varhanice.“

Reindl se ovšem odmala nevěnoval jedinému oboru: „Vystudoval jsem elektrotechnické školy, střední a vysokou, v Plzni. Ale u toho jsem dělal hudbu čím dál intenzivněji až jsem se k ní překlopil tak, že jsem jako technik nikdy nepracoval.“

Jak ale víme už z obsazení úvodní nahrávky, svým způsobe se „vztah k elektrotechnice“ hodil. „Elektroniku mám rád, s hudbou jde dobře dohromady a v posledních letech ji hodně využívám. Oblíbil jsem si i hudbu čistě elektronickou, takže určitou souvislost to má.“

Začínal jsem s bigbítem

Svým prvními hudebními spády ale host překvapí. Nešlo ani o hudbu etnickou, ani o jazz, ani o elektroniku:

„Začínal jsem s bigbítem a pak jsem postupně očenichával ty další oblasti. V Plzni po revoluci se začal konat festival Jazz na ulici a v té době jsme začínali hrát a společně se učili jazz třeba s Marcelem Bártou, se kterým jsme měli společnou kapelu a ve které hrál i Jirka Šimek. Franta Kučera byl takový náš mentor v té krásné době.“

Skladatel a multiinstrumentalista Tomáš Reindl|foto:Petr Vidomus

Než se Tomáš Reindl dostal k bubínkům tabla, učil se pochopitelně na „obvyklejší“ instrumenty:

„Odmala jsem hrál na piano, pak jsem přešel na klarinet, ten jsem ale na dlouho odložil a vrátil se k němu asi až před patnácti lety, a s úplně jiným přístupem ho využil ve svém projektu Omnion.“

Onen „jiný přístup ke klarinetu“ pak Reindl vtipně popíše jako „ethno-prasácký“. K etnické hudbě se pak Tomáš Reindl dostal nikoliv přímo, ale právě prostřednictvím jazzu:

„Nejdříve jsem ochutnával jazzové klasiky, ale velmi brzy mě začaly zajímat různé fúze. Nejdříve latinskoamerická hudba, a pak jsem objevil jednu nahrávku, kterou tady chci pustit. Pro mě byla dost průlomová.“

Šlo o album Que Alegria z roku 1992 od tria Johna McLaughlina, ze kterého zazní skladba Reincarnation.

„Na té desce hraje Trilok Gurtu a já v té době vůbec nevěděl, co to jsou tabla. Slyšel jsem ten zvuk, který mě úplně fascinoval, a myslel jsem si, že tam hraje více perkusistů nebo jde o nějaký overdubbing. A pak jsem zjistil, že to jen jeden člověk hraje na jeden nástroj. Byl jsem z toho úplně vyjevený.

Host zabrousí srozumitelnou formou i do vítané osvěty:

„Rága je víc než stupnice. Jde o improvizaci v nějakém modu, ale v rámci improvizace jsou velmi přísná pravidla. Každá rága má charakteristické patterny, a také specifickou péči, kdy se ke každé notě přistupuje trochu jinak. Některé noty se hrají s vibratem, jiné rovně. I v intonaci jsou rozdíly, takzvané shruti, což jsou mikrotónové rozdíly, malá tercie se může v lišit v jedné ráze oproti druhé ráze... Stupnice se často hraje ‚zalomeně‘… Některou třeba nesmíte zahrát vzestupně celou, ale musíte třeba od čtvrtého stupně zatočit zpátky na třetí a pak skočit na pátý…“

Což není žádný samoúčel: „Celé to má nejen potěšit posluchače, ale navodit konkrétní náladu. Ve starých spisech je definice: To, co zabarvuje mysl, je rága.“

Na což Martin Brunner reaguje „to se s nimi ale nedá hrát“. A Tomáš Reindl oponuje, že se to akorát musí nastudovat, podobně jako jazz:

„Analogie s jazzem je tam velká. Jako se v jazzu učí standardy a improvizovat na různé akordické značky a v různých stylech, tak v indické hudbě je to podobné – člověk studuje rágu a naučí se principy, pak se v tom osvobodí a používá různé stavební díly a rágu už si vystaví sám.“

Víc už neprozradíme, jen to, že následovat bude skladba Mumakata (1979) z prvního alba worldjazzové kapely Codona. Poslechněte si poutavé vyprávění a kontemplativní hudbu ze záznamu výše.