Na kytaru hraju, protože jsme bydleli v paneláku, říká Kateřina Hošková
Vynikající kytaristku ovšem nejdříve chytly bicí. Jaká muzika formovala talentovanou hráčku a skladatelku, mimo jiné členku tria flui se Štěpánkou Balcarovou a Jaromírem Honzákem? Dozvíte se v Jazzotéce.
Kateřina Hošková se představí živou nahrávkou svojí skladby v podání kapely sestavené z mladých talentů v rámci workshopu Elbphilharmonie Jazz Academy 2025. Jejími spoluhráči tu jsou další účastníci workshopu saxofonista Coleman Rose, pianista David van der Grinten, basista Morten Østerlund Larsen a bubeník Jens Emil Jensen, o kterých v budoucnu pravděpodobně ještě uslyšíme.
Budík jsem si dala na půl jedné ráno a pak vyrazila na jam
„V srpnu jsem byla na jazzové akademii v Hamburku, kde jsem měla možnost pracovat celý týden pod vedením pianisty Geralda Claytona a bubenice Allison Miller na svojí skladbě. Šlo zároveň o skladatelský i interpretační workshop a repertoár, který jsme sestavovali, pak na závěr týdne zazněl na vystoupení v sále hamburské Elbphilharmonie,“ upřesňuje Hošková.
Moderátor Martin Brunner s povděkem reaguje, že dnešní mladá generace má ohromné možnosti, o jakých se mu v totalitních dobách, kdy on začínal, ani nezdálo. A zmíní i studia Hoškové v Paříži v rámci programu Erasmus.
Rozhovor se jako obvykle stočí na rodinné muzikantské zázemí. „Moje máma učí na ZUŠ, vystudovala pedagogickou fakultu, hraje na piano a na flétnu. Do ZUŠ jsem začala chodit už ve čtyřech letech, trávila tam spoustu času, ale vlastně to byla zároveň určitá forma hlídání,“ směje se Hošková.
K jazzu ji přivedl Jim Hall
Nejdříve střídala různé nástroje, ale v osmi letech začala chodit do hodin klasické kytary. „To mě moc nebavilo a ani mi to moc nešlo,“ přiznává.
„Ve dvanácti jsem se začal učit hrát na bicí a zkoušela i baskytaru. Bicí mě chytly mnohem víc, ale protože jsme bydleli v paneláku, vrátila jsem se ke kytaře, ale už k té elektrické, na kterou mohu cvičit kdekoliv a kdykoliv.“
O jazz se začala kytaristka zajímat v šestnácti. „Asi šlo o shodu náhod nebo algoritmů na youtube, ale začala jsem poslouchat klasické nahrávky například Jima Halla. Přes internet jsem si našla učitele a zároveň začala každý týden jezdit do Prahy na jam sessions. Tam jsem se setkala se správnými lidmi, kteří mě navedli na studium VOŠ Jaroslava Ježka.“
„O studiu mi na jamech řekl Libor Šmoldas. Později, od druháku nebo od třeťáku, mě učil i David Dorůžka a teď k němu chodím i na HAMU. Oba pro mě byli důležití, myslím, že jsem v každé fázi svého vývoje chodila k tomu správnému člověku,“ chválí si kytaristka pedagogy.
Coby formativní nahrávku vybere Kateřina Hošková zmíněného Jima Halla, konkrétně snímek I Hear A Rhapsody z alba Live!, natočeného v roce 1975 v torontském Bourbon Street Jazz Clubu.
Pařížské dobrodružství
„Bylo to dobrodružné, ale dalo mi to strašně moc. Budu z toho čerpat určitě celý život,“ komentuje Hošková opuštění komfortní zóny a „vhození“ do světa, konkrétně na studia na Paris Conservatory.
„Paříž jsem si vybrala jak kvůli městu samotnému, tak i tamní scéně. Chodila jsem často na jam sessions, kterých se tam koná oproti Praze opravdu hodně. Každý den se jich najde pár. Přitom bývá na všech plno, před klubem se stojí fronty. A začínají mnohem později, obvykle po půlnoci, tak jsem si občas dávala budík na půl jedné ráno a pak vyrazila na jam, trvající třeba do pěti do rána,“ přibližuje Hošková svoje pařížské dobrodružství.
Jako dalšího oblíbence jmenovala Hošková Billa Frisella. Zvolila nahrávku Konitzovy skladby Subconscious Lee z desky Small Town, koncertního záznamu z klubu Village Vanguard v duu s Thomasem Morganem.
„Tohle bylo moje první setkání s Billem Frisellem, kdy mě neskutečně zaujalo jeho hraní a začala jsem ho poslouchat. Šla jsem někam po ulici a ta skladba mi skočila do sluchátek jaksi náhodou. Předtím mi Frisella pořád někdo tak intenzivně doporučoval, až jsem k němu získala odstup a naschvál ho poslouchat nechtěla,“ směje se Hošková a dokazuje, že na všechno si člověk musí přijít sám.
Ze zbytku pořadu už ale prozradíme jen tolik, že v kontaktu se zahraničím by Hošková chtěla zůstat i po skončení studia v Paříži. Nebo že se rozpovídá o svých projektech: „Původně jsem měla trio, ale nyní jsem začala psát takové skladby, které se hodí pro větší obsazení. Plánuji kvintet či sextet s dechovými nástroji. Ale hodně ráda mám i dua.“ Více se dozvíte Jazzotéce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
