Petr Holub: Dokud nám ještě někdo půjčí
Nelze popřít, že Eurostat nám Čechům pokazil radost – i když moc radosti tady nebylo ani předtím. Začalo to tím, že Český statistický úřad zveřejnil výpočet, podle kterého se stát loni zadlužil částkou 240 miliard korun, a to i po započtení přebytků, které na svých účtech tradičně vykázaly obce a kraje.
Jenže teď přišli kolegové z Bruselu a zvýšili sekyru na 268 miliard. To je o 50 miliard víc než v roce 2022. Zároveň jde o částku, která dosahuje 3,7 procent HDP.
Čtěte také
Samozřejmě, jde jen o čísla, ovšem politika se dnes do značné míry okolo čísel točí. Pokud se tedy schodek rozpočtu či veřejných financí ve srovnání s rokem 2022 zvýšil o 0,5 procenta HDP, pak mohou představitelé vlády Petra Fialy (ODS) sotva mluvit o tom, že šetří a vylepšují veřejné finance.
Bude tedy třeba změnit rétoriku. V minulém roce jsme prošli těžkým obdobím energetické krize a vláda musela najít peníze, aby pomohla potřebným – důchodcům, všem rodinám i těžce zasaženým firmám, nemluvě o nezbytných investicích do obrany.
Je ještě s podivem, že schodek udržela pod čtyřmi procenty. Můžeme se ale spolehnout, že v blízké době, možná už letos, se dluhy opravdu sníží – pokud se tedy zase nestane něco nečekaného.
Patriarchální cesta
Z příběhu loňského zadlužení ovšem vyplývá i leccos zajímavějšího než nezbytnost změnit marketing vládních stran. Schodek veřejných financí, ve srovnání s předkrizovým obdobím, loni stejně jako v Česku narostl v zásadě už jen v ostatních třech zemích Visegrádu.
Čtěte také
Víc než jinde právě politici těchto států uznali za svou povinnost chránit občany před vysokými cenami a na penězích přitom nešetřili.
To leccos vypovídá o politickém stylu, který v těchto zeměpisných šířkách převládl. Není třeba udržovat stát jako dobře namazaný stroj, který bez zbytečné byrokracie zajišťuje životně důležité služby těm, kdo si ho platí.
Spíše se prosadil patriarchální model, podle kterého se vrchnost stará o trochu nesvéprávné poddané, kteří by si jinak nevěděli se svým životem rady.
Hlavním příkazem politiky se pak stává přesvědčit co nejvíc svěřenců velkolepými dary a subvencemi – samozřejmě přitom zamlčet, že si všechny podpory a dotace v důsledku zaplatí sami.
Patriarchální cesta přirozeně vede do slepé uličky. Další kapitolou příběhu o nákladné pomoci obyvatelstvu, vydanému všanc zlému světu, totiž obvykle bývá volání po zvýšení daní, které se ostatně ozývá stále častěji.
Ať už jde o bankovní daň, nápad z dílny STAN, anebo znovuzavedení elektronických pokladen EET, což doporučuje Andrej Babiš (ANO). Přitom nikdy nedosahovaly příjmy státu takových výšin jako v minulém roce. Jenže záchrana národa něco stojí.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
