Snarky Puppy rozezpívali Lucernu instrumentální hudbou

Snarky Puppy hrají vlastně jazzový pop a jejich melodie patří do rodu chytlavých a zpěvných. Ale hudba SP přitom rozhodně není prvoplánová a jednoduše či dokonce podbízivě vystavěná. Naopak, hýří celou paletou rafinovaných muzikantských lahůdek a originálních nápadů. Zkrátka, představa, že během jejich produkce bude zcela zaplněná Lucerna (ač bez uzavřených horních balkonů) nejen pozorně poslouchat, ale především tančit, mávat rukama a zpívat si s kapelou, jako kdyby šlo o přímočaré popové interprety, není až tak samozřejmá.

Přesně k tomu ovšem na koncertech Snarky Puppy dochází a Praha nebyla výjimkou. Což svědčí jak o kvalitách kapely, která krom mistrovství a fantastického hráčského nasazení zvládá také komunikaci s publikem a show, tak o tom, že se vkusem „masovější“ části publika to zdaleka není tak špatné, jak často říkají dramaturgové komerčních rádií na omluvu vysílaného braku.

Dobrou náladu navodila už předskakující zpěvačka a skladatelka Malika Tirolien, pocházející z Guadeloupe ve francouzském Karibiku a působící v Kanadě. Přesně ta, která hostovala na Grammy oceněném albu Snarky Puppy Family Dinner Volume 1 a zpívala v „bokovce“ Bokanté, kterou si založil kapelník Snarky Puppy Michael League. Malika se s elektrifikovanou kapelou pohybovala na pomezí moderního R&B, nu-soulu, funku a hip hopu, střídala angličtinu s francouzštinou. Mimochodem, rapové vsuvky ve francouzštině působily v jejím podání mnohem „zpěvněji“ než je v žánru zvykem.

Elektrický big band

Snarky Puppy se soustředili především na skladby z nového, živě natočeného alba Empire Central. Viz setlist níže. Provedení v Lucerně si v ničem nezadalo s tím z desky. Ansámbl nepotřeboval ani pár taktů na rozehrání. Kapelová chemie, a hlavně toky energií mezi jevištěm a hledištěm, fungovaly od prvních taktů úvodní skladby Keep It On Your Mind. Dokonalé vysvětlení faktu, proč jsou Snarky Puppy především koncertní kapelou a proč alba tak rádi točí živě, za interakce s publikem.

Kapelník League se právě v Keep It On Your Mind nápadně věnoval syntezátoru, než přešel k baskytaře. A přestože je sestava Snarky Puppy doslova vyztužena hradbou klávesových nástrojů, plnost soundu není přehnaná, nevznikal dojem zahlcenosti. Každý part měl v aranžmá svoje místo. Jakýsi efekt „ne-dechového big bandu“, čímž nechci snižovat důležitost dechové sekce SP, toť klad navíc, se vší big bandovou pestrostí, dynamikou a silou.

Bylo přitom zábavné sledovat kapelníka Michaela, jak například ve skladbě East Bay odpočítává, „diriguje“ či spíš na prstech ukazuje doby spoluhráčům. Třeba když se na úvodní unisono dechů a kytary Boba Lanettiho začala nabalovat vůbec ne přímočará rytmika. Což svědčí mimo jiné o tom, že nový repertoár zdaleka ještě není rutinou a zároveň, že souhra početné sestavy nepatří k těm vydřeným. Vedle partitur zbývala spousta místa na improvizační telepatii.

Vůbec ne zanedbatelným kladem koncertu byly také projekce nad pódiem. Zdánlivě povrchnější součást show, nicméně grafické pohrávání si s motivem obalu alba Empire Central dobarvovalo náladu skladeb, aniž by odvádělo pozornost od muziky. A detailní záběry kamer na jednotlivé muzikanty alespoň trochu ve větších prostorách nahradí dojem „klubové blízkosti“.

Snarky Puppy|foto:Petra Hajská

S domácím hostem

Ze skladeb posledního alba na publikum výborně zabrala například skočná funková odlehčenost Pineapple, se sólem Justina Stantona. Nebo naopak riffová, bluesově zatěžkaná Trinity, kde na klávesy exceloval Shaun Martin. Ohromný aplaus ovšem vyvolala také balada Belmont. Už proto, že League pozval na pódium zdejšího hosta, pianistu Jiřího Levíčka.

Chviličku zabralo nalezení společné nálady, „výměna stráží“ u kláves, poté se Levíček za elektrickým pianem se ctí a nádherně rozehrál a vnesl do skladby Snarky Puppy zase nový pohled. Pozvání právě Levíčka má přitom mnohem hlubší důvody, i když SP zvou na scénu hosty často. League a Levíček byli spolužáci na University Of North Texas a jeden čas spolu i bydleli. A když psal League po letech, v době lockdownů, repertoár k albu Empire Central, právě na zlaté časy studií často vzpomínal. Asi i proto balada Belmont vyzněla tak procítěně a v dobrém smyslu sentimentálně.

Čtěte také

Zach Brock: Houslista ze Snarky Puppy mění pohled na jazzové housle

Dalším, tentokrát v rámci turné SP pravidelnějším hostem se stal i „externí spolupracovník“ SP, hvězdný trumpetista Philip Lassiter (Stevie Wonder, Roberta Flack, Queen Latifah, Prince atd.), který si s kapelou střihl kus Take It. Michael League mu zároveň udělal z pódia vtipnou reklamu: „Phil zítra (tj. 24. 10. 2022, pozn. aut.) hraje tady v Praze v Jazz Docku, kam na něj určitě tisíce z vás půjdou.“

O extatické finále se postarala publikem coby přídavek vytleskaná, okamžitě rozpoznaná a mnohými prozpěvovaná skladba Lingus z alba We Like It Here, s gradujícím Reynoldsovým saxofonovým sólem. Jedině proto, že sál Lucerny byl naprosto správně uspořádán pro stojící publikum, nelze psát o „ovacích vestoje“. Šlo o naprosto přesvědčivý úspěch instrumentální kapely, což dává šanci i na další návraty sofistikovaného pojízdného večírku do Česka.

Pozn. Novou desku Empire Central můžete na ČRo Jazz slyšet tento týden v rubrice Album týdne.