Snarky Puppy – Culcha Vulcha
Americkému kolektivu Snarky Puppy se rozhodně nedá upřít nadšení pro věc. Sotva utichly ohlasy na jejich zkraje roku vydanou desku Family Dinner – Volume 2, už se formace kolem baskytaristy Michaela Leaguea prezentuje dalším albem, Culcha Vulcha. To jsme na stanici Český rozhlas Jazz zvolili Albem týdne.
Snarky Puppy jakoby v posledních letech nalezli formuli na úspěch. Místo vypiplaných studiových alb se soustředili na zachycení syrových emocí během svých „živáků“. S nejrůznějšími hosty po boku a s podporou publika v hledišti.
To byl případ desky Family Dinner – Volume 1, za níž i díky nadpozemskému výkonu zpěvačky Lalah Hathaway obdrželi Grammy, stejně jako alba We Like It Here, které bylo nadšeně sdíleno na sociálních sítích. Konečně deska Sylva z loňského roku přinesla skupině další ocenění Grammy a opět se jednalo o tentýž koncept (tentokráte s ansámblem Metropole Orkest).
Proto bylo trochu překvapením, když před pár týdny vyšlo album Culcha Vulcha v podobě, jaké jsme se od Snarky Puppy už nějakých osm let nenadáli – jako tradiční studiový počin, ve stabilní sestavě kapely bez hostujících hvězd. Příznačné je, že deska vznikla ve studiu v texaském Tornillu, jen pár set mil od University of North Texas v Dentonu, kde se kapela v roce 2004 dala dohromady.
Culcha Vulcha je velmi pestrým albem. Michael League, autor pěti z celkových devíti kompozic, se netají svým obdivem k hudbě nejrůznějších afrických či asijských kultur. Vzpomeňme jeho doposud patrně nejznámější skladbu Shofukan (z desky We Like It Here), která dle jeho slov vznikla v japonském kulturním centru, ovšem paradoxně na základě jakéhosi utkvělého libanonského hudebního motivu.
Podobný mix nabízí už úvodní Tarova, která nezapře blízkovýchodní rytmické inspirace, v některých pasážích připomíná tradiční japonskou hudbu a nakonec kulminuje v rockový závěr ve stylu Led Zeppelin.
V následující Semente jsme svědky neobvyklé kombinace brazilské melodiky s rytmem, který opět odkazuje někam na Blízký východ. Třetí v pořadí, Gemini z pera klávesisty Justina Stantona, originálně spojuje jednoduchý groove á la Hank Williams se snovou melodií, jež připomíná skladby Hermeto Pascoala.
V podobném duchu se odvíjí i dalších šest kompozic alba Culcha Vulcha. Na první poslech se to může zdát jako poněkud divoký mix nesourodých vlivů, ovšem po čase je třeba uznat, že Michael League se svými souputníky odvedl skvělou práci při aranžování materiálu a zejména při jeho provedení, čemuž jistě pomohla i soustředěná atmosféra v nahrávacím studiu.
Když k tomu připočteme skvělé výkony jednotlivých sólistů, jejichž výstupy jsou rovnoměrně rozděleny napříč celým albem, nezbývá než konstatovat, že Culcha Vulcha je dalším milníkem v diskografii Snarky Puppy.
Snarky Puppy – Culcha Vulcha
Michael League – basa, klávesy, leader
Bill Laurance – klávesy
Justin Stanton – trubka, klávesy
Shaun Martin – klávesy
Bob Lanzetti, Mark Lettieri, Chris McQueen – kytary
Mike Maher, Jay Jennings – trubky
Chris Bullock – tenor saxofon, flétna, klarinet
Bob Reynolds – saxofon
Nate Werth – perkuse
Robert „Sput“ Searight – bicí
Cory Henry, Bobby Sparks – klávesy
Zach Brock – housle
Label: Ropeadope Records, 2016
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
