Stian Westerhus: Nemám zapotřebí se srovnávat s ostatními

Stian Westerhus se narodil 2. dubna roku 1979 v městečku Steinkjer, asi 130 km severně od Trondheimu. Vyrůstal na farmě. „Bylo to opravdu odlehlé místo, bez sousedů, do školy jsem jezdil autobusem a k nejbližšímu kamarádovi to na kole trvalo 15 minut,“ říká. S jazzem se poprvé setkal prostřednictvím své babičky. „Upoutalo to mou pozornost, protože vždycky, když hrála tahle hudba, babička se slovy ‚zase ten jazz‘ vypnula rádio,“ vzpomíná s úsměvem.

Myslel jsem, že mi pukne hlava

Ale na kamarády měl štěstí, absolvoval s nimi své první hudební pokusy na kytaru, poslouchali spolu hudbu a vyměňovali si a přehrávali kazety s oblíbenými nahrávkami, podnikali výpravy do větších měst za nákupy desek. To byl jeho internet. „Když mi bylo asi dvanáct nebo třináct, myslel jsem, že mi exploduje hlava, když mi někdo půjčil nahrávku King Crimson. K improvizované hudbě jsem se myslím dostal právě přes alternativní, progresivní hudbu, především 60. a 70. let,“ prozradil Stian po svém nedávném koncertě v Hradci Králové.

Stian Westerhus na Jazz Goes To Town 2024|foto:Lukáš Veselý

Kytara byla jeho nástroj první volby a byla to prý od počátků závislost. „Potřeboval jsem únik, neměl jsem úplně šťastné dětství. A měl jsem také skvělou učitelku hudby, která, když mi bylo třináct, rozpoznala, že mám o hudbu opravdový zájem, dala mi klíč od školní zkušebny a nechala mě tam přebývat, kdykoliv se mi zachtělo. Cvičil jsem 4-5 hodin denně,“ vzpomíná. Po studiích na hudební škole se přestěhoval do Londýna, na univerzitě v Middlesexu absolvoval bakalářská jazzová studia, aby pak navázal magisterskými studii v domovském Trondheimu. V roce 2008 se přestěhoval do Osla a hodně koncertoval, s širokou paletou norských muzikantů.

„Když jsem se vrátil po studiích do Norska, klíčový charakter norské hudební scény pro mě spočíval v jisté pospolitosti. Každý se zajímal o druhé muzikanty, ať šlo o ty, kteří hráli straight-ahead jazz, experimentálnější věci nebo cokoliv jiného. Chodili jsme se navzájem okukovat na koncerty a vzájemně se podporovali a řada klubů mívala široce rozkročenou dramaturgii,“ vysvětluje.

Hudba je pro něj především kreativní svět, do kterého utekl v dětství a dodnes je v něm ponořen. „Možná také proto se vždycky snažím znít jinak. Už při studiích na univerzitě, která jsou ve své podstatě docela konkurenční, jsem dospěl k názoru, že nemám za potřebí srovnávat se s ostatními, snažit se být lepší, líbivější nebo populárnější. Šlo mi především o ten vnitřní proces, jeho hloubku. Mým hlavním cílem je v jedné notě vykreslit všechny mé emoce, aby má hudba měla opravdu význam,“ nechává se slyšet Stian.

Nic neplánovat, jen hrát

Do širšího povědomí se postupně dostával třeba s původně freejazzovým triem Puma, s kapelou Jaga Jazzist, s jedním z průkopníků future jazzu, trumpetistou Nilsem Petterem Molvaerem nebo s legendárním perkusistou a osobitým hudebníkem, Terje Isungsetem. Vysoce si cení spolupráce s jinou norskou legendou, zpěvačkou Sidsel Endressen. „Nikdy jsme předem nezkoušeli, nikdy jsme spolu o hudbě nemluvili, snad jen s výjimkou, když se něco nepovedlo. Nic jsme neplánovali, bylo to na 100 % improvizované,“ říká.

Mimo jiné jako excelentního zpěváka Westerhuse představil letošní podzimní koncert v rámci královéhradeckého festivalu Jazz Goes To Town. Živě na něm zazněly nejnovější skladby z desky All Losses Are Restored, kterou natočil spolu se zpěvačkou, hráčkou na harmonium a housle a hudební producentkou, Majou S. K. Ratkje. Právě nahrávky z této desky uzavřely poslední vydání pořadu Jazz Profil v roce 2024.