Trio Enemy se upsalo polyrytmickému „ďáblu“

Nečekejme víceméně čitelné groovy či lyriku, byť ani v minulosti nehráli Enemy zrovna přímočaře. Britsko-švédské trio tentokrát vsadilo převážně na tu méně předvídatelnou, výbušnější část svojí letory.

Slovo Fiend má několik významů, například ďábel, zloduch, kruťas, nebo také totální nadšenec, blázen do něčeho. V tomto případě do polyrytmiky a empatické improvizace. Enemy jsou polyrytmičtí šílenci a improvizační ďáblíci, míněno samozřejmě pochvalně. Byli jimi vždy, jde o jejich poznávací značku, ovšem nyní, díky syrovějšímu živému záznamu, vytanula zvláště nápadně.

Čtěte také

Kit Downes: Hudba je pro mě hájemstvím mé zvědavosti a troufalosti

Album Fiend považují Enemy za svoje čtvrté. Ačkoliv to druhé vydali u ECM pod jinou hlavičkou, jenom pod jmény Kit Downes, Petter Eldh a James Maddren. Zároveň se však na každém titulu, posedlí hledáním neobvyklého, alternativního, novátorského soundu pro tak klasické obsazení jako je klavírní jazzové trio, vydali trochu jinam.

Zatímco eponymní debut z roku 2018 prostřídával záludně polyrytmické, nepřímočaré vstupy s lyrikou, titul Vermillion (2022) pro ECM se přikláněl k lyrické, snivě rozostřené hudbě, pro label ostatně charakteristické. Třetí deska The Betrayal (2023) se vydala směrem k „rytmické intenzitě a kompaktnosti“, jak koncepci popisovali samotní hudebníci. Ovšem i zde kořenily celek lyrické momenty a občasný přímočařejší přístup k melodii. Na albu najdeme i skladbu nazvanou Fiend, jenže paradoxně tu jde o průzračnou, melodickou baladu.

Enemy|foto:Juliane Schütz

Album Fiend, čtvrté a první koncertní, je zase do určité míry odlišné. Přestože částečně rekapituluje starší repertoár s důrazem na skladby z The Betrayal. Trio na něm dalo větší průchod dramatičnosti a rytmické komplikovanosti. Chtělo by se napsat živelnosti, jenže k tomuto druhu živelnosti je zároveň třeba, ehm, pekelné soustředění, naprosto sofistikované zvládnutí nástrojů a totální sehranost a vzájemné napojení.

Čtěte také

Video: Strhující trio Enemy na ČRo Jazz Festu

Hezky je to slyšet právě na skladě Fiend Bypass, rozvedení balady z předchozí desky, ovšem do členitější, méně učesané podoby. S mnohem větším podílem „skutečně free“ improvizace (tedy nejen rozvedení tématu, ale volné hudby). Což rámcově platí pro celou desku.

Výstižně popisuje přístup tria k hudbě zpráva vydavatele: „Způsob, jakým Enemy improvizují a hrají si s jednotlivými strukturami, je stejně inovativní jako jejich práce s rytmem. Málokdy si pro sebe píší přesná aranžmá. Vše je otevřené i z hlediska melodie a harmonie, a to až do té chvíle, dokud je z hudby ještě jasný záměr, smysl vyprávění.“

Deset let tvůrčí smršti

Koncertní album Fiend, sestřih nejlepších momentů zachycených během dvoudenní rezidence v basilejském klubu Birds Eye, považují Enemy zároveň za rekapitulaci a oslavu deseti let na scéně, i za „směrovku“ k budoucí cestě tria.

Za zásadní pak považují skladbu Faster Than Light, „příklad empatie pro rytmické formy, vytvářející strhující zážitky posluchače“. Ovšem i jediné převzaté téma, Countdown od Johna Clotranea, svým uchopením ukazuje na originální, rytmicky, harmonicky i melodicky neposedný a těžko předvídatelný přístup Enemy.

Pro atmosféru koncertů a tím i tohoto sestřihu je přitom zásadní, že si Enemy předem nevytvářejí setlist. Patří k interpretům, kteří volí skladby průběžně „na place“ podle momentální nálady svojí i v sále. Přičemž klidně přeskočí na jiný motiv či kompozici v průběhu tématu.

„Naší filosofií je komunikovat vnitřní emoce a touhy skrz naši kolektivní přítomnost a muzikantkou souhru. Snažíme se osvobodit od konvenčních vzorců a vymanit z komfortních zón, neustále sami sebe vyzývat, objevovat a rozšiřovat svůj hudební výraz,“ vysvětlují členové tria tenhle hodně pracný, ale obdivuhodný a upřímný přístup ke tvorbě.

Zkrátka a jednoduše řečeno, poslech Enemy zůstává velkým dobrodružstvím, plným překvapení. Často jistě i pro samotné muzikanty, natož pro posluchače.