Uloveno na síti: Dny se prodlužují, jazzu přibývá

Jon Irabagon – Server Farm

Uznávaný filipínsko-americký saxofonista a skladatel Jon Irabagon nejenže sestavil svůj dosud nejpočetnější ansámbl, desetičlenný s instrumentálními hvězdami jako Peter Evans, Michael Formanek či Dan Weiss. Rozhodl se s ním také prozkoumat „hrozby a přísliby AI“. Jak? Analyzoval katalogy předchozích nahrávek všech svých spoluhráčů přesně ve stylu umělé inteligence. A teprve pak, podle jejich oblíbeného frázování či typické práce s motivy, psal muzikantům party doslova na míru. „Tak, abych jim poskytl co nejvíce svobody.“

Album vychází až v polovině února a na síti lze zatím ulovit jen jednu skladbu. Ovšem podle kompletního novinářského náslechu je jasné, že jde o velezajímavý a neuvěřitelně pestrý titul, ke kterému se vyplatí vrátit, až „naskočí“ do virtuálního světa celý.

Javier Rojo – Música para amansar fieras

Label Fresh Sound New Talent mnohokrát prokázal talent věštecký a vydal prvotiny budoucích hvězd. Velkým příslibem evropského jazzu je i mladý španělský saxofonista Javier Rojo.

Ač debutant, je Rojo dávno zralým autorem i interpretem. Ostatně k jeho mentorům patřil například Mark Turner. Sám už hrál jako sideman s osobnostmi jako Aaron Parks nebo Lionel Loueke. Na albu brilantně aranžuje pro akustický sextet. A dokazuje, jak mu sedí role sólisty, nesoucího nápaditá melodická témata i spontánně improvizujícího.

Lucas Winter – Lo

Další zajímavou prvotinu nabízí na svém labelu Heartcore další vydavatel s čichem na nadějné hudebníky, Kurt Rosenwinkel. Jeho objevem, který už má ovšem za sebou třeba pódiové zkušenosti z Jazz At The Lincoln Center v programech Wyntona Marsalise, je newyorský (v Seattlu narozený) kytarista Lucas Winter.

Pokud je v přechozím tipu uvedený Javier Rojo spíše tradicionalista, pak Lucas Winter patří k experimentátorům. Rád pracuje s elektronikou, mezi jeho spoluhráči figurují Gus Carns (vedle piana též syntezátory) a Machado Mijiga (programování elektronických bicích). Zároveň ale kombinuje „strojovost“ s akustickými nástroji, vlastní hráčskou živelností a hlavně, nemá nouzi o neotřelé skladatelské nápady.

Benjamin Lackner – Spindrift

U ECM nelení ani v posvátečním vydavatelském vakuu. Mezi novými tituly figuruje i další zdařilé, lyrické album německo-amerického pianisty a výjimečného skladatele Benjamina Lacknera. Do akustického kvinteta přizval osobnosti jako Mark Turner či Linda May Han Oh. Hudba jako stvořená ke ztišenému zimnímu rozjímání.

Johanna Summer, Jakob Manz - Cameo

Obsazení piano a saxofon také na první pohled evokuje hudbu rozjímavou, ale nenechejme se zmást. Německé duo opravdu zahraje pár jímavých balad, ale má rádo také jásavé kusy. Jako zdroj inspirace uvádějí Johanna Summer a Jakob Manz melodickou sílu klasické evropské koncertní hudby, tvorbu Ravela či Debussyho. Ostatně nabízejí i vlastní variaci na 4. větu Mahlerovy 9. symfonie. Ale bez mindráků se pouštějí i do kusů chytlavě popových. Vlastně nejde o nějak výjimečně originální desku. Jenže na druhé straně, dokáže navodit bezstarostnou náladu. Což není málo.

Petr Kalfus, Jan Jirucha, Michal Wróblewski – Prelude And Variations In Db

Trojice dechařů se pustila do pohrávání si s interferencemi zvuku, barvami, rezonancemi, z principu disonantními glissandy, nevšedními technikami tvorby tónu.

Jde vážně o zajímavý průzkum možností netradiční souhry nástrojů. Ale zároveň už z průvodního slova k albu vyplývá, že se pánové nebránili ani nadsázce a hudebnímu humoru: „Preludium a variace v Des je společnou kompozicí tří hudebních velikánů, kteří se bez přehánění dají považovat za Smetanu, Dvořáka a Janáčka 21. století...“