Uloveno na síti: Dozvuky jazzového rozmarného léta

Kris Davis – Diatom Ribbons Live At The Village Vanguard

Začněme něčím dobrodružným. Kanadská pianistka si ke koncertování a nahrávání v legendárním klubu, které proběhlo v květnu 2022, přizvala základ kapely, se kterou natáčela vydařené album Diatom Ribbons (2019). Přestože od té doby vydala několik desek s dalšími projekty. Proč? Protože kvůli pandemii nemohla tahle kapela doříci vše také „live“.

Pár muzikantů z alba chybí, ve studiu např. hráli na kytary Marc Ribot a Nels Cline. Jenže když místo nich ve Village Vanguard nastoupil na pódium Julian Lage, je to spíš hodně zajímavé než „újma“. Diatom Ribbons Band naživo posouvá koncepci kompozic, kterou byla „komunikace mezi makro a mikrokosmem“, do dalších dimenzí.

Aline Homzy & Aline’s étoile magique – Eclipse

Zůstaňme ještě u kanadských talentů. Houslistka Aline Homzy není žádná začátečnice. Na vrcholné úrovni hraje léta, spolupracovala s lidmi, jako Danilo Perez či Munir Hossn a komponovala pro Torontský symfonický orchestr. Posbírala pár cen, vystupuje na prestižních festivalech, organizuje komunitní jazzové dění. Samotný Jean-Luc Ponty o ní prohlásil: „Její styl hry je tak citlivý a muzikální!“

Ovšem s kapelnickým debutem si dala Aline na čas. „Potřebovala jsem tu dobu, abych vyzrála jako skladatelka a improvizátorka. Také jsem se musela naučit stručnosti v hudebním vyjadřování,“ vysvětlila dlouhou „čekací lhůtu“. Není divu, že album Eclipse zní jako vybroušené a sebevědomé dílo mistra.

Tenderlonious – You Know I Care

Po inspirativních cestách a spolupráci s pákistánskými hudebníky Tender In Lahore či experimentech s flétnou a syntezátory Still Flute se Ed „Tenderlonious“ Cawthorne vrátil k saxofonu a zase víc „na západ“. Zdroje, ze kterých čerpá, vyslovil i v názvech skladeb. Jednu nazval Poor Eric a věnoval Ericu Dolphymu, od Clifforda Jordana a členů jeho kapely si půjčil motiv kompozice z roku 1973 nazvané prostě John Coltrane. Celé album You Know I Care pak označil za „tribute osobnostem jako Wayne Shorter, Clifford Jordan či Jackie McLean“.

Melodika úvodní On The Nile ovšem prozrazuje, že Tenderlonious nezanevřel ani na východní inspirace. A nezapomněl ani na flétnu. Střihl si na ni nádherně nostalgickou baladu Infant Eyes jen s doprovodem klavíru Hamishe Balfoura i skutečně líbeznou (bez ironie) titulní kompozici.

Miguel Zenón & Luis Perdomo – El arte del Bolero Vol. 2

Duo portorického saxofonisty Miguela Zenóna a venezuelského pianisty Luise Perdoma vzniklo náhodou. „Sešli jsme se za pandemie a měli zahrát příležitostné vystoupení, které bylo teoreticky ‚live‘, ovšem v sále mohl být už jen zvukař. K našemu vlastnímu překvapení jsme si ‚koncert‘ užili a výsledek nás příjemně překvapil.“

Tak popsal Zenón neplánovaný vznik úspěšného alba latinskoamerických standardů El arte del Bolero (2021). Nyní si pánové řekli, že je společné hraní latinskoamerických trvalek prostě baví a chtějí pokračovat. Již předem promyšlená „dvojka“ je konejšivá i sentimentálně krásná.

Mohini Dey

Melancholie končícího léta neznamená, že se musíme nechat uspat. Indická baskytaristka Mohini Dey (Zakir Hussain, A. R. Rahman, ale také řada muzikantů z prog-metalového okruhu muzikantů z kapely Dream Theater) má dar probudit snad i mrtvého. Na profilovém debutu vsadila na dramatickou, výbušnou podobu jazzrocku s bleskurychlými kaskádami tónů, dechberoucími unisony s kytarou či saxofonem a „zběsilým“ slapem. Ale dojde i na indickou tradici a funkovou vzdušnost. Místy to působí jako exhibice virtuozity, jenže Mohini má tenhle oheň prostě v krvi.

Mohini byla považována za zázračné dítě, její talent okamžitě rozpoznal rodinný přítel Ranjit Barot. Ten slavný skladatel filmové hudby, který si rád zahraje v kapele Johna McLaughlina. Odtud fusion vítr vane a „mahavishnovina“ je z desky cítit. Na album si Mohini přizvala samá esa. U bicích se střídají Narada Michael Walden (Mahavishnu Orchestra, Weather Report) či Simon Phillips (Protocol, Toto, Joe Satriani), mezi klávesisty nechybí Scott Kinsey (Tribal Tech, Scott Henderson) a na kytaru exceluje mj. „metalový Frank Zappa“ Ron „Bumblefoot“ Thal.

Wynton Marsalis – Louis Armstrong‘s Hot Fives And Hot Sevens

Na závěr a na odlehčení nahrávka, která snad potěší nejen tradicionalisty. Jeden rodák z New Orleans se rozhodl uctít druhého. Byť napřed jen koncertně, živá nahrávka z Jazz At Lincoln Center z roku 2006 ležela v archivu až do letošního srpna.

Proč se ji vyplatilo vydat, když si můžeme poslechnout Armstrongovy originály? Nejen proto, že přes snahu o autentičnost samozřejmě hrají muzikanti notoricky známé kusy trochu jinak. A nejen proto, že je v improvizacích neomezovaly stopáže původních „sides“, stran singlů, na kterých skladby Satchmo před sto lety publikoval. Především hrají se slyšitelnou radostí, drivem a o dost méně akademicky, než bývá u Marsalisových projektů zvykem.