Uloveno na síti: Hudební úroda je bezpečně ve stodole

Chief Xian aTunde Adjuah – Bark Out Thunder Roar Out Lightning

Umělec „dříve známý jako Christian Scott“ zase pozměnil jméno. Ale je za tím jistě upřímný osobní vývoj, vycházející z hledání kořenů. A muziku dělá stále výtečnou, i když podobnost s jeho předchozími deskami se hledá obtížně.

Nová životní cesta a změna hudebního stylu dovedla Scotta… pardon, Xiana ke zkoumání rituální a ceremoniální hudby svých předků Maronů, uprchlých afroamerických otroků, kteří se často mísili s příslušníky indiánských kmenů a vytvářeli komunity s vlastní, specifickou kulturou (známí jsou třeba Garifunové). Náčelník Xian nachází jejich odraz v hudbě, která se zrodila v New Orleans. Mrzí nás, že během pátrání po identitě někde odložil trubku? Třeba ji zase v budoucnu najde.

Tony Allen, Adrian Younge, Ali Shaheed Muhammad – Jazz Is Dead 018

Label Jazz Is Dead, o jehož vzniku jsme před časem informovali, už 18. titulem pilně pokračuje v naplňování stanovené koncepce. Tentokrát zpřístupňuje archivní záznam studiového jam session iniciátorů projektu s ikonickým nigerijským bubeníkem. Nahrávka pochopitelně musela vzniknout nedlouho před Allenovou smrtí 30. dubna 2020, jde tudíž zároveň o pietní vzpomínku. Génius afrobeatu, funku i jazzu sype z rukávu strhující groovy s obvyklou lehkostí, beze známky únavy.

Tingvall Trio – Birds

Koho by nefascinovalo pestré a svobodné ptactvo nebeské. Křídla, volnost, prostor a let se do kompozic pokusil zachytit i švédský pianista a skladatel Martin Tingvall, věrná kubánsko-německá rytmika Omar Rodriguez Calvo a Jüregen Spiegel ho s pochopením nadnáší. Samozřejmě, v prvním plánu zůstává i ptačí zpěv: „Ptáci jsou muzikanti přírody. Jejich hudba nás obklopuje každý den a může být neuvěřitelně inspirující,“ vysvětlil Martin svoji koncepci.

Woodpecker (Datel) zaklepe zobákem do rytmu, Birds Of Paradise (Rajky) okouzlí až marnotratnou pestrostí, Nuthatch (Brhlík) elegantně, mihotavě proklouzne mezi větvemi lesních velikánů. Tingvall Trio vydalo radostnou nahrávku, tedy až na důležité výjimky: „Dokonce i já mohu pozorovat změny, vnímat, jak se ptáků dotýká globální oteplování. Skladba S.O.S. je varováním. Nastal čas zastavit bezohledné chování k přírodě, naslouchat jí a jednat,“ odhaluje pianista závažný podtext.

Bokanté – History

Poté, co loni uspokojil fanoušky známějšího projektu Snarky Puppy, vrhl se Michael League do práce s další svojí kapelou Bokanté a tím samozřejmě i se zpěvačkou a textařkou Malikou Tirolien. Oproti předchozím dvěma planetárně „world“ deskám Bokanté se rozhodl sledovat konkrétnější koncepci. Blues. Ovšem v patřičné šíři. Od jeho kořenů v Západní Africe a arabských pouštích i stop v latinském světě. Ke hledání bluesových pramenů ovšem přistoupil se zcela současným soundem.

David Kollar – The Pills

Inspirace čtyř nových kompozic slovenského kytarového krajináře nebyla zrovna příjemná. Chronická úzkost. Odtud název EP i jména jednotlivých skladeb podle léků určených právě k léčbě úzkostných atak. Část kompozic zní patřičně nervně, část konejší. Za všech okolností ovšem platí, že hudba léčí, mnohdy lépe než ona psychofarmaka. Léčí jak samotného hudebníka coby autoterapie, tak empatické posluchače díky sdílení emocí.

Marc Ribot’s Ceramic Dog - Connection

Kytarový génius se popáté rozhodl vyvenčit svého Keramického psa, tedy post-fusion trio s basistou Shahzadem Ismailym a bubeníkem Chesem Smithem a také řadou hostů včetně saxofonisty Jamese Brandona Lewise. Venčí ho vyprahlou, horkem, sociálními nepokoji i válkou sužovanou krajinou, není tudíž divu, že svůj mix punku, rocku, free jazzu a blues ještě přitvrdil. „Jde o nejlepší desku, jakou jsme udělali,“ cítí Ribot oprávněnou hrdost na naštvanou výpověď.

Nápoj muziky je opravdový, přesvědčivost maximální. A pak že je fusion slepá ulička bez vývoje. Když si poslechneme improvizační výboj Swan, možná se nám dostane nápovědy, jak si Miles Davis představoval spolupráci s Jimim Hendrixem, ke které nikdy nedošlo.