Uloveno na síti: Jazzem proti mrazu
Hudba hřeje. I duchovně, netřeba hned tancovat. Na sexteto Convergence výtečně pasuje stará jazzová průpovídka „ti ale vaří“. Ovšem italský saxofonista Max Ionata ukazuje se skandinávskými spoluhráči, že oheň a led k sobě mohou mít blízko. A burcující suita kanadské pianistky Kris Davis pro změnu varuje před žárem klimatické krize.
Max Ionata & Special Edition – Tivoli
„Titul alba odkazuje jak na zahrady Tivoli v Kodani, tak na historické italské město, slavné svými vilami a zahradami. Právě tyto dvě inspirace rámují hudbu: široce otevřené severské nálady tu prozařuje středomořská vřelost a melodická hloubka,“ uvádí k albu uznávaný italský saxofonista.
Jak už je z citace jasné, novou desku točil Ionata se skandinávskými muzikanty. Na piano hraje švédský virtuóz Martin Sjöstedt, na kontrabas Dán Jesper Bodilsen a o bicí nástroje se postaral taktéž dánský hráč Martin Andersen. Rozumějí si náramně.
Convergence – Reckless Meter
Stát Colorado nepatří zrovna mezi známá epicentra amerického jazzu. Z dálky obvykle vnímáme spíše kvas Velkého jablka, aglomerací Západního pobřeží, popřípadě jazzového rodiště New Orleans. Ale i v centrální části Států kvete hudební svoboda. K tamním stálicím akustického straight ahead jazzu patří právě sextet Convergence, založený v roce 1991.
Mimochodem, Maria Schneider o Convergence prohlásila: „Tahle kapela je fenomén. Je opravdu vzácné slyšet malou skupinu krát kompozice a aranžmá tak bohatá na nápady a formální vývoj.“
K natáčení novinky Convergence přizvali publikum, protože, jak pravil bubeník Paul Romaine: „Jak lépe byste chtěli zachytit energii, než posadit posluchače do jedné místnosti s muzikanty?“
Snorkel – Past Still Present Tense
Že akustický jazz není to pravé pro zahřátí, a přece jen by to chtělo trochu tance, hybných groovů a pravidelných beatů? Takový požadavek by měla uspokojit nová deska londýnského kolektivu Snorkel. Rozvíjí vše, co je pro londýnský „underground“ typické: Mix funku, dubu, afrobeatu a jazzové improvizace. Jako zdroje inspirace uvádějí Snorkel jedním dechem Billa Laswella, Konono No.1 i krautrock počátku 70. let s jeho dřevními experimenty s elektronikou.
Luke Marantz & Simon Jermyn – Echoes
K lednovému „zimnímu spánku“ se ovšem hodí také ambientní nahrávka (byť nechybějí ani svižnější tempa a v několika kusech je použita rytmika) dvou dlouholetých souputníků. Spolužáků z Berklee, amerického pianisty Luka Marantze a irského kytaristy Simona Jermyna.
Echoes? Hudba místy vážně působí jako ozvěny v průzračné ledové jeskyni. Ale bez pocitu nepříjemného chladu. Spíše hřeje a konejší.
Kris Davis & The Lutoslawski String Quartet– The Solastalgia Suite
Kanadská pianistka a skladatelka Kris Davis (též Bill Frisell, Craig Taborn, Julian Lage, Nicholas Payton etc.), držitelka Grammy za album New Standards Vol. 1, ovšem nechce posluchače konejšit, ale naopak burcovat.
Z dobrého důvodu. Suitu pro klavír a smyčcové kvarteto, k jejíž interpretaci přizvala respektovaný polský ansámbl, inspirovala existenciální krize vyvolaná klimatickými změnami. Kéž by podobné apely zabíraly.
Patrick Smith — Words Underlined
Zůstaňme na závěr ještě v Kanadě. Saxofonista Patrick Smith si založil nové trio („Words Trio“) s kytaristou Danem Pittem a bubeníkem Lowellem Whittym a jejich „Podtržená slova“ by byla škoda přehlédnout, tedy spíše přeslechnout.
Nahrávka překvapivě přirozeně propojující chytlavé balady s improvizační avantgardou a rockově zkreslenou kytarou je zároveň poctou místu, kde vznikla: Sellers & Newell, torontskému knihkupectví a koncertnímu sálku v jednom, a nyní už i novému labelu. Ať se vám v novém roce dobře poslouchá i čte.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
