Uloveno na síti: Saxofonová reflexe podzimní melancholie

Emma Rawicz – Inkyra

Saxofonistka Emma Rawicz definitivně potvrdila, že není jen hvězdičkou, co krátce zazářila díky sociálním sítím během covidového vakua. Na průlomovou desku Chroma navázala stejně zvukově barevnou, ale kompozičně a interpretačně opět zralejší nahrávkou s vlivy spirituálního jazzu 60. let, progresivního rocku i brazilských rytmů.

„Na jazzu je stále něco nového, co se musíte učit… Takhle deska je pro mě obzvláště důležitá, protože s touhle kapelou hrajeme už více než tři roky a vytvoření repertoáru jsme věnovali spoustu času a cvičení,“ potvrzuje starý dobrý recept na kvalitu. Poctivost je slyšet.

Mark Turner – Reflections on: The Autobiography of an Ex-Colored Man

Mark Turner byl vždy mimořádně zajímavý třeba svými přesahy mezi americkým pojetím jazzu a spoluprací s hudebníky levantské scény (Omer Avital, Gilad Hekselman, Ibrahim Maalouf…) i zajímavě koncipovanými profilovými alby. Tentokrát se nechal ovlivnit literaturou a vytvořil emočně silné reflexe románu aktivisty za občanská práva a diplomata Jamese Weldona Johnsona The Autobiography Of An Ex-Colored Man z roku 1912.

Proč právě toto téma? Otázka sebeurčení, rasové identity, hrdosti, a zároveň vědomí diskriminace a nerovnoprávnosti těch „odlišných“ je prostě stále aktuální. Bohužel. Téma je pro Turnera silné i z osobních důvodů: „Pro mě nejde o abstrakci. Stejné dilema jako hrdina knihy jsme v rodině řešili odjakživa,“ vysvětlil. A natočil svůj majstrštyk.

Nikola Bankov – Everwanted

Slovenský saxofonista a skladatel chytil kariéru za správný konec a dnes je skutečnou nastupující evropskou jazzovou hvězdou. Etabloval se v Dánsku, momentálně sídlí ve Švýcarsku. Dobrý i sebevědomý byl natolik, že na jeho předchozích deskách neváhali zahostovat Seamus Blake a Randy Brecker. A na té aktuální si zahráli Tim Lefebvre a Tom Ford. Bez mindráků posouvá melodičnost skladeb i sound do popu, ale nebojí se ani jazzrockové výbušnosti.

Že možná pokukuje po dnes málem módní fúzi, jakou s úspěchem dělá třeba Donny McCaslin? Proč ne, není nic špatného nechat se inspirovat těmi nejlepšími.

Ruby Rushton – Legacy!

O aktivitách londýnského saxofonisty a flétnisty Eda „Tenderlonia“ Cawthornea v Uloveno informujeme pravidelně. Tentokrát znovu probudil kapelu Ruby Rushton. Sice nic nového: Výrazné a logické groovy, impro nad chytlavými sekvencemi tří/čtyř jednoduchých kil…. Ale stejně přesvědčivá energie a stejná sdílnost směrem k posluchačům jako vždy.

Florian Arbenz, Convergence – Moon

Švýcarský bubeník a skladatel Florian Arbenz se vedle tria VEIN věnuje řadě dalších projektů. Na druhém albu pokračující řady spoluprací Convergence se rozhodl „spojit švýcarskou preciznost, kubánský oheň a evropskou imaginaci do soundu, který je zároveň tradiční a směřující do budoucnosti“.

Podařilo se mu to. Nešlo totiž o rychlokvašenou koncepci vycucanou z prstu, ale o zúročení starého přátelství s bratry saxofonistou Maikelem a trumpetistou Jorgem Vistelovými, se kterými se Florian seznámil před třiceti lety, během svých studií v Havaně. Kontakt obnovili díky setkání v roce 2019 v Madridu a od té doby spolu koncertovali a chystali repertoár.

Durman / Posejpal – Messahe From The No Man’s Land

Dopřejme si na závěr „opožděný“ tip. Kolekce archivních nahrávek průkopníků naší volněimprovizační scény, k 50. výročí vzniku dua, digitálně vyšla už na jaře (nyní se objevila v limitované edici i na 3CD). Jenže máloco se hodí k listopadovým náladám tak krásně jako jemná, ambientní hudba Jiřího Durmana a Miroslava Posejpala, čarující se zšeřelým prostorem a zastaveným časem. Jen si poslechněte „Píseň temných mračen, lesa a dubu“. Také vidíte za zavřenými víčky podzimní scenérii stromů s holými větvemi, tyčícími se s důstojnou melancholií proti nebi?