Uloveno na síti: Zlátnou pole i jazzová úroda

Daniel Herskedal – Harbour

Sotva pustil do světa nevšední nahrávku s chrámovými varhanami Magnuse Moksnese Myhrea (upozorňovali jsme na ni v minulém Uloveno), zamířil norský tubista Daniel Herskedal zase do přístavu (Harbour), aby se vydal na další dobrodružnou hudební plavbu. S dlouholetými souputníky Eyolfem Dalem (piano) a Andreasem Helgem Norbakkenem (bicí nástroje) na palubě.

Koncepce alba, které se točilo v trefně pojmenovaném studiu Ocean Sounds Recordings na ostrově Giske u norského pobřeží, je zjevná: „Inspirace přišla díky neustálé blízkosti moře a také z lidského hledání úkrytu před bouřemi a divokými živly.“ Navzdory oněm bouřím by ale člověk při poslechu nejraději vyrazil někam za modravý obzor.

Larry Coryell’s Last Swing With Ireland

V posledních letech kariéry vystupoval Larry Coryell často v Irsku. Během poslední návštěvy zeleného ostrova v květnu 2016 navštívil s tamní rytmikou Davidem Redmondem a Kevinem Bradym i dublinské Hellfire Studio. Aby tamní spolupráci sám pro sebe a „pro všechny případy“ zaznamenal. Z nahrávky se vyklubala nečekaná poslední studiová deska legendárního kytaristy.

Obsah alba ladí s tím, co Coryell hrával na svých pozdních koncertech. Nečekejte hlučné ohlasy dob, kdy býval jedním z tvůrců jazzrocku, ale spíše pohodovou sbírku standardů. Byť pochopitelně doplněnou i autorskými kusy The Last Peavey a 369, kde je kytaristova fusion a bluesová letora pochopitelně patrná. Album je také ukázkou Coryellovy mistrovské hry na akustickou kytaru, i když i na tu elektrickou dojde. Velmi zdařilé rozloučení v plné síle. A krásná vzpomínka.

Dave McMurray – Grateful Deadication

Detroitský „saxofonový kolos“ navázal na kritikou opěvované album Music Is Life (2018), sestavené z autorských kusů, deskou cover-verzí. Jenže nikoliv náhodně vybraných cover-verzí. Jak napovídá věru smrťácká slovní hříčka „deadication“ (nejde o překlep ve slově dedication) v názvu alba, jde o tributní desku legendární rockové kapele Grateful Dead.

A jistě, Grateful Dead představují vděčný materiál k jazzovým úpravám. Vždyť sami ve svých psychedelických, bluesových a samozřejmě jam rockových výletech vstřebali mnoho prvků improvizované hudby. Aby byla nahrávka ještě zajímavější, mezi hosty se objevil třeba Bob Weir, někdejší člen Grateful Dead.

Ruby Rushton – Gideon’s Way

Flétnista Ed „Tenderlonious“ Cawthorne, jeden z hybatelů londýnského jazzového hnutí, oživil projekt s trumpetistou Nickem Waltersem, klávesistou Aidanem Shepherdem a bubeníkem Timem Carnegiem. Muzikantské spády čtveřice přitom zůstaly přesně tak eklektické, jak měli Ruby Rushton vždy ve zvyku. Fusion, soundtracky, lidové melodie. Vše drží na novém EP dokonale pohromadě.

Mehmet Ali Sanlıkol – An Elegant Ritual

Turecko-americký klavírista, skladatel, zpěvák a hráč na flétnu ney Mehmet Ali Sanlıkol, který se v biografii může pochlubit i nominací na Grammy, se poprvé nechal zlákat ustálenou sestavou jazzového pianového tria. A předvedl, jak dokáže její sound posunout ke zcela osobité fúzi moderního jazzu s tradiční tureckou hudbou.

Sám nahrávku charakterizoval takto: „Trio jsem vymodeloval podle struktury vířivého tance dervišů, tedy podle súfijského rituálu, a zároveň pod vlivem Johna Coltranea a jeho A Love Supreme.“ Docela výstižné, že?

Joe Alterman – The Upside Down 

Dopřejme si na závěr ještě jedno pianové trio, tentokrát s mnohem očekávanějším stylem.

Vydaní nového alba amerického pianisty a zapřísáhlého tradicionalisty Joea Altermana (kritika přirovnává jeho styl k Redu Garlandovi či Ahmadu Jamalovi), natočeného živě v klubu Birdland „v ne tak dávných dobách, kdy jsme se ještě setkávali a tančili“, je naplánováno až na polovinu srpna. Ze dvou publikovaných ukázek se ovšem zdá jasné, že půjde o nahrávku pozitivní, uvolněnou a bezstarostnou. Zkrátka „odpočinkově letní“, i když je to tak trochu klišé.

Snad muzika předznamená i dobu, kdy se zase budeme „setkávat a tančit“.