Brazilská káva Romana Pokorného

Vydat album ve stylu brazilské nebo obecně latinskoamerické hudby nebyl žádný dlouhodobý plán. „V době lockdownu jsem probíral svůj šuplík, protože jsem digitalizoval své notopisy. A narazil jsem na některé své skladby v latinskoamerickém duchu,“ líčí Pokorný, který má v oblibě tematická alba. 

Rozhodl se tedy na jedné desce vedle sebe položit jak nové verze některých starších skladeb (Wild Horse), tak úplné novinky. Důležitým momentem bylo pro kytaristu seznámení s Michitem Sanchezem, předním kalifornským hráčem na perkuse, momentálně žijícím v Praze.

„S takovým perkusionistou jsem ještě nehrál. Dokáže citlivě vnímat muziku, zná noty, je při natáčení aktivní. Velmi profesionální přístup,“ pochvaluje si Roman Pokorný, který Sancheze na své album angažoval. Dalšími členy kapely jsou Vít Pospíšil (klávesy), Vladimír Kliment (baskytara) a Jiří Slavíček (bicí).

Celé album Brazilian Coffee je Pokorného autorské. Kytarista napsal i většinu aranží včetně basových linek. Natáčelo se ve studiu Sono ve spolupráci s mistrem zvuku Pavlem Karlíkem.

„Mix a mastering si ale dělám sám, protože se mi tady v Česku od nikoho nikdy nelíbil. A na to, abych záznam poslal do Ameriky, nejsou prostředky. A tak se snažím z těch amerických nahrávek zjistit, jak oni to dělají. Ale je to nesmírně dlouhá cesta. Dělám to také mnoho let od dvojalba 2 Faces (2004) a pořád přicházím na nové a nové věci,“ říká Pokorný a pokračuje: „Američané to totiž mají naučené generačně už od Rudyho Van Geldera. Mají své knowhow, dobře vědí, které frekvence jak fungují. My si na to musíme přicházet nebo tam jít k němu studovat.“

Trampské album na obzoru

Dobu lockdownu trávil Roman Pokorný na chatě a tam se také začal rodit jeho trampský projekt. Na začátku bylo kompletní dílo Wabiho Ryvoly, které kytarista dostal darem od Ryvolova syna Alana.

kytarista Roman Pokorný|foto:Bohumil Pospíšil

„Zjistil jsem, že existuje spousta nezhudebněných textů, které se mi líbily a které jsem si četl jako básničky. Na chatě, kde je k tomu atmosféra, jsem k tomu spontánně začal psát hudbu. Záměrně jsem se vůbec neomezoval, jen jsem se nechal vést textem,“ líčí jazzový hudebník a vysvětluje: „Některé písně jsou harmonicky trochu složitější, jiné jsou velmi jednoduché, v ryvolovském stylu. Momentálně jich mám dvanáct a ještě jich chci pár udělat.“

Jako bonus bude toto album obsahovat dvě skladby, které Pokorný napsal v době, kdy jako náctiletý sám trampoval: „Jezdili jsme jako trampové na Oslavku a ty písně se tam pořád ještě zpívají. Kuriózní je, že jsem úplně zapomněl, že jsem něco takového napsal.“

Roman Pokorný už také řadu let plánuje cestu do Kalifornie, kde by rád natočil album s místními hudebníky. „Jsem stoprocentně přesvědčený, že tato kalifornská deska jednou vznikne,“ říká v aktuálním rozhovoru, „ale korona všechno komplikuje, a proto to prozatím musíme odložit na neurčito.“

Album chce důkladně připravit a plánuje, že snad příští rok začne postupně kontaktovat konkrétní muzikanty. Využít chce i kontaktů Michita Sancheze, který kalifornskou scénu velmi dobře zná a s tamními špičkovými hudebníky hrává.

V závěru pořadu kytarista vzpomíná na Trio komorního jazzu, skupinu, kterou měl v 90. letech s trumpetistou Jaromírem Hniličkou a kontrabasistou Jurajem Kalászem. Před rokem právě péčí Romana Pokorného vyšly nahrávky tria z roku 1996. „Jsou to evergreeny, dají se poslouchat kdykoli. Fakt, že jde o nahrávku z poloviny 90. let, nebrání tomu, že ta hudba je současná,“ uvádí Roman Pokorný poslední hudební ukázku v pořadu, která pochází právě z tohoto alba.